Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců

ze dne 4. října 1978 

o Úmluvě o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců 

Dne 14. prosince 1973 byla v New Yorku otevřena k podpisu Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 11. října 1974.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky dne 17. prosince 1974. Prezident republiky Úmluvu ratifikoval s prohlášením, že Československá socialistická republika se nepokládá za vázánu ustanovením článku 13 odst. 1 Úmluvy a že v souladu se zásadou svrchované rovnosti států je k předložení každého jednotlivého sporu k arbitrážnímu řízení nebo Mezinárodnímu soudnímu dvoru nezbytný souhlas všech stran ve sporu.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 17 odst. 1 dnem 20. února 1977 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.

Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.

První náměstek ministra:

Krajčír v.r.

Státy, které jsou stranami této Úmluvy, 

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se udržování světového míru a podpory přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,

berouce v úvahu, že trestné činy proti diplomatickým zástupcům a jiným osobám požívajícím mezinárodní ochrany, ohrožující bezpečnost těchto osob, vytvářejí vážnou hrozbu zachovávání normálních mezinárodních vztahů, které jsou nezbytné pro spolupráci mezi státy,

přesvědčeny, že páchání takových trestných činů vyvolává vážné znepokojení mezinárodního společenství,

přesvědčeny o naléhavé potřebě přijmout vhodná a účinná opatření k zabránění a trestání takových trestných činů,

 dohodly se na tomto:

Pro účely této úmluvy: 

1. "Osoba požívající mezinárodní ochrany" je 

a) hlava státu, včetně kteréhokoli člena kolektivního orgánu vykonávajícího v souladu s ústavou dotyčného státu funkce hlavy státu, hlava vlády nebo ministr zahraničních věcí, kdykoli jsou v cizím státě, jakož i členové jejich rodiny je doprovázející; 

b) zástupce nebo úřední osoba státu nebo úřední osoba či jiný zástupce mezinárodní organizace mezivládní povahy, který v době a na místě spáchání trestného činu proti němu, jeho úředním místnostem, jeho soukromému obydlí nebo jeho dopravním prostředkům, je oprávněn požívat v souladu s mezinárodním právem zvláštní ochrany proti jakémukoli útoku proti jeho osobnosti, svobodě nebo důstojnosti, jakož i členové jeho rodiny žijící s ním v jeho domácnosti. 

2. "Domnělý pachatel" je osoba, vůči které existují dostatečné důkazy pro stanovení prima facie, že spáchala či se podílela na spáchání jednoho či více trestných činů uvedených v článku 2.

1. Úmyslné spáchání: 

a) vraždy, únosu nebo jiného útoku proti osobnosti nebo svobodě osoby požívající mezinárodní ochrany; 

b) násilného útoku proti úředním místnostem, soukromému obydlí nebo dopravním prostředkům osoby požívající mezinárodní ochrany, který může ohrozit její osobnost nebo svobodu; 

c) hrozby jakéhokoliv takového útoku; 

d) pokusu o jakýkoli takový útok; 

e) činu představujícímu účastenství na jakémkoliv takovém útoku 

bude pokládáno každým smluvním státem za trestný čin v souladu s jeho vnitrostátním zákonodárstvím.

2. Každý smluvní stát stanoví přiměřené tresty za tyto trestné činy s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru. 

3. Odstavec 1 a 2 tohoto článku žádným způsobem nezbavuje smluvní státy závazků učinit podle mezinárodního práva všechna vhodná opatření k zabránění jiným útokům proti osobnosti, svobodě nebo důstojnosti osob požívajících mezinárodní ochrany. 

1. Každý smluvní stát přijme nezbytná opatření pro uplatnění své jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 2 v následujících případech: 

a) jestliže trestný čin je spáchán na území tohoto státu nebo na palubě lodi nebo letadla registrovaného v tomto státě; 

b) jestliže domnělý pachatel je státním příslušníkem tohoto státu; 

c) jestliže trestný čin je spáchán proti osobě požívající mezinárodní ochrany ve smyslu článku 1, která má takové postavení v souvislosti s funkcemi, které vykonává jménem tohoto státu. 

2. Každý smluvní stát učiní obdobně nezbytná opatření pro stanovení své jurisdikce nad těmito trestnými činy v případech, kdy domnělý pachatel se nachází na jeho území a nebude vydán v souladu s článkem 8 některému ze států uvedených v odstavci 1 tohoto článku. 

3. Tato úmluva nevylučuje jinou trestní pravomoc vykonávanou v souladu s vnitrostátním právem. 

Smluvní státy spolupracují v zájmu zabránění trestným činům uvedeným v článku 2 zejména 

a) přijímáním všech praktických opatření k tomu, aby zabránily na svém území přípravě ke spáchání takových trestných činů na svém území nebo mimo ně; 

b) výměnou informací a koordinací vhodných správních i jiných opatření za účelem zabránění spáchání takových trestných činů. 

1. Smluvní stát, na jehož území byl spáchán některý z trestných činů uvedených v článku 2, jestliže má důvod předpokládat, že domnělý pachatel opustil jeho území, oznámí všem ostatním zainteresovaným státům buď přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů všechny případné údaje týkající se spáchaného trestného činu a všechny dostupné informace týkající se totožnosti domnělého pachatele. 

2. V případě spáchání kteréhokoli trestného činu uvedeného v článku 2 proti osobě požívající mezinárodní ochrany každý smluvní stát, který má informace týkající se oběti a okolností trestného činu, vynaloží veškeré úsilí, aby je poskytl za podmínek stanovených vnitrostátním zákonodárstvím zcela a neodkladně smluvnímu státu, jehož jménem daná osoba vykonávala své funkce

1. Na základě přesvědčení, že to vyžadují okolnosti, smluvní stát, na jehož území se domnělý pachatel nachází, učiní v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím přiměřená opatření, která zajistí přítomnost domnělého pachatele za účelem trestního stíhání nebo vydání. O takových opatřeních informuje bezodkladně přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů: 

a) stát, na jehož území byl trestný čin spáchán; 

b) stát či jiné státy, jejichž státním příslušníkem je domnělý pachatel nebo, v případě, že je bezdomovcem, stát, na jehož území má trvalé bydliště; 

c) stát, či státy, jejichž státním příslušníkem je osoba požívající mezinárodní ochrany nebo jejichž jménem plnila své funkce; 

d) všechny ostatní zainteresované státy;

e) mezinárodní organizaci, jejímž úředníkem nebo zástupcem je osoba požívající mezinárodní ochrany. 

2. Každé osobě, vůči které se přijímají opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku, bude umožněno: 

a) neodkladně se spojit s nejbližším vhodným zástupcem státu, jehož je státním příslušníkem, nebo který je jinak oprávněn chránit jeho práva, nebo, jestliže je bezdomovcem, ke kterému se obrací s žádostí a který je ochoten chránit jeho práva; 

b) aby jej zástupce tohoto státu navštívil. 

Smluvní stát, na jehož území se údajný pachatel nachází, v případě, že ho nevydá, předá věc bez jakýchkoli výjimek a neopodstatněných průtahů příslušným orgánům k trestnímu stíhání podle vlastního zákonodárství. 

1. Nejsou-li trestné činy uvedené v článku 2 zahrnuty mezi trestné činy podléhající vydání v jakékoli existující smlouvě o vydání mezi smluvními státy, považují se za začleněné jako takové do takové smlouvy. Smluvní státy se zavazují, že zahrnou tyto trestné činy mezi trestné činy vyžadující vydání do každé smlouvy o vydání, jež mezi nimi bude uzavřena. 

2. Bude-li smluvní stát, který vydání váže na existenci smlouvy, požádán o vydání pachatele jiným smluvním státem, s nímž nemá smlouvu o vydávání, může, jestliže se rozhodne k vydání, považovat tuto úmluvu za právní základ pro vydávání se zřetelem k těmto trestným činům. Vydání se uskuteční v souladu s procesními ustanoveními a jinými podmínkami zákonodárství státu, který byl o vydání požádán. 

3. Smluvní státy, které neváží vydání na existenci smlouvy, pokládají mezi sebou takové trestné činy za trestné činy podléhající vydání podle procesních ustanovení a jiných podmínek zákonodárství státu, který byl o vydání požádán. 

4. Pro účel vydání bude každý takový trestný čin posuzován smluvními státy jako čin spáchaný nejen v místě, kde byl spáchán, nýbrž také na území států, které mají stanovit svou jurisdikci v souladu s odstavcem 1 článku 3. 

Každé osobě, vůči níž se vede soudní řízení v souvislosti s některým z trestných činů uvedených v článku 2, se zaručuje spravedlivé projednání věci ve všech stádiích řízení. 

1. Smluvní státy si navzájem poskytují v co největší míře pomoc v spojitosti s trestním řízením vedeným v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článku 2, včetně poskytnutí všech důkazů, které mají k dispozici a které jsou nutné pro trestní řízení. 

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nemají vliv na závazky, týkající se vzájemné právní pomoci stanovené jakoukoli jinou smlouvou. 

Smluvní stát, v němž je domnělý pachatel stíhán, oznámí výsledky řízení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který předá informaci ostatním smluvním státům. 

Ustanovení této úmluvy se nedotýká provádění smluv o azylu platných v době přijetí této úmluvy mezi státy, které jsou stranami těchto smluv; avšak smluvní strana této úmluvy se nemůže dovolávat těchto smluv ve vztahu k jiné smluvní straně této úmluvy, která není stranou uvedených smluv. 

1. Jakýkoli spor mezi dvěma či více smluvními státy týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy, který nebude urovnán jednáním, bude na žádost jednoho z nich postoupen arbitrážnímu řízení. Jestliže do šesti měsíců ode dne žádosti o arbitráž se strany nedohodnou na organizaci arbitráže, může být spor předán na žádost kterékoli z těchto stran Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu se Statutem Dvora. 

2. Každý smluvní stát může při podpisu nebo ratifikaci této úmluvy nebo při přístupu k ní učinit výhradu, že se necítí vázán ustanovením odstavce 1 tohoto článku. Ostatní smluvní státy nebudou vázány ustanovením odstavce 1 tohoto článku ve vztahu ke kterémukoli smluvnímu státu, který učinil takovou výhradu.

3. Kterýkoli smluvní stát, který učinil výhradu podle odstavce 2 tohoto článku, může kdykoli tuto výhradu oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů odvolat. 

Tato úmluva bude otevřena k podpisu všem státům do 31. prosince 1974 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku. 

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 

Tato úmluva bude otevřena k přístupu každému státu. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 

2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. 

1. Smluvní stát může vypovědět tuto úmluvu písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů

2. Vypovězení nabude platnosti po šesti měsících po dni, ve kterém generální tajemník Organizace spojených národů obdrží oznámení.

Generální tajemník Organizace spojených národů informuje všechny státy mimo jiné: 

a) o podpisech této úmluvy a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu v souladu s články 14, 15 a 16 a oznámení učiněném v souladu s článkem 18; 

b) o datu, kdy tato úmluva vstoupí v platnost v souladu s článkem 17. 

Originál této úmluvy, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má stejnou platnost, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle její ověřené kopie všem státům. 

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni svými vládami, podepsali tuto úmluvu, otevřenou k podpisu v New Yorku dne 14. prosince 1973. 

Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců 

Valné shromáždění 

berouc v úvahu, že kodifikace a pokrokový rozvoj mezinárodního práva přispívají k dosažení cílů a zásad stanovených v článku 1 a 2 Charty Organizace spojených národů, 

připomínajíc, že v odpověď na výzvu učiněnou Valným shromážděním v rezoluci 2780 (XXVI) z 3. prosince 1971 Komise pro mezinárodní právo se na svém dvacátém čtvrtém zasedání zabývala otázkou ochrany a nedotknutelnosti diplomatických zástupců a jiných osob požívajících zvláštní ochrany podle mezinárodního práva a připravila návrh článků o zabránění a trestání trestných činů proti takovým osobám, 

posoudivši návrh článků a také stanoviska a připomínky k nim předložené státy, odbornými organizacemi a jinými mezivládními organizacemi jako odpověď na výzvu učiněnou Valným shromážděním v rezoluci 2926 (XXVII) z 28. listopadu 1972, 

přesvědčeno o významu zajištění mezinárodní dohody o vhodných a účinných opatřeních k zabránění a trestání trestných činů proti diplomatickým zástupcům a jiným osobám požívajícím mezinárodní ochrany se zřetelem k vážné hrozbě, kterou takové činy představují, udržení a upevnění přátelských vztahů a spolupráce mezi státy. 

vypracovavši pro tyto účely ustanovení obsažená v Úmluvě, která je připojena k této rezoluci, 

1. přijímá Úmluvu o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců, připojenou k této rezoluci; 

2. znovu zdůrazňuje velký význam pravidel mezinárodního práva týkajících se nedotknutelnosti a zvláštní ochrany, která má být poskytnuta osobám požívajícím mezinárodní ochrany, a závazků států v této souvislosti; 

3. Je toho názoru, že připojená Úmluva umožní státům účinněji uskutečnit jejich závazky; 

4. uznává rovněž, že ustanovení připojené Úmluvy v žádném případě nemohou být na újmu výkonu zákonných práv na sebeurčení a nezávislost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů a Deklarace zásad mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Organizace spojených národů, národy bojujícími proti kolonialismu, cizímu panství, cizí okupaci, rasové diskriminaci a apartheidu; 

5. vyzývá státy, aby se staly stranami připojené Úmluvy; 

6. stanoví, že tato rezoluce, jejíž ustanovení se týkají připojené Úmluvy, bude vždy publikována spolu s ní.