Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků příslušníků ozbrojených sil na moři

ze dne 15. prosince 1954

o Ženevských úmluvách ze dne 12. srpna 1949. na ochranu obětí války 

Na diplomatické konferenci konané v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem sjednání mezinárodních dohod na ochranu obětí válek byly sjednány a dne 12. srpna 1949 podepsány tyto mezinárodní akty: 

1. Závěrečný akt diplomatické konference svolané k provedení revise Ženevské úmluvy ze dne 27. července 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli, Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy ze 6. července 1906 na válku námořní a Úmluvy uzavřené v Ženevě dne 27. července 1929 o zacházení s válečnými zajatci a k sjednání úmluvy o ochraně civilních osob za války. 

2. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. 

3. Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři. 

4. Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci. 

5. Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války. 

Podle článku 58 úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli a obdobných článků ostatních zmíněných úmluv nabyly tyto úmluvy účinnosti šest měsíců poté, co byly uloženy alespoň dvě ratifikační listiny, t.j. dnem 21. října 1950. 

Československo učinilo při podpisu 

a) úmluv uvedených pod č. 2 a 3 výhrady k článku 10 každé z obou úmluv, 

b) úmluvy uvedené pod č. 4 výhrady k článkům 10, 12 a 85 a 

c) úmluvy uvedené pod č. 5 výhrady k článkům 11 a 45. 

(…) 

Diplomatické konference svolané k provedení revise 

(…)

Československo

Tauber, československý vyslanec ve Švýcarsku, připojuje tyto výhrady: 

1. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10. 

"Vláda republiky Československé neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným a nemocným nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky. 

2. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejího článku 10. 

"Vláda Československé republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky. 

3. "Při podpisu Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k řečené úmluvě s výhradou jejích článků 10, 12 a 85. 

"Pokud jde o článek 10, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou váleční zajatci, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči válečným zajatcům, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky. 

"Pokud jde o článek 12, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, jež provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen po dobu, po kterou budou váleční zajatci svěřeni mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím. 

"Pokud jde o článek 85, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby váleční zajatci odsouzení pro válečné zločiny a pro zločiny proti lidskosti ve smyslu zásad stanovených v norimberských rozsudcích, požívali výhod této úmluvy, protože váleční zajatci odsouzení pro takové zločiny mají býti podrobeni předpisům o výkonu trestu platným ve státě, o který jde. 

4. "Při podpisu Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války prohlašuji, že vláda Československé republiky přistupuje k této úmluvě s výhradou článku 11 a 45. 

"Pokud jde o článek 11, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou chráněné osoby, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzala funkce, které příslušejí podle této úmluvy ochranným mocnostem vůči chráněným osobám, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky. 

"Pokud jde o článek 45, neuzná vláda Československé republiky, že je po právu, aby mocnost, která provádí přesun zajatců, byla zproštěna odpovědnosti za aplikaci úmluvy, byť i jen na dobu, po kterou budou tyto chráněné osoby svěřeny mocnosti, která souhlasila s jejich přijetím." 

(…)

(…)

(…)

(…)

ze dne 12. srpna 1949 

Podepsaní zmocněnci vlád zastoupených na diplomatické konferenci, která se konala v Ženevě od 21. dubna do 12. srpna 1949 za účelem revise X. Haagské úmluvy z 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z r. 1906 na válku námořní, dohodli se na tomto:

Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání. 

Nehledíc na ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich. 

Úmluva bude se rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem. 

Není-li některá z mocností účastnících se konfliktu smluvní stranou této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi řídit. 

V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními: 

1. S osobami, které se přímo neúčastní nepřátelství, včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude se za všech okolností zacházet lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. 

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení, 

Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby nahoře zmíněné:

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení, 

a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení, 

b) braní rukojmí, 

c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména ponižující a pokořující zacházení, 

d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilisovanými národy za nezbytné. 

2. Ranění, nemocní a trosečníci budou sebráni a ošetřeni. 

Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu. 

Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část. 

Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení stran v konfliktu.

V případě válečných operací mezi pozemními a námořními silami stran v konfliktu bude použito ustanovení této úmluvy jen na síly na lodích. 

Na vyloděné síly budou se ihned vztahovat ustanovení Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Neutrální mocnosti použijí analogicky ustanovení této úmluvy na raněné, nemocné a trosečníky, členy zdravotnického a duchovního personálu, příslušející k ozbrojeným silám stran v konfliktu, kteří budou přijati nebo internováni na jejich území, jakož i na nalezené mrtvé. 

Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 18, 31, 38, 39, 40, 43 a 53 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách, jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení raněných, nemocných a trosečníků, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou. 

Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou neb druhou ze stran v konfliktu. 

Ranění, nemocní a trosečníci, jakož i členové zdravotnického a duchovního personálu, nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku. 

Tato úmluva bude se provádět za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání. 

Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností. 

Zástupci neb delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají svou funkci. Jediné naléhavé vojenské nutnosti mohou být výjimečně a na přechodnou dobu důvodem pro omezení jejich činnosti.

Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu raněných, nemocných a trosečníků, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc. 

Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly, připadající podle této úmluvy ochranným mocnostem organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.

Jestliže ranění, nemocní a trosečníci nebo členové zdravotnického a duchovního personálu z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce, příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami v konfliktu. 

Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, u níž jsou ranění, nemocní a trosečníci drženi, lidumilnou organisaci, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradami ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.

Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností nebo která se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.

Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého území. 

Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují. 

Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy, poskytnou ochranné mocnosti své dobré služby k urovnání sporu. 

Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany nebo z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících péči o raněné, nemocné a trosečníky, jakož i členů zdravotnického a duchovního personálu, po případě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu ke schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.

Příslušníci ozbrojených sil a ostatní osoby zmíněné v následujícím článku, kteří jsou na moři a jsou zraněni, onemocní nebo ztroskotají, musí být za všech okolností respektováni, při čemž výraz ztroskotání se vztahuje na každé ztroskotání, ať k němu dojde za jakýchkoliv okolností, včetně nuceného přistání letadla na moři nebo pádu do moře.

Strana v konfliktu, která je bude mít v moci, bude s nimi zacházet a o ně pečovat lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na pohlaví, rase, národnosti, náboženství, politickém přesvědčení nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku. Přísně je zakázán jakýkoli útok na jejich život nebo na jejich osobu; zejména nesmějí být dobiti nebo vyhlazeni, podrobeni mučení, nesmějí být na nich konány biologické pokusy, nesmějí být ponecháni záměrně bez lékařské pomoci a ošetření ani vystaveni nebezpečí nákazy neb infekce k tomu cíli vytvořenému. 

Jedině důvody lékařské naléhavosti ospravedlňují ošetření v přednostním pořadí. 

Se ženami se bude zacházet se všemi zvláštními ohledy příslušejícími jejich pohlaví.

Tato úmluva se týká trosečníků, raněných a nemocných na moři, patřících do těchto kategorií: 

1. příslušníci ozbrojených sil některé strany v konfliktu, jakož i příslušníci milic a dobrovolnických sborů, které jsou součástí ozbrojených sil; 

2. příslušníci jiných milic a příslušníci jiných dobrovolnických sborů, včetně organisovaných hnutí odporu, kteří přináležejí k některé straně v konfliktu a jsou činni na svém vlastním území nebo mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, odpovídají těmto podmínkám: 

a) mají-li v čele osobu odpovědnou za své podřízené, 

b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku, 

c) nosí-li otevřeně zbraně, 

d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných; 

3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě neb k moci, které neuznává mocnost, v jejíž moci jsou;

4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb, majících na starosti péči o blaho vojenských osob, pokud k tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí; 

5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního práva; 

6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku, aniž by měli čas se ustavit v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li otevřeně zbraně a zachovávají-li zákony a obyčeje válečné. 

Každá válečná loď některé ze stran v konfliktu může požadovat, aby jí byli odevzdáni ranění, nemocní neb trosečníci, kteří jsou na vojenských nemocničních lodích, na nemocničních lodích patřících pomocným společnostem nebo soukromníkům, jakož i na obchodních lodích, jachtách a plavidlech jakékoli národnosti, pokud zdravotní stav raněných a nemocných dovoluje jejich přemístění a za předpokladu, že válečná loď je opatřena zařízením, které jim zajistí dostačující ošetření. 

Jsou-li ranění, nemocní a trosečníci převzati na neutrální válečnou loď nebo na neutrální vojenské letadlo, budiž učiněno opatření, žádá-li tak mezinárodní právo, aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů.

S výhradou ustanovení článku 12 stanou se ranění, nemocní a trosečníci některé válečné strany, kteří upadnou do moci nepřítele, válečnými zajatci a budou se na ně vztahovat pravidla mezinárodního práva týkající se válečných zajatců. Jest na kaptorovi, aby rozhodl podle okolností, zda je účelné je podržet či odeslat do přístavu jeho vlastní země nebo do neutrálního přístavu nebo snad do přístavu na nepřátelském území. V tomto posledním případě nebudou moci zajatci takto navrácení do své vlastní země sloužit po dobu války. 

Ranění, nemocní nebo trosečníci, kteří budou vyloděni v neutrálním přístavě se souhlasem místních úřadů, budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi neutrální mocností a válčícími mocnostmi, zadrženi neutrální mocností, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů. 

Náklady na nemocniční ošetřování a na internování nese mocnost, k níž ranění, nemocní a trosečníci náležejí.

Po každé bitvě učiní strany v konfliktu neprodleně všechna možná opatření, aby vyhledaly a sebraly trosečníky, raněné a nemocné, chránily je proti plenění a špatnému nakládání a aby jim zajistily nutné ošetření, jakož i aby vyhledaly mrtvé a zamezily jejich oloupení.

Kdykoli to okolnosti dovolí, uzavřou strany v konfliktu místní ujednání za účelem evakuace raněných a nemocných po moři z obléhaného nebo obklíčeného území a za účelem průvozu zdravotnického a duchovního personálu a zdravotnického materiálu dopravovaného do tohoto území. 

Strany v konfliktu pořídí v nejkratší možné lhůtě soupis všech údajů potřebných k zjištění totožnosti trosečníků, raněných, nemocných a mrtvých nepřátelské strany, kteří se dostali do jejich moci. Tyto údaje budou podle možnosti obsahovat: 

a) označení mocnosti, k níž náležejí, 

b) vojenský útvar nebo matriční číslo, 

c) příjmení, 

d) křestní jméno nebo jména, 

e) datum narození, 

f) jiné údaje z průkazu nebo štítku totožnosti, 

g) datum a místo zajmutí nebo úmrtí, 

h) údaje o zraněních, nemoci nebo o příčině smrti. 

Údaje shora uvedené budou sděleny v nejkratší možné lhůtě informační kanceláři zmíněné v článku 122 Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci, která je zašle mocnosti, k níž zajatci náležejí, prostřednictvím ochranné mocnosti a Ústřední kanceláře pro válečné zajatce. 

Strany v konfliktu vystaví a navzájem si zašlou cestou udanou v předchozím odstavci úmrtní listy nebo seznamy zemřelých, řádně ověřené. Seberou a navzájem si rovněž zašlou prostřednictvím téže kanceláře polovinu dvojitého štítku totožnosti nebo štítek sám, jde-li o jednoduchý štítek, závěti nebo jiné dokumenty důležité pro rodinu zemřelého, peněžní částky a vůbec všechny předměty mající nějakou vlastní cenu nebo hodnotu citovou, které budou nalezeny u mrtvých. Tyto předměty, jakož i věci, jichž majitel nebyl zjištěn, se odešlou v zapečetěných balících, spolu s prohlášením o všech podrobnostech potřebných k zjištění zemřelého majitele, jakož i s úplným inventářem balíku. 

Strany v konfliktu budou dbát toho, aby před pohřbem zemřelých do moře, konaným jednotlivě, bylo, pokud jen to okolnosti dovolí, provedeno pečlivé a pokud možno i lékařské ohledání mrtvých za tím účelem, aby byla zjištěna smrt i totožnost a aby bylo umožněno podat o tom zprávu. Používá-li se dvojitých štítků totožnosti, zůstane jedna jeho polovina u mrtvého.

Budou-li mrtví vyloděni, použije se na ně ustanovení Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli.

Strany v konfliktu mohou se dovolávat charitativní péče velitelů neutrálních obchodních lodí, jacht a plavidel, aby vzali na loď a ošetřili raněné, nemocné a trosečníky, jakož i aby sebrali mrtvé. 

Lodi všech druhů, které vyhoví této žádosti, a ty, které samy od sebe seberou raněné, nemocné a trosečníky, budou používat zvláštní ochrany a úlev k provedení jejich pomocného poslání.

Tento druh dopravy nemůže být v žádném případě důvodem pro uplatnění kořistního práva, avšak, nebyl-li jim dán opačný slib, podléhají i nadále kořistnímu právu pro porušení neutrality, jehož by se byly dopustily. 

Vojenské nemocniční lodi, to jest lodi, které mocnosti postavily nebo přizpůsobily jedině a výlučně k tomu, aby pomáhaly raněným, nemocným a trosečníkům, je ošetřovaly a dopravovaly, nesmějí být za žádných okolností napadeny nebo ukořistěny, nýbrž budou vždy respektovány a chráněny za předpokladu, že jejich jména a popis byly sděleny stranám v konfliktu deset dní před jejich použitím. 

Popis, který musí být udán ve sdělení, nechť obsahuje bruto registrovanou tonáž, délku od zádi k přídi a počet stěžňů a komínů. 

Pobřežní zařízení, která mají nárok na ochranu Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, nesmějí být z moře ani napadena ani bombardována. 

Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými pomocnými společnostmi i jednotlivci, budou požívat téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a nebudou podléhat ukořistění, jestliže je strana v konfliktu, k níž náležejí, pověřila oficiálním posláním a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o notifikaci. 

Tyto lodi musí mít průkaz, jímž příslušný úřad prohlašuje, že byly podrobeny jeho kontrole při svém vystrojení a odjezdu.

Nemocniční lodi používané národními společnostmi Červeného kříže, oficiálně uznanými pomocnými společnostmi a jednotlivci v neutrálních zemích, budou požívat téže ochrany jako vojenské nemocniční lodi a nebudou podléhat ukořistění za předpokladu, že se podřídily jedné ze stran v konfliktu s předchozím souhlasem své vlády a se schválením zmíněné strany, a pokud budou zachována ustanovení článku 22 o notifikaci. 

Ochrana zmíněná v článcích 22, 24 a 25 se vztahuje na nemocniční lodi všech tonáží a na jejich záchranné čluny, ať působí kdekoliv. Nicméně, aby byla zajištěna nejvyšší míra pohodlí a bezpečnosti, vynasnaží se strany v konfliktu, aby k dopravě raněných, nemocných a trosečníků používaly na větší vzdálenosti a na volném moři jen nemocničních lodí přes 2000 bruto registrovaných tun. 

Za těchže podmínek, jako jsou uvedeny v článcích 22 a 24, budou rovněž respektována a chráněna, pokud tak dovolí potřeby operací, plavidla užívaná státem nebo oficiálně uznanými pomocnými společnostmi pro pobřežní záchranné práce. 

Bude tomu v rámci možnosti stejně, pokud jde o pevná pobřežní zařízení používaná výlučně těmito plavidly k jejich lidumilné činnosti. 

Dojde-li k boji na válečné lodi, budou respektovány a ušetřeny lazarety, pokud jen to bude možné. Tyto lazarety a jejich výstroj zůstanou podrobeny válečným zákonům, nemohou však být odňaty svému účelu, pokud jich ranění a nemocní potřebují. Nicméně velitel, v jehož moci jsou, může jimi volně naložit v případě naléhavé vojenské nutnosti, zajistí-li předem osud raněných a nemocných, kteří jsou v nich ošetřováni. 

Každá nemocniční loď nacházející se v přístavu, který upadne do moci nepřítele, je oprávněna z něho vyplout. 

Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 poskytnou pomoc a podporu raněným, nemocným a trosečníkům bez ohledu na jejich státní příslušnost. 

Vysoké smluvní strany se zavazují, že těchto lodí a plavidel nepoužijí k nějakému vojenskému účelu. 

Tyto lodi a plavidla nesmějí v žádném směru překážeti pohybům bojujících. 

Za boje a po něm jednají na své vlastní nebezpečí. 

Strany v konfliktu mají právo kontroly a prohlídky lodí a plavidel zmíněných v článcích 22, 24, 25 a 27. Mohou odmítnout pomoc těchto lodí a plavidel, nařídit jim, aby se vzdálily, nebo uložit jim určitý kurs, upravit použití jejich bezdrátových zařízení a jiných dorozumívacích prostředků a dokonce zadržet je po dobu nejvýše sedmi dnů ode dne zastavení, vyžadují-li to závažné okolnosti. 

Mohou dosadit dočasně na loď komisaře, jehož jediným úkolem bude zajistit splnění rozkazů vydaných podle ustanovení předchozího odstavce. 

Pokud možno, zapíší strany v konfliktu do lodního deníku nemocniční lodi rozkazy, které vydaly v jazyku srozumitelném veliteli nemocniční lodi. 

Strany v konfliktu mohou dosadit, buď jednostranně nebo podle zvláštní dohody, na své nemocniční lodi neutrální pozorovatele, kteří zjistí přesné zachovávání ustanovení této úmluvy. 

Lodi a plavidla uvedená v článcích 22, 24, 25 a 27 nejsou postavena na roveň válečným lodím, pokud jde o jejich pobyt v neutrálním přístavu. 

Obchodních lodí přeměněných na lodi nemocniční nemůže být používáno k jinému účelu po celou dobu nepřátelství. 

Ochrana příslušející nemocničním lodím a lodním lazaretům zanikne toliko tenkráte, je-li jich použito, vedle jich lidumilného úkolu, k spáchání činů škodících nepříteli. Ochrana může však přestat teprve po výzvě, která stanoví ve všech případech, kde je to vhodné, přiměřenou lhůtu, která pak uplyne bezvýsledně. 

Nemocniční lodi nesmějí zejména mít ani používat tajného klíče při bezdrátovém vysílání nebo při jiném dorozumívacím prostředku. 

Okolnosti níže uvedené nebudou se považovat za důvod, aby nemocniční lodi nebo lodní lazarety byly zbaveny ochrany jim příslušející: 

1. je-li personál těchto lodí nebo lazaretů ozbrojen a užívá-li svých zbraní k udržení pořádku, na svou vlastní obranu nebo na obranu svých nemocných a raněných, 

2. jsou-li na lodi přístroje výlučně určené k usnadnění plavby nebo k přenosu zpráv,

3. jsou-li na nemocniční lodi nebo v lodním lazaretu přenosné zbraně a střelivo, odebrané raněným, nemocným a trosečníkům, které dosud nebyly odevzdány příslušným službám, 

4. je-li lidumilná činnost nemocničních lodí a lodních lazaretů a jejich personálu rozšířena na civilní raněné, nemocné nebo trosečníky,

5. dopravují-li nemocniční lodi materiál a personál, výlučně určený pro zdravotní službu, kromě toho, kterého samy obvykle potřebují.

Duchovní, lékařský a nemocniční personál nemocničních lodí a jejich posádky buďtež respektovány a chráněny; nemohou být zajaty, pokud jsou ve službách těchto lodí, ať už jsou na nich ranění a nemocní nebo ne. 

Duchovní, lékařský a nemocniční personál, určený pro zdravotní a duchovní péči osob zmíněných v článcích 12 a 13, který se dostane do rukou nepřítele, bude respektován a chráněn; může pokračovat ve své činnosti, pokud toho bude vyžadovat péče o raněné a nemocné. Bude pak poslán zpět, jakmile to bude považovat za možné vrchní velitel, v jehož je moci. Při opuštění lodi může vzít s sebou věci, které jsou jeho osobním majetkem. 

Kdyby se však ukázalo nutným zadržet část tohoto personálu vzhledem k zdravotním a duchovním potřebám válečných zajatců, učiní se všechna opatření, aby tento personál byl vyloděn, jak nejdříve možno.

Při svém vylodění bude zadržený personál podléhat ustanovením Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli. 

Lodi najaté k tomu účelu jsou oprávněny dopravovat materiál určený výlučně k ošetření raněných a nemocných ozbrojených sil nebo k zabránění nemocem pod podmínkou, že podrobnosti jejich cesty byly oznámeny nepřátelské mocnosti a jí přijaty. Nepřátelská mocnost má i potom právo je zastavit, ne však je ukořistit ani zabavit dopravovaný materiál. 

Dohodou mezi stranami v konfliktu lze dosadit neutrální pozorovatele na palubu těchto lodí, aby kontrolovali dopravovaný materiál. Tento materiál má proto být snadno přístupný. 

Sanitní letadla, tj. letadla výlučně užívaná k odvozu raněných, nemocných a trosečníků, jakož i pro dopravu sanitního personálu, nesmějí být napadena, nýbrž budou respektována stranami v konfliktu, pokud poletí ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně dohodnutých mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu. 

Budou zřetelně opatřena, vedle národních barev, rozeznávacím znakem uvedeným v článku 41 na svých spodních, horních i bočních plochách. Budou vybavena jakýmkoli jiným označením nebo poznávacím prostředkem stanoveným dohodou mezi stranami v konfliktu buď na počátku nebo v průběhu nepřátelství. 

Není-li opačné dohody, je zakázán přelet nepřátelského nebo nepřítelem obsazeného území. 

Sanitní letadla musí uposlechnout každé výzvy k přistání na pevnině nebo na moři. Přistane-li letadlo podle takového rozkazu, může pokračovat v letu se svým osazenstvem po eventuální prohlídce. 

Přistane-li letadlo nouzově na pevnině nebo na vodě, na území nepřátelském nebo nepřítelem obsazeném, jsou ranění, nemocní a trosečníci, jakož i posádka letadla válečnými zajatci. Se zdravotnickým personálem bude nakládáno podle článků 36 a 37. 

Sanitní letadla stran v konfliktu mohou s výhradou druhého odstavce přelétat území neutrálních mocností a tam přistávat na pevnině nebo na vodě v případě nutnosti nebo aby tam učinila zastávku. Musí předem oznámit neutrálním mocnostem přelet nad jejich územím a poslechnout každé výzvy k přistání na zemi nebo na vodě. Budou ochráněna před útokem, jen poletí-li ve výškách, v dobách a ve směrech výslovně dohodnutých mezi dotyčnými stranami v konfliktu a neutrálními mocnostmi. 

Neutrální mocnosti mohou však stanovit podmínky nebo omezení, pokud jde o přelet jejich území sanitními letadly nebo o jejich přistání. Tyto eventuální podmínky nebo omezení budou se vztahovat stejným způsobem na všechny strany v konfliktu. 

Ranění, nemocní nebo trosečníci vysazení se souhlasem místního úřadu ze sanitního letadla na neutrálním území budou, pokud nebylo jinak ujednáno mezi neutrálními mocnostmi a stranami v konfliktu, zadrženi neutrálním státem, když toho vyžaduje mezinárodní právo, tak aby se nemohli znovu účastnit válečných úkonů. Náklady na nemocniční ošetřování a na internování nese mocnost, k níž ranění, nemocní nebo trosečníci náležejí. 

Odznak červeného kříže na bílém poli bude pod dohledem příslušného vojenského úřadu umístěn na praporech, na náramenních páskách a na veškerém materiálu náležejícím zdravotnické službě. 

Nicméně pro státy, které již užívají jako rozeznávacího znaku místo červeného kříže červeného půlměsíce nebo červeného lva a slunce na bílém poli, budou tyto odznaky rovněž připuštěny ve smyslu této dohody. 

Personál zmíněný v článcích 36 a 37 nosí na levé paži pásku odolávající vlhku s rozeznávacím znakem, vydanou příslušným vojenským úřadem a opatřenou jeho razítkem. 

Tento personál bude mít také vedle štítku totožnosti uvedeného v článku 19 zvláštní průkaz totožnosti opatřený rozeznávacím znakem. Tento průkaz musí odolávat vlhku a mít takové rozměry, aby se vešel do kapsy. Bude vystaven v jazyce domovského státu a bude obsahovat alespoň příjmení, křestní jména, datum narození, hodnost a matriční číslo majitele. Bude v něm uvedeno, z jakého důvodu má právo na ochranu podle této úmluvy. Průkaz bude opatřen fotografií majitele a vedle toho buď jeho podpisem nebo otiskem prstů nebo obojím zároveň. Bude na něm razítko vojenského úřadu. 

Průkaz totožnosti bude jednotný v každé armádě a pokud možno stejného typu v armádách Vysokých smluvních stran. Strany v konfliktu mohou se řídit vzorem připojeným jako příklad k této úmluvě. Na počátku nepřátelství si zašlou vzor, kterého budou používat. Každý průkaz totožnosti bude vydán podle možnosti alespoň ve dvou exemplářích, z nichž jeden si podrží země původu. 

V žádném případě nesmí být personál výše uvedený zbaven svých odznaků nebo svého průkazu totožnosti ani práva nosit náramenní pásku. V případě ztráty má nárok na duplikát průkazu a na to, aby mu byly vydány odznaky nové.

Lodi a plavidla zmíněná v článcích 22, 24, 25 a 27 buďtež zřetelně označena takto: 

a) všechny vnější plochy budou bílé, 

b) jeden nebo několik tmavočervených křížů, co možná největších, bude namalováno na každé straně lodního trupu a též na vodorovných plochách, aby byly co nejlépe viditelné ze vzduchu i z moře. 

Všechny nemocniční lodi vztyčí, aby byly poznatelny, svou národní vlajku a vedle toho, náleží-li neutrálnímu státu, vlajku strany v konfliktu, jejíž správě se podřídily. Na hlavním stěžni, co možná nejvýše, bude vztyčena bílá vlajka s červeným křížem.

Záchranné čluny nemocničních lodí, pobřežní záchranné čluny a všechna malá plavidla používaná zdravotnickou službou, budou bíle natřena, s temně červenými kříži jasně viditelnými, a budou se vůbec řídit identifikačními předpisy výše stanovenými pro nemocniční lodi.

Lodi a plavidla nahoře zmíněná, která si chtějí zajistit v noci a za snížené viditelnosti ochranu, na niž mají právo, učiní se souhlasem strany v konfliktu, v jejíž moci jsou, potřebná opatření, aby jejich nátěr a jejich rozeznávací odznaky byly dostatečně viditelné.

Nemocniční lodi, které podle článku 31 jsou přechodně zadrženy nepřítelem, sejmou vlajku strany v konfliktu, v jejíchž službách jsou neb jejímuž vedení se podřídily.

Pobřežní záchranné čluny, operují-li dále se souhlasem okupační mocnosti z obsazené základny, mohou být zmocněny, aby i nadále pluly pod vlastními národními barvami a současně pod vlajkou s červeným křížem, když budou vzdáleny od své základny, s výhradou, že to předem oznámí všem zúčastněným stranám v konfliktu. 

Všechna ustanovení tohoto článku týkající se odznaku červeného kříže týkají se rovněž ostatních odznaků uvedených v článku 41. 

Strany v konfliktu se v každé době vynasnaží, aby uzavřely dohody o užití nejmodernějších, po ruce jsoucích metod, za tím účelem, aby bylo usnadněno zjištění totožnosti lodí a plavidel zmíněných v tomto článku. 

Rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43 lze užívat jak v době míru tak i za války toliko k označení a ochraně lodí tam uvedených, s výhradou případů, které by byly předvídány v jiné mezinárodní úmluvě nebo v dohodě sjednané mezi všemi zúčastněnými stranami v konfliktu. 

Vysoké smluvní strany, jichž zákonodárství by nebylo dosud postačitelné, učiní potřebná opatření, aby zamezily a potlačily v každé době zneužití rozeznávacích znaků zmíněných v článku 43.

Každá strana v konfliktu postará se prostřednictvím svých vrchních velitelů o podrobné provedení předchozích článků a o to, aby případy, na něž není pamatováno, byly řešeny podle obecných zásad této úmluvy. 

Jsou zakázány represalie proti raněným, nemocným, trosečníkům, personálu, lodím a materiálu chráněným touto úmluvou. 

Vysoké smluvní strany se zavazují, že rozšíří co možná nejvíce, jak v míru tak za války, text této úmluvy ve svých zemích a že zejména zařadí její studium do vojenských, a možno-li, i civilních studijních programů, tak aby její zásady byly uvedeny ve známost veškerého obyvatelstva, zejména pak bojujících ozbrojených sil, zdravotnického personálu a vojenských duchovních. 

Vysoké smluvní strany si zašlou prostřednictvím Švýcarské spolkové rady, a za nepřátelství prostřednictvím ochranných mocností, oficiální překlady této úmluvy a zákony i nařízení, která by vydaly, aby zajistily její používání. 

Vysoké smluvní strany se zavazují, že učiní všechna potřebná zákonodárná opatření, aby stanovily přiměřené trestní sankce postihující osoby, které se dopustí toho či onoho vážného porušení této úmluvy vymezeného v následujícím článku nebo dají k takovému porušení rozkaz. 

Každá smluvní strana je povinna vypátrat osoby obviněné z toho, že se dopustily některého z těchto vážných porušení anebo daly k němu rozkaz, a musí je postavit před svůj soud, ať jsou jakékoli státní příslušnosti. Může také, dá-li tomu přednost, odevzdat je v souladu s podmínkami stanovenými svým vlastním zákonodárstvím k soudnímu stíhání některé jiné smluvní straně mající zájem na potrestání, pokud tato smluvní strana má dostatečná obvinění proti těmto osobám. 

Každá smluvní strana učiní potřebná opatření, aby odstranila všechny činy odporující ustanovením této úmluvy, jiné než jsou vážná porušení uvedená v následujícím článku

Obvinění budou za všech okolností požívat záruk soudního řízení a svobodné obhajoby, které nebudou méně příznivé než záruky zmíněné v článku 105 a následujících Ženevské úmluvy ze dne 12. srpna 1949 o zacházení s válečnými zajatci. 

Vážnými porušeními, zmíněnými v předchozím článku, jsou některé z níže uvedených činů spáchaných na osobách nebo na majetku, chráněných touto úmluvou: úmyslné zabití, mučení nebo nelidské zacházení, čítajíc v to biologické pokusy, úmyslné způsobení velkého utrpení nebo vážné tělesné zranění a ohrožení zdraví, zničení a přisvojení si majetku neodůvodněné vojenskou nutností a provedené ve velkém měřítku nezákonným a svévolným způsobem.

Žádná smluvní strana se nemůže sama zprostit ani zprostit jinou smluvní stranu odpovědnosti, která stíhá ji samotnou nebo jinou smluvní stranu v důsledku porušení zmíněných v předchozím článku.

Na žádost některé strany v konfliktu se zavede vyšetřování způsobem, jenž bude stanoven mezi zúčastněnými stranami, o každém tvrzeném porušení úmluvy. 

Nedosáhne-li se dohody o způsobu vyšetřování, dohodnou se strany o volbě rozhodčího, který stanoví, jakým způsobem postupovat. 

Jakmile bude zjištěno porušení, učiní mu strany v konfliktu konec a odstraní je, jak možná nejrychleji. 

Tato úmluva jest sepsána v jazyce anglickém a francouzském. Obě znění jsou stejně závazná. 

Švýcarská spolková rada dá pořídit úřední překlady úmluvy do jazyka ruského a španělského. 

Tato úmluva, která bude mít dnešní datum, může být podepsána až do 12. února 1950 jménem mocností zastoupených na konferenci, která započala v Ženevě dne 21. dubna 1949, jakož i jménem mocností na této konferenci nezastoupených, které jsou však stranami X. Haagské úmluvy ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské dohody z r. 1906 na válku námořní nebo Ženevských úmluv z r. 1864, z r. 1906 nebo z r. 1929 o zlepšení osudu raněných a nemocných v armádách v poli.

Tato úmluva bude ratifikována co možná nejdříve a ratifikační listiny budou uloženy v Bernu.

O uložení každé ratifikační listiny bude pořízen zápis, jehož jeden ověřený opis zašle Švýcarská spolková rada všem mocnostem, jejichž jménem byla úmluva podepsána nebo jejichž jménem byl oznámen přístup. 

Tato úmluva nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy byly uloženy nejméně dvě ratifikační listiny. 

Později nabude účinnosti pro každou z Vysokých smluvních stran šest měsíců po uložení její ratifikační listiny.

Tato úmluva nahradí X. Haagskou úmluvu ze dne 18. října 1907 o přizpůsobení zásad Ženevské úmluvy z r. 1906 na válku námořní ve vztazích mezi Vysokými smluvními stranami. 

Ode dne nabytí účinnosti zůstane tato úmluva otevřena pro přístup každé mocnosti, jejímž jménem nebyla podepsána.

Přístupy budou oznámeny písemně Švýcarské spolkové radě a nabudou účinnosti šest měsíců poté, kdy jí došly. 

Švýcarská spolková rada oznámí přístupy všem mocnostem, jejichž jménem úmluva byla podepsána aneb jejichž přístup jí byl oznámen. 

Za situace vylíčené v článcích 2 a 3 nabudou uložené ratifikace a přístupy, oznámené stranami v konfliktu před zahájením nepřátelství neb okupace nebo po něm, okamžité účinnosti. Oznámení o ratifikaci nebo přístupech, došlá od stran v konfliktu, učiní Švýcarská spolková rada nejrychlejším způsobem. 

Každá z Vysokých smluvních stran bude mít možnost vypovědět tuto úmluvu. Výpověď bude oznámena písemně Švýcarské spolkové radě. Tato uvědomí o tomto oznámení vlády všech Vysokých smluvních stran. 

Výpověď nabude účinnosti jeden rok po jejím oznámení Švýcarské spolkové radě. Avšak výpověď oznámená v době, kdy vypovídající mocnost je zapletena do nepřátelství, nenabude účinnosti, pokud nebude uzavřen mír, a v žádném případě, pokud nebudou skončeny operace spojené s propuštěním a repatriací osob chráněných touto úmluvou. 

Výpověď bude platit jen pro vypovídající mocnost. Nebude mít vliv na závazky, které budou strany v konfliktu i nadále nuceny dodržovat ve smyslu zásad mezinárodního práva, jak plynou ze zvyklostí, stávajících mezi civilisovanými národy, ze zákonů lidskosti a požadavků veřejného svědomí.

Švýcarská spolková rada dá tuto úmluvu zaregistrovat v sekretariátu Organisace Spojených národů. Švýcarská spolková rada zpraví také sekretariát Organisace Spojených národů o všech ratifikacích, přístupech a výpovědích, došlých k této úmluvě. 

Na důkaz toho podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě dne 12. srpna 1949 v jazyce anglickém a francouzském; originál bude uložen v archivu Švýcarské konfederace. Švýcarská spolková rada zašle ověřený opis úmluvy každému ze signatárních států, jakož i státům, které k ní přistoupí. 

Za Afghanistan: 

M. Osman Amiri 

Za Albánskou lidovou republiku: 

 S připojenou výhradou k článku 10 

J. Malo 

Za Argentinu: 

 S připojenou výhradou 

Guillermo A. Speroni 

Za Australii: 

Norman R. Mighell 

 s výhradou ratifikace1) 

Za Rakousko: 

Wildmann

Za Belgii: 

Maurice Bourquin 

Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku: 

 S výhradou k článku 10 

 Text výhrady je připojen. 

Šéf delegace BSSR 

I. Kucejnikov 

Za Bolivii: 

G. Medeiros 

Za Brazilii: 

Joao Pinto da Silva 

General Floriano De Lima Brayner 

Za Bulharskou lidovou republiku: 

 S připojenou výhradou 

K. B. Svetlov 

Za Kanadu: 

Max H. Wershof 

Za Ceylon: 

V. Coomaraswamy 

Za Chile: 

F. Cisternas Ortiz 

Za Čínu: 

Wu Nan-Ju 

Za Kolumbii: 

Rafael Rocha Schloss 

Za Kubu: 

J. de La Luz Léon 

Za Dánsko: 

Georg Cohn 

Paul Ipsen 

Bagge

Za Egypt: 

A. K. Safwat 

Za Ecuador: 

Alex. Gastelú 

Za Španělsko: 

Luis Calderón 

Za Spojené státy americké: 

Leland Harrison 

Raymund J. Yingling 

Za Habeš: 

Gachaou Zelleke 

Za Finsko: 

Reinhold Svento 

Za Francii: 

G. Cahen-Salvador 

Jacquinot

Za Řecko: 

M. Pesmazoglou 

Za Guatemalu: 

A. Dupont-Willemin 

Za Maďarskou lidovou republiku: 

 S připojenými výhradami 

Anna Kara 

Za Indii: 

D. B. Desai 

Za Iran: 

A. H. Meykadeh 

Za Irskou republiku: 

Sean MacBride 

Za Izrael: 

 S připojenou výhradou 

M. Kahany 

Za Italii: 

Giacinto Auriti 

Ettore Baistrocchi 

Za Libanon: 

Mikaoui

Za Lichtenštejnsko: 

Hrabě F. Wilczek 

Za Lucembursko: 

J. Sturm 

Za Mexiko: 

Pedro de Alba 

W. R. Castro 

Za Monacké knížectví: 

M. Lozé 

Za Nicaraguu: 

Ad referendum 

Lifschitz

Za Norsko: 

Rolf Andersen 

Za Nový Zéland: 

G. R. Laking 

Za Pákistán: 

S. M. A. Faruki, M. G. 

A. H. Shaikh 

Za Paraguay: 

Conrad Fehr 

Za Nizozemí: 

J. Bosch de Rosenthal 

Za Peru: 

Gonzalo Pizarro 

Za republiku Filipíny: 

P. Sebestian2) 

Za Polsko: 

 S připojenou výhradou 

Julian Przybos 

Za Portugalsko: 

 S připojenými výhradami 

G. Caldeira Coelho 

Za Rumunskou lidovou republiku: 

 S připojenou výhradou 

I. Dragomir 

Za Spojené království Velké Britannie a Severního Irska: 

Robert Craigie 

H. A. Strutt 

W. H. Gardner 

Za Vatikán: 

Philippe Bernardini 

Za El Salvador: 

R. A. Bustamante 

Za Švédsko: 

 S výhradou ratifikace J. V. krále švédského 

se schválením Riksdagu 

Staffan Söderblom 

Za Švýcarsko: 

Max Petitpierre 

Plinio Bolla 

div. plukovník Du Pasquier 

Ph. Zutter 

H. Meuli 

Za Syrii: 

Omar El Djabri 

A. Gennaoui 

Za Československo: 

 S připojenou výhradou 

Tauber

Za Turecko: 

Rana Tarhan 

Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku: 

 S výhradou k článku 10 

 Text výhrady je připojen. 

Podle plné moci vlády USSR 

Profesor O. Bogomolec 

Za Svaz sovětských socialistických republik: 

 S výhradou k článku 10 

 Text výhrady je připojen. 

Šéf delegace SSSR 

N. Slavin 

Za Uruguay: 

Rada plukovník Hector J. Blanco 

Za Venezuelu: 

A. Posse de Rivas 

Za Federativní lidovou republiku Jugoslávii: 

 S připojenou výhradou 

Milan Ristič 

Přední strana

     -------------------------------------------------------

                  (Místo vyhražené pro označení

                 země a vojenského úřadu, které

                       vystaví tento průkaz)

                        Průkaz totožnosti

         pro členy zdravotnického a duchovního personálu

             přiděleného k ozbrojeným silám na moři

     Příjmení: ............................................

     Křestní jména: .......................................

     Datum narození: ......................................

     Hodnost: .............................................

     Vojenské nebo matriční číslo: ........................

     Majitel tohoto průkazu je  chráněn Ženevskou úmluvou ze

     dne  12.  srpna  1949   o  zlepšení   osudu   raněných,

     nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři jako

     ......................................................

     Datum vystavení průkazu:           Číslo průkazu:

     ........................     .........................

     -------------------------------------------------------

                          Zadní strana

     -------------------------------------------------------

                                   Podpis nebo otisk prstů

                                         nebo obojí

       Fotografie

        držitele

        průkazu

        Razítko

       vojenského

         úřadu,

       který vydal

         průkaz

      -----------------------------------------------------

           Výška              Oči               Vlasy

       ................ ................. ................

      -----------------------------------------------------

      Případně jiné údaje sloužící k zjištění totožnosti.

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................

      .....................................................

     -------------------------------------------------------

Článek 10
Vláda Československé republiky neuzná, že je po právu žádost mocnosti, v jejíž moci jsou ranění a nemocní, aby neutrální stát nebo mezinárodní organisace nebo lidumilná organisace převzaly funkce, které podle této úmluvy příslušejí ochranným mocnostem vůči raněným, nemocným a trosečníkům nebo vůči členům zdravotnického a duchovního personálu, jestliže k tomu nedá svůj souhlas vláda, jejímiž jsou příslušníky.