Úmluva o prevenci terorismu

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. května 2005 byla ve Varšavě otevřena k podpisu Úmluva Rady Evropy o prevenci terorismu.

Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 15. listopadu 2016.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 21. září 2017.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 3 dne 1. června 2007. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 4 téhož článku dne 1. ledna 2018.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

PŘEKLAD

Varšava, 16.5.2005 

Členské státy Rady Evropy a další signatáři této Úmluvy 

uvědomujíce si, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy; 

uznávajíce význam posilování spolupráce s ostatními smluvními stranami této Úmluvy; 

přejíce si přijetí účinných opatření k předcházení terorismu a zejména boji proti veřejnému podněcování ke spáchání teroristických trestných činů a proti náboru a výcviku k terorismu; 

vědomi si vážného znepokojení zapříčiněného teroristickými trestnými činy a narůstající hrozbou terorismu; 

vědomi si znepokojivé situace, které čelí oběti terorismu, a v této souvislosti potvrzující jejich hlubokou solidaritu s obětmi terorismu a jejich rodinami; 

uznávajíce, že teroristické trestné činy a trestné činy uvedené v této Úmluvě spáchané kýmkoli, nejsou za žádných okolností ospravedlnitelné na základě politických, filozofických, ideologických, rasových, etnických, náboženských nebo podobných motivů, a připomínajíce povinnost všech smluvních stran předcházet těmto činům, a pokud jim není zabráněno, postihovat a zabezpečit, aby byly potrestány sankcemi, které zohledňují jejich závažný charakter; 

připomínajíce potřebu posílit boj proti terorismu a potvrzujíce, že všechna opatření přijatá za účelem předcházení teroristickým trestným činům a jejich potlačování musí být v souladu splatným právem a musí respektovat demokratické hodnoty, lidská práva a základní svobody, tak jako i ostatní zásady mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva tam, kde je to vhodné; 

uznávajíce, že tato Úmluva nemá v úmyslu zasahovat do zásad vztahujících se na svobodu projevu a svobodu sdružování; 

připomínajíce, že teroristické trestné činy mají za účel ze své povahy nebo kontextu vážně zastrašit obyvatelstvo nebo protiprávně přinutit vládu nebo mezinárodní organizaci činit nebo se zdržet jakéhokoli jednání nebo závažným způsobem destabilizovat či zničit základní politické, ústavní; hospodářské nebo sociální zřízení země nebo mezinárodní organizace;

se dohodli na následujícím:

1. Pro účely této Úmluvy se "teroristickým trestným činem" rozumí jakýkoli čin v rámci rozsahu a definice určené jednou ze smluv uvedených v příloze.

2. Při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu stát či Evropské společenství, nejsou-li smluvní stranou smlouvy uvedené v příloze, mohou prohlásit, že při použití této Úmluvy se pro dotčenou smluvní stranu smlouva nebude považovat za součást přílohy. Toto prohlášení ztrácí platnost poté, co smlouva vstoupí v platnost pro smluvní stranu, která takové prohlášení učinila a která informuje generálního tajemníka Rady Evropy o jejím vstupu v platnost.

Účelem této Úmluvy je zvýšit úsilí smluvních stran při prevenci terorismu a jeho negativních dopadů na plné požívání lidských práv, především práva na život, jak přijímáním opatření na vnitrostátní úrovni, tak prostřednictvím mezinárodní spolupráce s náležitým ohledem na existující platné mnohostranné nebo dvoustranné smlouvy či dohody mezi smluvními stranami. 

1. Každá smluvní strana přijme vhodná opatření zejména v oblasti vzdělávání orgánů činných v trestním řízení a ostatních orgánů a v oblastech výchovy, kultury, informací, médií a zvyšování povědomí veřejnosti s cílem předcházet teroristickým trestným činům a jejich negativním vlivům při dodržování lidských práv tak, jak je to stanoveno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a dalších závazcích podle mezinárodního práva, pokud jsou pro smluvní stranu závazné. 

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná pro zlepšení a rozvoj spolupráce mezi národními orgány s cílem předcházet teroristickým trestným činům a jejich negativním dopadům, kromě jiného:

a) výměnou informací; 

b) zlepšováním fyzické ochrany osob a zařízení; 

c) posilováním vzdělávacích a koordinačních plánů civilní ochrany. 

3. Každá smluvní strana podpoří toleranci posilováním mezináboženského a mezikulturního dialogu, tam kde je to vhodné, který bude podle potřeby zahrnovat nevládní organizace a jiné prvky občanské společnosti s cílem zabránit napětí, které může přispívat k páchání teroristických činů. 

4. Každá smluvní strana se bude snažit podporovat veřejné povědomí o existenci, příčinách, závažnosti a hrozbě představované teroristickými trestnými činy a trestnými činy uvedenými v této Úmluvě, a zváží výzvu veřejnosti na poskytnutí konkrétní specifické pomoci svým příslušným orgánům, která může přispět k předcházení teroristickým trestným činům a trestným činům uvedeným v této Úmluvě. 

Smluvní strany si dle potřeby a s náležitým ohledem na jejich schopnosti pomáhají a navzájem se podporují s cílem posílit svou schopnost předcházet páchání teroristických trestných činů, a to i prostřednictvím výměny informací a praktických zkušeností, stejně tak i prostřednictvím vzdělávání a jiného společného úsilí preventivního charakteru.

1. Pro účely této Úmluvy se "veřejným podněcováním ke spáchání teroristického trestného činu" rozumí rozšiřování nebo jiné zpřístupnění zprávy veřejnosti s úmyslem podnítit spáchání teroristického trestného činu, pokud toto jednání, přímo či nepřímo obhajující teroristické trestné činy způsobí nebezpečí, že může být spáchán jeden či více takových trestných činů.

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby veřejné podněcování ke spáchání teroristického trestného činu, jak je uvedeno v odst. 1, bylo trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud bylo spácháno protiprávně a úmyslně. 

1. Pro účely této Úmluvy se "náborem teroristů" rozumí získávání jiné osoby pro spáchání nebo účast na spáchání teroristického trestného činu nebo proto, aby se přidala k organizaci nebo ke skupině osob za účelem spoluúčasti na spáchání jednoho či více teroristických trestných činů organizací nebo skupinou osob. 

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby nábor teroristů, jak je uveden v odst. 1, byl trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud je spáchán protiprávně a úmyslně. 

1. Pro účely této Úmluvy se "výcvikem teroristů" rozumí poskytování pokynů ohledně výroby či používání výbušnin, střelných zbraní nebo jiných zbraní nebo škodlivých a nebezpečných látek, anebo při jiných specifických metodách nebo technikách pro účely spáchání nebo spoluúčasti na spáchání teroristického trestného činu s vědomím, že poskytnuté znalosti se použijí pro tento účel. 

2. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby výcvik k terorismu, jak je uveden v odst. 1, byl trestným činem podle vnitrostátního právního řádu, pokud je spáchán protiprávně a úmyslně. 

Aby byl skutek uvedený v článcích 5 až 7 této Úmluvy považován za trestný čin, není nutné, aby byl teroristický trestný čin spáchán. 

1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby podle jejího vnitrostátního právního řádu byly trestné tyto činy: 

a) účast jako spolupachatel na trestném činu stanoveném v článcích 5 až 7 této Úmluvy, 

b) organizování či řízení ostatních při páchání trestného činu stanoveného v článcích 5 až 7 této Úmluvy, 

c) přispění ke spáchání jednoho nebo více trestných činů uvedených v článcích 5 až 7 této Úmluvy skupinou osob vedených společným úmyslem. Takové přispění musí být úmyslné, a být: 

i. konané buď s cílem podporovat trestnou činnost, nebo trestný úmysl skupiny, pokud tato činnost nebo úmysl zahrnuje spáchání trestného činu uvedeného v článcích 5 až 7 této Úmluvy, nebo 

ii. konané s vědomím záměru skupiny spáchat trestný čin uvedený v článcích 5 až 7 této Úmluvy. 

2. Každá smluvní strana přijme v souladu s vnitrostátním právním řádem taková opatření, která jsou nezbytná k tomu, aby byla zavedena trestnost pokusu trestných činů uvedených v článcích 6-7 této Úmluvy.

1. Každá smluvní strana přijme v souladu se zásadami svého právního řádu opatření nezbytná k zavedení odpovědnosti právnických osob za účast na trestných činech stanovených v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy. 

2. Podle zásad právního řádu smluvní strany může být odpovědnost právnických osob trestní, civilní či správní. 

3. Tato odpovědnost nemá vliv na trestní odpovědnost fyzických osob, které spáchaly trestný čin. 

1. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k tomu, aby trestné činy uvedené v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy byly potrestány účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi.

2. Předcházející pravomocná odsouzení vynesená cizími státy za trestné činy uvedené v této Úmluvě mohou být v rozsahu stanoveném vnitrostátním právním řádem zohledněna pro účely určení trestu v souladu s vnitrostátním právním řádem. 

3. Každá smluvní strana zabezpečí, aby právnické osoby odpovědné v souladu s čl. 10 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím trestním nebo netrestním sankcím, včetně peněžitých trestu. 

1. Každá smluvní strana zajistí, aby se zavedení, výkon a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy uskutečnilo za současného dodržování lidských práv, zejména práva na svobodu projevu, svobodu sdružování a svobodu náboženského vyznání, jak je uvedeno v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a jiných závazcích podle mezinárodního práva, pokud jsou pro smluvní stranu účinné. 

2. Zavedení, výkon a uplatňování trestnosti jednání uvedeného v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy by mělo dále podléhat principu proporcionality s přihlédnutím k legitimně sledovaným cílům a jejich potřebnosti v demokratické společnosti, s vyloučením jakýchkoli forem svévole nebo diskriminačního či rasistického zacházení. 

Každá smluvní strana přijme opatření potřebná k ochraně a podpoře obětí terorismu, který byl spáchán na jejím území. Tato opatření mohou zahrnovat, za využití vhodných národních systémů a v souladu s vnitrostátním právním řádem, finanční pomoc a odškodnění obětí terorismu a jejich blízkých rodinných příslušníků. 

1. Každá smluvní strana přijme taková opatření, která budou nezbytná k tomu, aby rozsah působnosti zahrnoval trestné činy podle této Úmluvy:

a) pokud je trestný čin spáchán na území této smluvní strany; 

b) pokud je trestný čin spáchán na palubě lodi plavící se pod vlajkou této smluvní strany nebo na palubě letadla registrovaného podle právních předpisů této smluvní strany; 

c) pokud je trestný čin spáchán státním příslušníkem této smluvní strany. 

2. Každá smluvní strana může určit svou působnost k trestným činům uvedených v této Úmluvě: 

a) pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy na území nebo proti státnímu příslušníkovi této smluvní strany; 

b) pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy proti státnímu či vládnímu zařízení této smluvní strany v zahraničí, včetně diplomatických či konzulárních prostor; 

c) pokud trestný čin měl za cíl či vyústil ve spáchání trestného činu uvedeného v čl. 1 této Úmluvy a byl spáchaný s úmyslem donutit tuto smluvní stranu konat či zdržet se jakéhokoli konání; 

d) pokud je trestný čin spáchán osobou bez státní příslušnosti, která má své obvyklé bydliště na území této smluvní strany; 

e) pokud je trestný čin spáchán na palubě letadla, které je provozováno vládou smluvní strany. 

3. Každá smluvní strana přijme opatření nezbytná k určení její působnosti k trestným činům uvedeným v této Úmluvě v případě, že údajný pachatel se nachází na jejím území a nevydá ho smluvní straně, jejíž působnost je založena na zásadě působnosti existující také v právním řádu dožádané smluvní strany. 

4. Tato Úmluva nevylučuje trestní působnost vykonávanou v souladu s vnitrostátním právním řádem. 

5. Pokud více než jedna smluvní strana dovozuje působnost ve vztahu k údajným trestným činům podle této Úmluvy, dotčené smluvní strany budou konzultovat tuto otázku s cílem zvolení nejvhodnějšího místa stíhání. 

1. Po získání informace, že osoba, která spáchala, nebo je podezřelá ze spáchání trestného činu uvedeného v této Úmluvě, se může nacházet na jejím území, přijme dotčená smluvní strana opatření podle vnitrostátního právního řádu nezbytná k vyšetření skutečností obsažených v informaci.

2. Na základě přesvědčení, že to okolnosti odůvodňují, přijme smluvní strana, na jejímž území se pachatel nebo údajný pachatel nachází, přiměřená opatření podle vnitrostátního právního řádu, aby zajistila přítomnost této osoby pro účely trestního stíhání či vydání. 

3. Každá osoba, vůči níž jsou přijímána opatření uvedená v odst. 2, je oprávněna: 

a) bezodkladně komunikovat s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je státním občanem, nebo který je jinak oprávněný chránit práva této osoby, nebo pokud se jedná o osobu bez státní příslušnosti, se zástupcem státu, na jehož území má obvyklé bydliště;

b) být navštívena zástupcem tohoto státu; 

c) být informována o svých právech podle písm. a) a b). 

4. Práva uvedená v odst. 3 jsou vykonávána v souladu se zákony a právními normami smluvní strany, na jejímž území se pachatel nebo údajný pachatel nachází, za podmínky, že tyto zákony a právní normy plně umožní dosažení cílů, pro které jsou práva podle odst. 3 přiznána. 

5. Ustanovení odst. 3 a 4 nemají vliv na právo kterékoli smluvní strany uplatňující působnost podle čl. 14 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. d) přizvat Mezinárodní výbor Červeného kříže s cílem navštívit údajného pachatele a komunikovat s ním. 

Tato Úmluva se neuplatní, pokud je jakýkoli z trestných činů stanovených v souladu s čl. 5 až 7 a čl. 9 spáchaný na území jednoho státu, údajný pachatel je státním příslušníkem tohoto státu a nachází se na jeho území a žádný stát nemá na základě čl. 14 odst. 1 nebo 2 této Úmluvy působnost, přičemž ustanovení čl. 17 a čl. 20 až 22 této Úmluvy se v těchto případech uplatní přiměřeně. 

1. Smluvní strany si navzájem v nejvyšší možné míře poskytují pomoc při vyšetřování nebo trestním řízení, nebo při extradičním řízení v souvislosti s trestnými činy stanovenými v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy, včetně pomoci při získávání důkazů, kterými disponují, potřebných pro řízení. 

2. Smluvní strany vykonávají své povinnosti podle odst. 1 v souladu se smlouvami či jinými dohodami o vzájemné právní pomoci, kterými jsou navzájem vázané. Při neexistenci takových smluv či dohod si smluvní strany navzájem poskytnou pomoc v souladu s jejich vnitrostátním právním řádem. 

3. Smluvní strany spolu v nejvyšší možné míře spolupracují podle příslušných zákonů, smluv, dohod a ujednání dožádané smluvní strany při vyšetřování nebo trestním řízení v souvislosti s trestnými činy, za které odpovídá právnická osoba v souladu s čl. 10 této Úmluvy v dožadující smluvní straně. 

4. Každá smluvní strana zváží zavedení dodatečných mechanismů pro výměnu informací nebo důkazů s ostatními smluvními stranami, které jsou potřebné pro určení trestní, civilní či správní odpovědnosti podle čl. 10.

1. V případě, že má smluvní strana, na jejímž území se údajný pachatel nachází, působnost v souladu s Článkem 14 a tuto osobu nevydá, je povinna bezodkladně a bez ohledu na to, zda byl trestný čin spáchaný na jejím území nebo ne, postoupit věc příslušným orgánům pro účely trestního řízení na základě postupu v souladu s právním řádem této smluvní strany. Tyto orgány rozhodují stejným způsobem jako v případě jiného závažného trestného činu podle právního řádu této smluvní strany. 

2. Pokud vnitrostátní právní řád smluvní strany umožňuje vydat či jinak předat jejího státního příslušníka pouze pod podmínkou, že tato osoba bude této smluvní straně navrácena, aby vykonala trest uložený v soudním řízení či řízení, pro které bylo o vydání či předání osoby žádáno, a tato smluvní strana a smluvní strana žádající o vydání osoby souhlasí s takovým postupem a ostatními podmínkami, které považují za přiměřené, je toto podmíněné vydání či předání dostatečné pro splnění povinnosti v odst. 1. 

1. Trestné činy ustavené v článcích 5 až 7 a v článku 9 této Úmluvy se považují za extradiční trestné činy zahrnuté v každé smlouvě o vydávání uzavřené mezi smluvními stranami před vstupem této Úmluvy v platnost. Smluvní strany se zavazují zahrnout tyto trestné činy jako extradiční trestné činy do každé smlouvy o vydávání, kterou mezi sebou následně uzavřou. 

2. Pokud smluvní strana, která podmiňuje vydání existencí smlouvy, dostane žádost o vydání od jiné smluvní strany, se kterou není vázána smlouvou o vydávání, může dožádaná strana, pokud se tak rozhodne, považovat tuto Úmluvu za právní základ pro vydání pro trestné činy uvedené v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy. Vydání podléhá dalším podmínkám stanoveným právním řádem dožádané smluvní strany. 

3. Smluvní strany, které nepodmiňují vydání existencí smlouvy, mezi sebou uznají trestné činy stanovené v článcích 5 až 7 a článku 9 za extradiční trestné činy podle podmínek stanovených právním řádem dožádané smluvní strany. 

4. Pokud je to potřebné, trestné Činy stanovené v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy se mezi smluvními stranami pro účely vydání považují za spáchané nejen v místě, kde se staly, ale také na území smluvních stran, které si založily působnost v souladu s článkem 14. 

5. Ustanovení smluv a dohod o vydávání uzavřených mezi smluvními stranami, týkající se trestných činů stanovených v článcích 5 až 7 a článku 9 této Úmluvy, se mezi smluvními stranami považují za změněné v rozsahu, v jakém nejsou v souladu s touto Úmluvou. 

1. Žádný z trestných činů ustavených v čl. 5 až 7 a čl. 9 této Úmluvy se pro účely vydání či vzájemné právní pomoci nepovažuje za politický trestný čin, trestný čin související s politickým trestným činem nebo za politicky motivovaný trestný čin. Žádost o vydání nebo o vzájemnou právní pomoc založená na takovém trestném činu proto nemůže být odmítnuta výlučně z toho důvodu, že se týká politického trestného činu nebo trestného činu souvisejícího s politickým trestným činem, nebo politicky motivovaného trestného činu. 

2. Aniž je dotčena aplikace čl. 19 až 23 Vídeňské úmluvy o smluvním právu z 23. května 1969 na ostatní články této Úmluvy, každý stát či Evropské společenství může při podpisu či při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu k této Úmluvě prohlásit, že si vyhrazuje právo neuplatňovat odst. 1 tohoto článku, pokud se týká vydání pro trestné činy podle této Úmluvy. Smluvní strana se zavazuje uplatňovat tuto výhradu individuálně na každý případ na základě řádně odůvodněného rozhodnutí. 

3. Každá smluvní strana může úplně či částečně odvolat výhradu, kterou uplatnila podle odst. 2, prostřednictvím prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které nabyde platnosti dnem jeho přijetí. 

4. Smluvní strana, která uplatnila výhradu podle odst. 2 tohoto článku, se nemůže dožadovat aplikace odst. 1 tohoto článku jinou smluvní stranou; může však, pokud je výhrada částečná či podmíněná, žádat aplikaci tohoto článku v rozsahu, v jakém ho sama přijala. 

5. Výhrada je platná pro dobu tří let ode dne vstupu v platnost této Úmluvy pro dotčenou smluvní stranu. Tato výhrada však může být obnovená na stejně dlouhá období. 

6. Generální tajemník Rady Evropy zašle 12 měsíců přede dnem uplynutí platnosti výhrady dotčené smluvní straně oznámení o uplynutí její platnosti. Smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy nejpozději tři měsíce před uplynutím platnosti, že potvrzuje, pozměňuje či stahuje svou výhradu. Pokud smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že svou výhradu potvrzuje, poskytne důvody vysvětlující toto potvrzení. V případě absence oznámení dotčenou smluvní stranou, informuje generální tajemník Rady Evropy tuto smluvní stranu, že se její výhrada považuje za automaticky prodlouženou na období šesti měsíců. Pokud dotčená smluvní strana neoznámí své rozhodnutí potvrdit nebo upravit svou výhradu před uplynutím této lhůty, platnost výhrady konci. 

7. Pokud smluvní strana po přijetí žádosti o vydání od jiné smluvní strany nevydá osobu na základě této výhrady, bezodkladně a bezvýjimečně předloží případ svým orgánům příslušným k podání obžaloby, pokud se dožadující a dožádaná strana nedohodnou jinak. Orgány příslušné k podání obžaloby v dožádané straně, přijmou své rozhodnutí stejným způsobem jako v případě zvlášť závažného trestného činu podle práva této strany. Dožádaná smluvní strana bezodkladně oznámí konečný výsledek řízení dožadující smluvní straně a generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který ho předloží Konferenci smluvních stran ustanovené v čl. 30. 

8. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o vydání na základě této výhrady se bezodkladně poskytne dožadující smluvní straně. Pokud nebylo v dožádané smluvní straně v přiměřeném čase přijato žádné soudní rozhodnutí ve věci podle odst. 7, může dožadující smluvní strana tuto skutečnost oznámit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který předloží záležitost Konferenci smluvních stran ustanovené podle čl. 30. Tato Konference posoudí záležitost a vydá stanovisko o souladu zamítnutí s Úmluvou a předloží ho Výboru ministrů pro účely vydání prohlášení. Při výkonu funkcí podle tohoto odstavce, zasedá Výbor ministrů ve složení omezeném na smluvní strany.

1. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat či poskytnout vzájemnou právní pomoc, pokud dožádaná smluvní strana má oprávněné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro trestné činy stanovené v čl. 5 až 7 a čl. 9 nebo o vzájemnou právní pomoc v souvislosti s těmito trestnými činy byla předložená pro účely trestního stíhání nebo potrestání osoby na základě její rasy, víry, národnosti, etnického původu či politického přesvědčení nebo že by vyhovění žádosti způsobilo této osobě újmu na základě kteréhokoli z těchto důvodů. 

2. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že bude vystavená mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání. 

3. Žádné ustanovení této Úmluvy nebude interpretováno jako zavedení povinnosti vydat, pokud osobě, o jejíž vydání se žádá, hrozí, že by jí mohl být uložen trest smrti, nebo pokud právní řád dožádané smluvní strany nepřipouští trest odnětí svobody na doživotí, trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění, ledaže je podle platných smluv o vydávání dožádaná smluvní strana povinná vydat osobu, pokud dožadující smluvní strana poskytne ujištění, které dožádaná smluvní strana považuje za dostatečné, že trest smrti nebude uložený, nebo pokud bude uložený, nebude vykonaný, nebo že této osobě nebude uložený trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmíněného propuštění. 

1. Aniž je dotčeno jejich vyšetřování či trestní řízení, mohou příslušné orgány smluvní strany bez předcházející žádosti poskytnout příslušným orgánům jiné smluvní strany informace získané v rámci jejich vyšetřování, pokud se domnívají, že poskytnutí těchto informací by mohlo pomoci smluvní straně přijímající informace zahájit či vést vyšetřování nebo trestní řízení nebo by mohlo vést k podání žádosti touto smluvní stranou podle této Úmluvy. 

2. Smluvní strana poskytující informace může podle svého právního řádu stanovit smluvní straně přijímající informace podmínky použití těchto informací. 

3. Smluvní strana přijímající informace je těmito podmínkami vázána. 

4. Každá smluvní strana však může kdykoli prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že si vyhrazuje právo nebýt vázána podmínkami stanovenými smluvní stranou poskytující informace podle odst. 2, ledaže dostane dopředu oznámení o charakteru poskytované informace a souhlasí s jejím poskytnutím. 

1. Tato Úmluva je otevřena k podpisu členským státům Rady Evropy, Evropskému společenství a nečlenským státům, které se podílely na jejím vypracování. 

2. Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí či schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 

3. Tato Úmluva vstoupí v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne, ke kterému šest signatářů, z nichž alespoň čtyři jsou členskými státy Rady Evropy, vyjádřilo souhlas být vázáno Úmluvou v souladu s ustanovením odst. 2. 

4. Pro každého signatáře, který následně vyjádří svůj souhlas být jí vázán, vstoupí Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne vyjádření souhlasu být touto Úmluvou vázán v souladu s ustanovením odst. 2. 

1. Po vstupu této Úmluvy v platnost, může Výbor ministrů Rady Evropy po projednání a po dosažení jednomyslného souhlasu smluvních stran vyzvat kterýkoli stát, který není členským státem Rady Evropy a který se nepodílel na jejím vypracování, aby přistoupil k této Úmluvě. Rozhodnutí bude přijato většinou stanovenou v čl. 20 písm. d) Statutu Rady Evropy jednomyslným hlasováním zástupců smluvních stran oprávněných zasedat ve Výboru ministrů. 

2. Pro každý stát přistupující k Úmluvě podle odst. 1 vstoupí Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne uložení listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy.

1. Každý stát nebo Evropské společenství může při podpisu či uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přístupu určit jedno či více území, na která se bude tato Úmluva vztahovat. 

2. Každá smluvní strana může kdykoli pozdějším prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost této Úmluvy na jakékoli další území uvedené v tomto prohlášení. Ve vztahu k tomuto území vstoupí Úmluva v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem Rady Evropy. 

3. Každé prohlášení učiněné podle předcházejících dvou odstavců může být, ve vztahu ke kterémukoli území v něm uvedenému, odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Odvolání prohlášení vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem Rady Evropy. 

1. Tato Úmluva doplňuje platné mnohostranné či dvoustranné smlouvy či dohody mezi smluvními stranami, včetně ustanovení těchto úmluv Rady Evropy: 

2. Evropská úmluva o vydávání, otevřena k podpisu v Paříži dne 13. prosince 1957 (ETS č. 24), 

• Evropská úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 20. dubna 1959 (ETS č. 30), 
• Evropská úmluva o potlačování terorismu, otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 27. ledna 1977 (ETS č. 90), 
• Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 17. března 1978 (ETS č. 99),
• Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné právní pomoci v trestních věcech, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 8. listopadu 2001 (ETS č. 182), 
• Protokol, kterým se mění a doplňuje Evropská úmluva o potlačování terorismu, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 15. května 2003 (ETS č. 190). 

3. Pokud dvě či více smluvních stran uzavřely dohodu či smlouvu o otázkách upravených v této Úmluvě či jinak upravily své vztahy v těchto otázkách, či pokud tak v budoucnu učiní, jsou také oprávněné uplatňovat takovou dohodu či smlouvu nebo řídit se takto upraveným vztahem. Pokud si však smluvní strany založí své vztahy v otázkách uvedených v této Úmluvě jinak, než jak jsou v ní upraveny, učiní tak způsobem, který není v rozporu s cíli a zásadami této Úmluvy. 

4. Smluvní strany, které jsou členy Evropské unie, uplatňují ve svých vzájemných vztazích předpisy Společenství a Evropské unie v rozsahu, v němž předpisy Společenství a Evropské unie pro konkrétní dotčený předmět existují a jsou platné pro konkrétní případ, aniž by byl dotčený účel a cíl této Úmluvy a aniž by bylo dotčeno její plné uplatňování jinými smluvními stranami. 

5. Žádné ustanovení této Úmluvy nemá vliv na jiná práva, závazky a odpovědnost smluvních stran a jednotlivců podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva. 

6. Činnosti ozbrojených sil během ozbrojeného konfliktu ve smyslu mezinárodního humanitárního práva podle podmínek stanovených tímto právem, se neřídí touto Úmluvou a aktivity vojenských sil smluvní strany při výkonu jejich úředních povinností se, vzhledem k tomu, že se řídí jinými předpisy mezinárodního práva, neřídí touto Úmluvou. 

1. Změny této Úmluvy může navrhnout každá smluvní strana, Výbor ministrů Rady Evropy nebo Konference smluvních stran.

2. Každý návrh změny oznámí smluvním stranám generální tajemník Rady Evropy. 

3. Každá změna navržená smluvní stranou či Výborem ministrů se navíc oznámí Konferenci smluvních stran, která předloží Výboru ministrů své stanovisko k navržené změně. 

4. Výbor ministrů posoudí navrženou změnu a každé stanovisko předložené Konferencí smluvních stan a může schválit změnu. 

5. Text každé změny schválené Výborem ministrů v souladu s odst. 4 se předloží smluvním stranám k přijetí. 

6. Každá změna schválená v souladu s odst. 4 vstoupí v platnost třicátý den ode dne, kdy všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka o jejím přijetí. 

1. Změny a aktualizace seznamu mezinárodních smluv v příloze mohou být navrženy každou smluvní stranou nebo Výborem ministrů. Tyto návrhy na změnu a doplnění se týkají jen univerzálních smluv uzavřených v rámci Organizace spojených národů týkající se výslovně mezinárodního terorismu, které již vstoupily v platnost. Generální tajemník Rady Evropy je oznámí státům, které jsou smluvními stranami. 

2. Po projednání navržené změny s nečlenskými smluvními stranami, může změnu přijmout Výbor ministrů většinou stanovenou v čl. 20 písm. d) Statutu Rady Evropy. Změna vstoupí v platnost uplynutím jednoho roku ode dne, kdy byla předložena smluvním stranám. Během této lhůty může každá smluvní strana oznámit generálnímu tajemníkovi Rady Evropy jakékoli námitky ke vstupu změny v platnost ve vztahu k této smluvní straně. 

3. Pokud jedna třetina smluvních stran oznámí generálnímu tajemníkovi Rady Evropy námitku ke vstupu změny v platnost, změna v platnost nevstoupí. 

4. Pokud oznámí generálnímu tajemníkovi námitku méně než jedna třetina smluvních stran, změna vstoupí v platnost pro ty smluvní strany, které námitku neoznámily.

5. Jakmile vstoupí změna v platnost v souladu s odst. 2 a smluvní strana oznámí svou námitku, vstoupí tato změna pro dotčenou stranu v platnost první den měsíce následujícího po dni, kdy generálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámí její přijetí. 

V případě sporu mezi smluvními stranami, který se týká výkladu či uplatňování této Úmluvy, se smluvní strany budou snažit o urovnání sporu prostřednictvím vyjednávání či jiným mírovým způsobem dle jejich výběru, včetně předložení sporu rozhodčímu soudu, jehož rozhodnutí budou závazná pro smluvní strany sporu, nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se na tom dotčené smluvní strany dohodnou.

1. Smluvní strany budou pravidelně uskutečňovat konzultace s cílem: 

a) předkládání návrhů na ulehčení či zlepšení efektivního využívání a implementace této Úmluvy, včetně identifikace problémů a účinků každého prohlášení učiněného podle této Úmluvy, 

b) formulovat svá stanoviska o souladu odmítnutí vydání, které jim je oznámeno podle čl. 20 odst. 8, 

c) navrhovat změny této Úmluvy v souladu s čl. 27, 

d) formulovat svá stanoviska ke všem návrhům na změnu této Úmluvy, které jim budou oznámeny podle čl. 27 odst. 3,

e) vyjadřovat stanovisko ke všem otázkám týkajícím se uplatňování této Úmluvy a ulehčení výměny informací o důležitých otázkách v oblasti vývoje práva, politiky či technologie. 

2. Konferenci smluvních stran svolává generální tajemník Rady Evropy, kdykoli to považuje za nutné, a v případě, že většina smluvních stan či Výbor ministrů požádá o její svolání. 

3. Sekretariát Rady Evropy pomáhá smluvním stranám při výkonu jejich funkcí podle tohoto článku.

1. Každá smluvní strana může kdykoli vypovědět tuto Úmluvu oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 

2. Vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem. 

Generální tajemník Rady Evropy písemně informuje členské státy Rady Evropy, Evropské společenství, nečlenské státy, které se podílely na sjednání této Úmluvy, jakož i každý stát, který přistoupil či byl přizván k přístupu k této Úmluvě, o: 

a) každém podpisu, 

b) uložení každé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, 

c) každé datum vstupu této Úmluvy v platnost podle čl. 23, 

d) každém prohlášení podle čl. 1 odst. 2, čl. 22 odst. 4 a čl. 25, 

e) jakémkoliv jiném činu, oznámení nebo sdělení týkajícím se této Úmluvy. 

Na důkaz čehož připojili níže podepsaní řádně zplnomocnění zástupci k této Úmluvě své podpisy. 

Ve Varšavě dne 16. května 2005, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění jsou stejně platná, a v jednom vyhotovení, které je uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle jejich ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, Evropskému společenství, nečlenským státům, které se podílely na vypracování této Úmluvy, a každému státu, který bude přizván k přístupuk této Úmluvě. 

1. Úmluva o potlačení protiprávního zmocnění se letadel, podepsaná v Haagu dne 16. prosince 1970. 

2. Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, uzavřená v Montrealu dne 23. září 1971. 

3. Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců, přijatá v New Yorku dne 14. prosince 1973. 

4. Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí, přijatá v New Yorku dne 17. prosince 1979. 

5. Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, přijatá ve Vídni dne 3. března 1980. 

6. Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, přijatý v Montrealu dne 24. února 1988. 

7. Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby, přijatá v Římě dne 10. března 1988. 

8. Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině, přijatý v Římě dne 10. března 1988.

9. Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, přijatá v New Yorku dne 15. prosince 1997. 

10. Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu, přijatá v New Yorku dne 9. prosince 1999. 

11. Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu, přijatá v New Yorku dne 13. dubna 2005.