Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia

o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia. 

Na III. Valném shromáždění Organisace spojených národů byla sjednána Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia ze dne 8. prosince 1948. 

Československo učinilo při podpisu úmluvy tyto výhrady:

a) Pokud jde o článek IX úmluvy:

"Československo se nepovažuje vázáno ustanovením článku IX, podle něhož spory mezi smluvními stranami o výklad, použití nebo provádění této úmluvy budou na žádost jedné sporné strany předloženy Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pokud jde o jurisdikci Mezinárodního soudního dvora ve sporech o výklad, použití nebo provádění úmluvy, Československo bude, jako až doposud, státi na stanovisku, že v každém jednotlivém případě bude třeba dohody všech sporných stran pro předložení každého sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru."

b) Pokud jde o článek XII úmluvy:

"Československo prohlašuje, že nesouhlasí s článkem XII úmluvy a je toho názoru, že všechna ustanovení úmluvy mají se vztahovati na nesamosprávná území v to počítaje území pod poručenskou správou."

Národní shromáždění projevilo se zmíněnou úmluvou souhlas dne 22. února 1950 s výhradami, které byly učiněny při podpisu. Úmluva byla ratifikována presidentem republiky dne 24. října 1950 a ratifikační listiny byly uloženy u generálního tajemníka Organisace spojených národů dne 21. prosince 1950. Při ratifikaci Československo potvrdilo výhrady připojené při podpisu úmluvy.

Podle svého článku XIII nabyla tato úmluva účinnosti devadesátým dnem ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, t.j. dnem 12. ledna 1951.

Kromě Československa jsou touto úmluvou až dosud vázány tyto státy: Australie (s platností též pro všechna území, za jejichž zahraniční styky Australie jest odpovědna), Belgie (s platností též pro území Belgického Konga a pro poručenská území Ruanda-Urundi), Běloruská sovětská socialistická republika (s výhradami), Brazilie, Bulharsko (s výhradami), Ceylon, Costa Rica, Dánsko, Ecuador, Egypt, El Salvador, Ethiopie, Filipiny (s výhradami), Francie, Guatemala, Haiti, Honduras, Chile, Island, Italie, Izrael, Jordánsko, Jugoslavie, Kambodža, Kanada, Kuba, Laos, Libanon, Liberie, Maďarsko (s výhradami), Mexiko, Monaco, Německá spolková republika, Nicaragua, Norsko, Panama, Polsko (s výhradami), Rumunsko (s výhradami), Řecko, Saudská Arabie, Svaz sovětských socialistických republik (s výhradami), Švédsko, Turecko, Ukrajinská sovětská socialistická republika (s výhradami), Vietnam (jižní).

Český překlad Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia se vyhlašuje jako samostatná část Přílohy ke Sbírce zákonů.

Smluvní strany 

se zřetelem k tomu, že Valné shromáždění Organisace spojených národů prohlásilo v resoluci 96,/I ze dne 11. prosince 1946 genocidium za zločin podle mezinárodního práva, příčící se duchu a cílům Organisace spojených národů a zavržený civilisovaným světem. 

u vědomí, že genocidium způsobilo lidstvu ve všech obdobích dějin veliké ztráty a

v přesvědčení, že k osvobození lidstva od tak odporné metly je nezbytná mezinárodní spolupráce. 

dohodly se na těchto ustanoveních: 

Smluvní strany potvrzují, že genocidium, ať spáchané v míru nebo za války, je zločinem podle mezinárodního práva a zavazují se proto zabraňovati mu a trestati jej. 

V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: 

a) usmrcení příslušníků takové skupiny; 

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; 

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fysické zničení; 

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; 

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné. 

Trestné jsou tyto činy: 

a) genocidium; 

b) spolčení k spáchání genocidia;

c) přímé a veřejné podněcování k spáchání genocidia; 

d) pokus spáchání genocidia; 

e) účastenství na genocidiu. 

Osoby, páchající genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, podléhají trestu bez ohledu na to, jde-li o ústavně odpovědné vládní činitele, veřejné úředníky nebo osoby soukromé. 

Smluvní strany se zavazují, že učiní ve shodně se svými příslušnými ústavami nutná zákonodárná opatření, aby zajistily účinnost ustanovení této Úmluvy a že zejména stanoví účinné tresty proti osobám, spáchavším genocidium nebo kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III. 

Osoby obviněné z genocidia nebo z kterýchkoli jiných činů vypočtených v článku III mají být souzeny příslušným soudem toho státu, na jehož území byl tento čin spáchán, nebo takovým mezinárodním trestným soudem, který může být příslušný pro tyto smluvní strany, jež uznaly jeho pravomoc. 

Pokud jde o vydávání provinilců, genocidium a ostatní činy vypočtené v článku III nepokládají se za zločiny politické. 

Smluvní strany se zavazují povolovat vydávání v takových případech podle svého zákonodárství a podle platných smluv. 

Každá smluvní strana může požádat příslušný orgán Organisace spojených národů, aby v souhlase s ustanoveními Charty Organisace spojených národů učinil všechna opatření, jež by považoval za nutná k zabránění a potlačení páchání genocidia nebo kteréhokoli z ostatních činů vypočtených v článku III. 

Spory mezi smluvními stranami týkající se výkladu, provádění nebo plnění této Úmluvy včetně sporů týkajících se odpovědnosti státu za genocidium nebo za kterýkoli z ostatních činů vypočtených v článku III, předkládají se na žádost kterékoli sporné strany k projednání Mezinárodnímu soudnímu dvoru. 

Tato Úmluva, jejíž znění anglické, čínské, francouzské, španělské a ruské mají stejnou platnost, bude datována dnem 9. prosince 1948. 

Tato Úmluva bude do 31. prosince 1949 otevřena k podpisu jménem kteréhokoli členského státu Organisace spojených národů, jakož i kteréhokoli státu nečlenského, jež Valné shromáždění pozve k podpisu. 

Tato Úmluva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny se uloží u generálního tajemníka Organisace spojených národů. 

Počínajíc dnem 1. ledna 1950 bude moci přistoupit k této Úmluvě kterýkoli členský stát Organisace spojených národů, jakož i kterýkoli nečlenský stát, který dostane svrchu uvedené pozvání. 

Listiny o přístupu se uloží u generálního tajemníka Organisace spojených národů. 

Kterákoli smluvní strana může kdykoli oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace spojených národů rozšířit používání této Úmluvy na všechna nebo některá území, za jejichž zahraniční styky odpovídá. 

Jakmile bude u generálního tajemníka uloženo prvních dvacet ratifikačních listin nebo listin o přístupu, sepíše o tom generální tajemník protokol, jehož opis zašle všem členským státům Organisace spojených národů a státům nečlenským uvedeným v článku XI. 

Tato Úmluva nabude účinnosti devadesátého dne ode dne uložení dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu. 

Ratifikační listiny nebo listiny o přístupu došlé po nabytí účinnosti této Úmluvy, nabudou účinnosti devadesátým dnem ode dne uložení u generálního tajemníka Organisace spojených národů.

Tato Úmluva platí po dobu deseti let ode dne, kdy nabude účinnosti. 

Zůstane v platnosti po další pětiletá období pro ty smluvní strany, které ji nevypovědí alespoň šest měsíců před uplynutím příslušného období její platnosti. 

Výpověď se provede písemným prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace spojených národů. 

Klesne-li v důsledku výpovědí počet smluvních stran této Úmluvy pod šestnáct, pozbude Úmluva platnosti dnem, kdy poslední výpověď nabude účinnosti. 

Žádost o revisi této Úmluvy může kdykoli vznésti kterákoli smluvní strana písemným oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi. 

Valné shromáždění rozhodne, zda a jaká opatření nutno učinit o takové žádosti. 

Generální tajemník Organizace spojených národů vyrozumí všechny členské státy Organisace spojených národů a nečlenské státy uvedené v článku XI: 

a) o všech podpisech ratifikacích a přístupech došlých podle článku XI; 

b) o všech oznámeních došlých podle článku XII;

c) o dni, kdy tato Úmluva nabude účinnosti podle článku XIII; 

d) o výpovědích došlých podle článku XIV; 

e) o zrušení Úmluvy podle článku XV; 

f) o oznámeních došlých podle článku XVI. 

Originál této Úmluvy bude uložen v archivu Organisace spojených národů.

Ověřené opisy Úmluvy se rozešlou všem členským státům Organisace spojených národů a nečlenským státům uvedeným v článku XI. 

Tato Úmluva bude v den, kdy nabude účinnosti, zapsána do rejstříku generálním tajemníkem Organisace spojených národů.

čl. XII: (Československo prohlašuje, že nesouhlasí s článkem XII úmluvy a je toho názoru, že všechna ustanovení úmluvy mají se vztahovati na nesamosprávná území v to počítaje území pod poručenskou správou)