Konfiskace nástrojů a výnosů trestné činnosti

Aktuální k 31. říjnu 2023

Obecné zásady

K existenci zásahu a použitelnému pravidlu

„64. (…) článek 1 Protokolu č. 1 obsahuje tři odlišná pravidla: zásadu pokojného užívání majetku, úpravu zbavení majetku a uznání práva státu kontrolovat užívání majetku (…).“

Markus proti Lotyšsku
č. 17483/10, rozsudek ze dne 11. září 2020

„81. (…) v případech, kdy propadnutí majetku navazuje na odsouzení, a představuje tudíž trest, (…) spadá takový zásah do působnosti druhého pododstavce článku 1 Protokolu č. 1, který mimo jiné státům umožňuje kontrolovat užívání majetku. (…).“

Balsamo proti San Marinu
č. 20319/17 a 21414/17, rozsudek ze dne 8. října 2019


„94. (…) pokud bylo konfiskační opatření uloženo nezávisle na existenci odsouzení za trestný čin, ale spíše v důsledku samostatného ‚občanského‘ (ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy) soudního řízení zaměřeného na vymáhání majetku, o němž se má za to, že byl nabyt nezákonně, takové opatření, i když znamená nevratné odnětí majetku, přesto představuje kontrolu užívání majetku ve smyslu druhého odstavce článku 1 Protokolu č. 1.“

Gogitidze a ostatní proti Gruzii
č. 36862/05, rozsudek ze dne 12. května 2015
 

„181. (…) V jiných případech však Soud považoval obdobná opatření za zbavení majetku ve smyslu druhé věty prvního odstavce článku 1 Protokolu č. 1 (…).

182. (…) Soud je však toho názoru, že nemusí s konečnou platností určit, které pravidlo článku 1 Protokolu č. 1 je použitelné. Zásady, jimiž se řídí, zda je namítaný zásah ospravedlnitelný, jsou v podstatě stejné, neboť vyžadují, aby byl v souladu se zákonem, v obecném zájmu a aby byla zajištěna spravedlivá rovnováha mezi požadavky obecného zájmu a právy stěžovatelů (…).“

Todorov a ostatní proti Bulharsku
č. 50705/11 a 6 dalších, rozsudek ze dne 13. července 2021
 

Zákonnost zásahu

„66. Pokud jde o požadavek, aby byl zásah stanoven zákonem, Soud rozhodl, že existence právního základu ve vnitrostátním právu sama o sobě ke splnění podmínky legality nepostačuje. Kromě toho musí mít právní základ určitou kvalitu, tzn. že musí být slučitelný s pojmovými znaky právního státu a musí poskytovat záruky proti svévoli. Z toho vyplývá, že právní normy, na nichž je zásah založen, kromě toho, že jsou v souladu s vnitrostátním právem smluvního státu, by měly být dostatečně dostupné, jasné a předvídatelné při jejich uplatňování. Pravidlo je ‚předvídatelné‘, pokud poskytuje určitou míru ochrany proti svévolným zásahům ze strany orgánů veřejné moci. Podobně musí platné právo obsahovat minimální procesní záruky (…).“

Markus proti Lotyšsku
č. 17483/10, rozsudek ze dne 11. září 2020


„99. (…) požadavek ‚zákonnosti‘ obsažený v článku Protokolu č. 1 nelze chápat tak, že by zákonodárci bránil kontrolovat užívání majetku nebo jinak zasahovat do peněžitých práv prostřednictvím nově přijatých retroaktivních ustanovení dopadajících na již existující faktické situace nebo právní vztahy.“

Gogitidze a ostatní proti Gruzii
č. 36862/05, rozsudek ze dne 12. května 2015
 

Legitimita zásahu

„(…) propadnutí majetku získaného za použití výnosů z nezákonných činností (…) je nezbytným a účinným prostředkem boje proti takové kriminalitě (…), což platí i pro konfiskace majetku náležejícího třetím osobám.“

C. M. proti Francii
č. 28078/95, rozhodnutí ze dne 26. června 2001
 

„186. (…) nařízení konfiskace majetku nabytého trestnou činností působí v obecném zájmu jako odstrašující prostředek pro ty, kdo zvažují spáchat trestný čin, a také zaručuje, že se zločin nevyplácí.“

Todorov a ostatní proti Bulharsku
č. 50705/11 a 6 dalších, rozsudek ze dne 13. července 2021
 

K požadavku spravedlivé rovnováhy a přiměřenosti

„82. (…) Článek 1 Protokolu č. 1 vyžaduje, aby byl jakýkoli zásah přiměřeně úměrný cíli, jehož má být dosaženo. Soud musí zejména zkoumat, zda bylo zásahem dosaženo potřebné ‚spravedlivé rovnováhy‘ mezi požadavky obecného zájmu společnosti a ochranou základních práv jednotlivce. Potřebná rovnováha nebude nalezena, pokud dotyčné osoby byly nuceny nést nadměrné břemeno (…).

[…]

84. (…) má-li být zásah přiměřený, měl by odpovídat závažnosti přestoupení zákona a sankce míře závažnosti trestného činu, který postihuje (…), spíše než závažnosti jakéhokoli domnělého protiprávního jednání, které nebylo ve skutečnosti prokázáno (…).“

Aktiva DOO proti Srbsku
č. 23079/11, rozsudek ze dne 19. ledna 2021


„71. (…) konfiskační opatření tvoří součást politiky prevence kriminality. Při jejím provádění musí být zákonodárci přiznán prostor pro uvážení jak ohledně identifikace existence problému ovlivňujícího veřejný zájem, který vyžaduje přijetí opatření kontrolujících užívání majetku, tak co do vhodného způsobu, jak taková opatření uplatňovat (…).“

Telbis a Viziteu proti Rumunsku
č. 47911/15, rozsudek ze dne 26. června 2018


„189. Soud se na poli článku 1 Protokolu č. 1 zabýval řadou případů týkajících se propadnutí výnosů z trestné činnosti na základě různých vnitrostátních režimů, včetně tzv. rozšířené konfiskace založené na obrácení důkazního břemene neboli odhadech zisků z trestné činnosti. Přitom přezkoumal účel právních předpisů, použitelné hmotněprávní a procesní záruky a v průběhu toho vytyčil základní zásady, které se v těchto případech použijí.

[…]

213. (…) Soud při své analýze přiměřenosti zohlední míru zavinění nebo nedbalosti na straně stěžovatelů (…), a musí se ujistit, že v rámci vnitrostátního řízení byl zjištěn nezákonný nebo kriminální původ konfiskovaného majetku, třebaže ne prostředky trestního práva. (…)

[…]

215. Soud za účelem shrnutí svého přístupu k proporcionalitě poznamenává, že i když potenciální nedostatky řízení o propadnutí majetku (…) automaticky neznamenají, že jakýkoli zásah do práv stěžovatelů byl nepřiměřený sledovaným legitimním cílům, jejich kumulativní účinek může být takový, že vychýlí rovnováhu v řízení v neprospěch státu. Soud tak v jednotlivých případech (…) shledá, že spravedlivé rovnováhy požadované článkem 1 Protokolu č. 1 bylo dosaženo tam, kde jako protiváhu a záruku práv stěžovatelů poskytnou vnitrostátní soudy nějaké informace ohledně trestního jednání, z něhož má konfiskovaný majetek údajně pocházet, a odůvodněným způsobem doloží, že tento majetek mohl být výnosem dané trestné činnosti.

216. Pokud bude taková analýza provedena, bude Soud obecně vycházet ze závěrů vnitrostátních soudů, ledaže by stěžovatelé prokázali, že jejich hodnocení bylo svévolné nebo zjevně nepřiměřené (…).“

Todorov a ostatní proti Bulharsku
č. 50705/11 a 6 dalších, rozsudek ze dne 13. července 2021
 

„105. (…) společné evropské, a dokonce univerzální standardy, jak se zdá, zaprvé, podporují konfiskace majetku spojeného se závažnými trestnými činy, jako jsou korupce, praní špinavých peněz, drogová trestná činnost apod., a to i bez předchozího odsouzení za trestný čin. Zadruhé, důkazní břemeno o zákonném původu majetku, o kterém se předpokládá, že byl nabyt nezákonně, může být legitimně přeneseno na dotčené osoby i mimo rámec trestního řízení, včetně občanskoprávního řízení in rem. Zatřetí, konfiskační opatření lze uplatnit nejen na přímé výnosy z trestné činnosti, ale také na majetek, včetně jakýchkoli příjmů a jiných nepřímých výhod, získaný výměnou nebo přeměnou přímých výnosů z trestné činnosti nebo jejich smícháním s jiným, a to i legálně nabytým majetkem. Konečně, konfiskační opatření mohou být uplatněna nejen na osoby přímo podezřelé z trestných činů, ale také na třetí strany, které nabyly vlastnické právo k takovému majetku bez nezbytné dobré víry s cílem zakrýt jejich protiprávní úlohu při hromadění daného majetku.“

Gogitidze a ostatní proti Gruzii
č. 36862/05, rozsudek ze dne 12. května 2015
 

„68. Soud (…) považuje za legitimní, aby příslušné vnitrostátní orgány nařídily konfiskaci na základě důkazů svědčících o vysoké míře pravděpodobnosti, že legální příjmy osoby nemohly stačit k nabytí předmětného majetku (…). Kdykoli byl příkaz ke konfiskaci výsledkem řízení, které se týkalo výnosů pocházejících ze závažných trestných činů, Soud neuplatňoval v otázce nezákonnosti původu majetku důkazní standard ‚nade vši rozumnou pochybnost‘. Místo toho považoval pro účely testu proporcionality na poli článku 1 Protokolu č. 1 za dostatečné důkazy vypovídající o vysoké míře pravděpodobnosti nezákonného původu v kombinaci s neschopností vlastníka prokázat opak. Úmluva poskytuje vnitrostátním orgánům volnost, aby uplatňovaly konfiskační opatření nejen na osoby přímo obviněné z trestných činů, ale také na jejich rodinné příslušníky a další blízké příbuzné, u nichž lze předpokládat, že ‚neoprávněně získaný‘ majetek mají a neformálně spravují jménem podezřelých pachatelů, nebo kteří jinak postrádají nezbytné postavení nabyvatele v dobré víře (…).“

Telbis a Viziteu proti Rumunsku
č. 47911/15, rozsudek ze dne 26. června 2018

Procesní hledisko

„104. Soud dále opakuje, že ačkoli druhý odstavec článku 1 Protokolu č. 1 neobsahuje žádné výslovné procesní požadavky, (…) řízení před vnitrostátními soudy musí poškozenému jednotlivci nabízet přiměřenou možnost, aby mohl předložit svůj případ příslušným orgánům, a tím účinně napadnout opatření zasahující do jeho práv zaručených tímto ustanovením (…).“

Rummi proti Estonsku
č. 63362/09, rozsudek ze dne 15. ledna 2015

Z další judikatury

K propadnutí majetku nebo věci odsouzeného jako druh trestu

Markus proti Lotyšsku
č. 17483/10, rozsudek ze dne 11. června 2020

Vnitrostátní právní úprava byla dle názoru Soudu nepředvídatelná a ponechávala prostor pro svévoli, když pojímala trest propadnutí majetku v případě odsouzení za korupční jednání jako obligatorní, což vedlo v praxi k nejasnostem ohledně toho, zda mají soudy pravomoc specifikovat rozsah majetku, který má být trestem postižen. Soudy tak jako ve věci stěžovatele rozhodovaly o propadnutí veškerého majetku bez individualizovaného přezkumu a hodnocení otázky proporcionality zásahu, včetně majetku, o kterém nebylo pochyb, že ho stěžovatel nabyl legálně a že neměl žádnou spojitost s trestnou činností. Stěžovatel takto přišel o 10 z 11 jím vlastněných nemovitostí, čímž došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

„69. (…) zákonnost nabytí těchto nemovitých věcí stěžovatelem nebyla v řízení zpochybněna a rovněž nebylo naznačeno, že by měly tyto nemovitosti nějakou jinou souvislost činností. V důsledku toho je třeba tuto věc odlišit od případů, kdy byla s trestnou konfiskace vztažena na výnosy trestného činu.“

Saccoccia proti Rakousku
č. 69917/01, rozsudek ze dne 18. prosince 2008


Soud dospěl k závěru, že propadnutím majetku, peněžní hotovosti a cenných papírů uložených v pronajatém sejfu, na základě žádosti amerických úřadů o mezinárodní justiční spolupráci při potírání praní špinavých peněz pocházejících z obchodu s drogami, nedošlo k porušení práva stěžovatele na pokojné užívání majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Phillips proti Spojenému království
č. 41087/98, rozsudek ze dne 5. července 2001
 

Soud shledal, že řízení o konfiskaci majetku stěžovatele navazující na jeho odsouzení za drogovou trestnou činnost nemělo samo o sobě trestněprávní povahu. K porušení majetkových práv stěžovatele dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě nedošlo, třebaže mu soudy zkonfiskovaly částku ve výši 91 400 liber, jelikož ta v zásadě odpovídala pravděpodobným výnosům z prodeje drog.

Zabrání věci obviněného v trestním, potažmo přestupkovém řízení bez odsouzení

Ulemek proti Srbsku
č. 41680/13, rozhodnutí ze dne 2. února 2021


Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou námitku stěžovatele, odsouzeného předáka organizované zločinecké skupiny, že došlo k porušení jeho práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě tím, že rozhodnutí o zabrání majetku, který byl podle soudů nabyt z výnosů trestné činnosti, bylo uplatněno retroaktivně, jelikož v době, kdy byly trestné činy, za něž byl odsouzen, spáchány, právní úprava takové opatření nepřipouštěla.

Aktiva DOO proti Srbsku
č. 23079/11, rozsudek ze dne 19. ledna 2021


Soud dospěl k závěru, že zabavení a prodej zboží, které bylo dovezeno legálně, ale následně bylo uvedeno na trh bez patřičných záznamů, čímž mohla stěžovatelka spáchat maximálně přestupek, bylo nepřiměřené s ohledem na nízkou úroveň závažnosti daného jednání, jehož protiprávnost navíc nebyla nikdy postavena najisto, jelikož řízení o přestupku skončilo promlčením a trestní stíhání stěžovatelky nebylo ani zahájeno. Soud zdůraznil, že před konfiskačními opatřeními je třeba upřednostnit mírnější prostředky a že je lze uplatňovat jen v případě trestné činnosti, která dosahuje určité minimální úrovně společenské nebezpečnosti. K porušení článku 1 Protokolu č. 1 došlo.

Balsamo proti San Marinu
č. 20319/17 a 21414/17, rozsudek ze dne 8. října 2019


Rozhodnutím trestních soudů o konfiskaci peněžních prostředků, které byly s jistotou výnosem trestné činnosti, ačkoli stěžovatelům nebylo v trestním řízení prokázáno nade vši pochybnost, že o jejich nezákonném původu věděli, a že se tudíž podíleli na praní špinavých peněz, pročež byli zproštěni obžaloby, nedošlo dle Soudu k porušení jejich majetkových práv dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Waldemar Nowakowski proti Polsku
č. 55167/11, rozsudek ze dne 24. července 2012


Zabráním sbírky historických zbraní stěžovateli, 77letému válečnému veteránu, který předměty shromažďoval skoro 50 let, ale neměl povolení některé z nich držet a užívat, došlo k porušení jeho majetkových práv dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, neboť na něho soudy uvalily nepřiměřené individuální břemeno. I když totiž v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe zastavily jeho trestní stíhání s tím, že dané protiprávní jednání bylo minimálně společensky nebezpečné, nařídily konfiskaci prakticky celé a jistě hodnotné sbírky bez ohledu na osobní situaci stěžovatele, který neměl žádný záznam v trestním rejstříku, nebylo prokázáno, že předměty ve sbírce nabyl z výnosů trestné činnosti ani že by je hodlal použít k páchání trestné činnosti.

Butler proti Spojenému království
č. 41661/98, rozhodnutí ze dne 27. června 2002
 

Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost na porušení práv k majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v případě stěžovatele, oficiálně pobírajícího sociální dávky, který se domáhal navrácení částky asi 240 tis. liber, která mu byla zabavena celníky při kontrole vozidla směřujícího lodí do Španělska, protože stěžovatel nebyl schopen doložit své tvrzení, že tuto částku vyhrál sázkami na dostihy. Třebaže stěžovatel nikdy nebyl ani obviněn z trestné činnosti, podezření orgánů, že mohlo jít o výnos nebo prostředky určené ke kriminální činnosti, nebylo za daných okolností nedůvodné.

Zabrání věci třetí osoby v trestním řízení

Yaşar proti Rumunsku
č. 64863/13, rozsudek ze dne 26. listopadu 2019


Propadnutím lodi v trestním řízení vedeném proti třetí osobě, která učinila doznání, že ji na základě ústní dohody užívala k protiprávnímu rybolovu, nedošlo k porušení práv stěžovatele, vlastníka plavidla, na ochranu majetku dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě, jelikož se vnitrostátním orgánům podařilo nastolit spravedlivou rovnováhu mezi v kolizi stojícími zájmy. Stěžovatel nenesl nepřiměřeně tíživé břemeno, jelikož podle zjištění vnitrostátních soudů musel vědět, k jakému účelu je loď třetí osobou používána, a hodnota zkonfiskované lodi nebyla nepřiměřená vzhledem k výši způsobené škody a závažnosti protiprávního jednání, ke kterému sloužila.

B. K. M. Lojistik Tasimacilik Ticaret Limited Sirketi proti Slovinsku
č. 42079/12, rozsudek ze dne 17. ledna 2017


Soud rozhodl, že propadnutím věci, konkrétně nákladního vozidla, v němž bylo při hraniční kontrole odhaleno značné množství heroinu, za což bylo jeho řidič následně také odsouzen, bylo vůči stěžovatelce coby vlastníků vozidla nepřiměřené, jestliže o páchané trestné činnosti nevěděla, a přesto neměla podle vnitrostátního práva možnost domoci se navrácení vozu, protože podle soudní praxe byla konfiskace nástrojů použitých k drogové trestné činnosti obligatorní. K porušení majetkových práv stěžovatelky dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě tedy došlo.

Sulejmani proti Severní Makedonii
č. 74681/11, rozsudek ze dne 28. dubna 2016


Soud neshledal porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v důsledku konfiskace vozidla stěžovatele, třebaže jej zakoupil v dobré víře, aniž mohl tušit, že bylo použito jako nástroj k trestné činnosti, jelikož vnitrostátní soudy nastolily spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem, aby bylo vozidlo vyřazeno z provozu, neboť mělo padělaný podvozek, a individuálními právy stěžovatele, kterého odkázaly na možnost domáhat se odškodnění, čehož stěžovatel bez rozumných důvodů nevyužil.

Andonoski proti Severní Makedonii
č. 16225/08, rozsudek ze dne 17. září 2015


Soud uznal, že propadnutí vozidla stěžovatele, povoláním řidiče taxislužby, v trestním řízení, protože bylo třetí osobou používáno k ilegálnímu převozu migrantů, bylo nepřiměřené za situace, kdy byl stěžovatel v trestním řízení zproštěn obžaloby, protože mu nebylo prokázáno, že o tomto způsobu nakládání s vozidlem věděl. K porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě tedy došlo.

Veits proti Estonsku
č. 12951/11, rozsudek ze dne 15. ledna 2015


Soud rozhodl, že v případě nezletilé stěžovatelky, jejíž byt byl zabrán v trestním řízení vedeném proti její matce a babičce, nedošlo k porušení majetkových práv stěžovatelky, třebaže sama nebyla obžalována z žádného trestného činu a nemovitost přijala v dobré víře, když nemohla ve věku 13 let vědět, že byt, který jí byl darován, byl získán podvodem. K porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě tedy nedošlo.

Rummi proti Estonsku
č. 63362/09, rozsudek ze dne 15. ledna 2015


Soud shledal porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě u stěžovatelky, manželky a dědičky po geologu podezřelém z pašování cenných kovů, který spáchal sebevraždu ve vazbě poté, co u něho bylo při domovní prohlídce nalezeno zlato, stříbro a diamanty, jelikož jejich konfiskace v rámci trestního řízení, jež bylo nakonec z důvodu úmrtí obviněného zastaveno, nebyla založena na prokázání ilegálního původu těchto věcí, jejichž samotné držení nebylo protiprávní.

Silickienė proti Litvě
č. 20496/02, rozsudek ze dne 10. dubna 2012

Dle Soudu nedošlo k porušení majetkových práv stěžovatelky dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě tím, že jí byly zkonfiskovány akcie telekomunikační společnosti a byt v rámci trestního řízení proti organizované skupině pašeráků alkoholu a cigaret, včetně jejího manžela, vůči němuž bylo stíhání zastaveno v důsledku úmrtí, když další členové gangu byli odsouzeni a soudy prokázaly, že stěžovatelka nenabyla tento majetek v dobré víře, neboť se sama v omezeném rozsahu na činnosti skupiny podílela, a tudíž musela vědět o původu prostředků, o nichž soudy spolehlivě prokázaly, že byly výnosem dané trestné činnosti.

„66. (…) v případě zabavení majetku závisí spravedlivá rovnováha na mnoha faktorech, včetně chování vlastníka. Soud tak musí určit, zda litevské soudy zohlednily míru zavinění nebo péče stěžovatelky nebo alespoň vztah mezi jejím jednáním a páchanou trestnou činností (…).“

Frizen proti Rusku
č. 58254/00, rozsudek ze dne 24. března 2005


Soud považoval za nezákonný zásah do majetkových práv stěžovatelky ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v podobě zabrání osobního automobilu v rámci trestního řízení proti jejímu manželovi, když soudy v odůvodnění svých rozhodnutí neodkázaly na žádné ustanovení vnitrostátního právního řádu, o které se nařízená konfiskace měla opírat.

C. M. proti Francii
č. 28078/95, rozhodnutí ze dne 26. června 2001
 

Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou námitku porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v případě stěžovatele, vlastníka automobilu, který byl zabrán v rámci trestního řízení vedeném proti jeho synovi, u něhož bylo při celní kontrole na hranici objeveno 19 gramů heroinu, což založilo důvodné podezření, že vozidlo užíval jako prostředek k pašování drog.

Preventivní konfiskace

Bongiorno a ostatní proti Itálii
č. 4514/07, rozsudek ze dne 5. ledna 2010


Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost stěžovatelů, členů mafie a jejich rodinných příslušníků, kteří spatřovali porušení svých majetkových práv dle článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v preventivní konfiskaci majetku, čtyř aut a čtyř budov, na základě zákona, který zakládal skutkovou domněnku, že majetek se považuje za výnos trestné činnosti, jestliže byli podezřelí prokazatelně ve spojení s organizovaným zločinem a nedoložili legální původ majetku.

Arcuri a ostatní proti Itálii
č. 52024/99, rozhodnutí ze dne 5. července 2001
 

Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost na poli článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v případě stěžovatelů, člena mafie a jeho příbuzných, brojících proti preventivní konfiskaci majetku na základě zákona, který zakládal skutkovou domněnku, že na majetek je třeba pohlížet jako na přímý či nepřímý výnos trestné činnosti, jestliže byl podezřelý prokazatelně spojen s organizovaným zločinem a nebyl s to doložit legální původ majetku. Vůči stěžovateli přitom nebylo samostatné trestní stíhání vedeno.

„ (…) Soud poznamenává, že italským soudům bylo zapovězeno, aby  založily svá rozhodnutí na pouhých podezřeních. (…) svá rozhodnutí založily na důkazech provedených proti prvnímu stěžovateli, z nichž vyplynulo, že byl v pravidelném kontaktu s členy zločineckých organizací a mezi jeho finančními prostředky a jeho příjmy byl značný rozpor.“

Raimondo proti Itálii
č. 12954/87, rozsudek ze dne 22. února 1994
 

Soud nezjistil porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě v případě stěžovatele, podnikatele v oblasti stavebnictví, který byl obviněn z členství v regionální mafii, za což mu byla uložena opatření ve formě zablokování a preventivní konfiskace nemovitostí a vozidel, a to nezávisle na souběžně vedeném trestním řízení. Porušení tohoto ustanovení shledal v důsledku prodlení s navrácením části majetku stěžovateli po rozhodnutí odvolacího soudu.

Rozšířená konfiskace

Yordanov a ostatní proti Bulharsku
č. 265/17 a 26473/18, rozsudek ze dne 26. září 2023
 

Soud shledal porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě z důvodu, že zásah do majetkových práv stěžovatelů měl za nepřiměřený v situaci, kdy jim byl majetek v občanském soudním řízení zkonfiskován, protože spolehlivě nedoložili jeho legální původ, aniž by příslušné orgány naopak musely prokázat jeho vztah k určité protiprávní činnosti. Zákonný rámec připouštěl rozšířené konfiskace ve vztahu k široce vymezeným kategoriím trestných činů, přenášel důkazní břemeno na dotčené osoby, které musely prokázat legální způsob nabytí majetku až 10 let zpětně. Absence dostatečného individualizovaného posouzení okolností jednotlivých případů.

Todorov a ostatní proti Bulharsku
č. 50705/11 a 6 dalších, rozsudek ze dne 13. července 2021
 

Soud rozhodl, že nedošlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě u těch stěžovatelů, jimž byl v občanskoprávním řízení zkonfiskován majetek, který vnitrostátní orgány důvodně považovaly za výnos trestné činnosti, zatímco v případě stěžovatelů, u nichž nebyla spojitost s různou trestnou činností zřejmá, došlo k jeho porušení. Jako neslučitelné ratione materiae Soud odmítl námitky některých stěžovatelů, že zabráním majetku byla porušena zásada presumpce neviny dle čl. 6 odst. 2 Úmluvy, zásada nulla poena sine lege dle článku 7 Úmluvy a zásada ne bis in idem dle článku 4 Protokolu č. 7. Účelem daného řízení nebylo totiž potrestání, ale preventivní odčerpání výnosů z trestné činnosti, a proto dané řízení nemělo trestněprávní povahu.

„210. (…) postup podle zákona (…) představoval pro stěžovatele značnou zátěž: rozsah působnosti zákona byl velmi široký, pokud jde o zpětně přezkoumávané časové období, jakož i co do seznamu trestných činů, které mohly vést ke konfiskaci; prokázání zákonného původu majetku a relevantních skutečností mohlo být obtížné vzhledem k potřebě stěžovatelů zjišťovat jejich finanční situaci před mnoha lety (…), a to ve většině případů během období hospodářských otřesů, kdy podíl stínové ekonomiky, a tedy i nedeklarovaných příjmů, byl (…) poměrně vysoký. Zákon (…) přesto zaváděl domněnku o trestném původu majetku, což znamenalo, že úřady nemusely jeho nelegální původ prokazovat, a tak postačovalo prokázání zákonných
příjmů v dostatečné výši. V některých případech to vedlo k tomu, že bylo i bez důkazů implicitně předpokládáné, že stěžovatelé byli zapojeni do trestné činnosti."

Telbis a Viziteu proti Rumunsku
č. 47911/15, rozsudek ze dne 26. června 2018


Soud jednomyslně konstatoval, že nařízením rozšířené konfiskace peněžních prostředků, které byly nalezeny při domovní prohlídce u stěžovatelek, manželky, dcery a neteře lékaře posudkové služby orgánu správy sociálního zabezpečení podezřelého z braní úplatků, třebaže žádná z nich nebyla odsouzena z trestného činu, nedošlo k porušení jejich majetkových práv ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Devadze proti Gruzii
č. 21727/05, rozhodnutí ze dne 11. října 2016


Soud rozhodl, že konfiskací majetku stěžovatelů v občanském soudním řízení z důvodu, že panovalo důvodné podezření o jeho protiprávním nabytí v důsledku korupčního jednání, aniž vůči nim bylo vzneseno obvinění ze spáchání trestného činu, za situace, kdy stěžovatelé nebyli schopni doložit legální původ majetku, nedošlo k porušení jejich práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 Protokolu č. 1.

Gogitidze a ostatní proti Gruzii
č. 36862/05, rozsudek ze dne 12. května 2015
 

Soud dospěl k závěru, že zabavením majetku stěžovatelů v občanskoprávním řízení na základě zákona umožňujícího konfiskace podezřelého majetku, který byl pravděpodobným výnosem korupčního jednání, za situace, kdy stěžovatelé nebyli schopni doložit či vysvětlit jeho legální původ, nedošlo k porušení jejich práva pokojně užívat majetku zaručeného článkem 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: předcházení zločinnosti; ochrana majetku; úprava užívání majetku; vyvlastnění a nucené omezení majetku/zbavení majetku

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

• Listina základních práv EU (čl. 17)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. dubna 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii
• Rámcové rozhodnutí Rady 2005/212/SVV ze dne 24. února 2005 o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a nástrojů trestné činnosti
• Dne 25. května 2022 představila Komise návrh nové směrnice Evropského parlamentu a Rady o vymáhání a konfiskaci majetku, která by měla nahradit existující unijní právní akty v této oblasti

Rada Evropy

• Úmluva Rady Evropy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu (Štrasburk 1990, ETS č. 141)
• Úmluva Rady Evropy o praní špinavých peněz, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinů a financování terorismu (Varšava 2005, CETS č. 198)

Organizace spojených národů

• Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (Palermo, 2000)
• Úmluva OSN proti korupci (Mérida, 2003)

Česká právní úprava a praxe

• Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 11)
• Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (zejména § 66, 70, 101, 102a a 216)
• Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
• Zákon č. 586/1992 Sb., daňový řád (§ 38x)
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 5 Tdo 591/2021 (zákaz nucení k sebeobviňování a zásada ne bis in idem u pachatele legalizace výnosů trestné činnosti)
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2020, sp. zn. 7 Tdo 904/2020 (k nezbytnosti deklarování nelegálnosti výnosu z trestné činnosti soudním rozhodnutím)
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2020, sp. zn. 8 Tdo 1570/2019 (k posouzení, zda došlo k získání majetkové hodnoty trestným činem, tedy prokázání predikativního trestného činu, může být předběžnou otázkou podle § 9 TŘ závisející jen na zhodnocení daných okolností případu, zda byl, či nebyl spáchán trestný čin, z něhož majetková hodnota pochází)
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2018, sp. zn. 6 Tz 9/2016 (skutečnost, že věc byla získána trestným činem, musí být v řízení o trestném činu legalizace výnosu z trestné činnosti bezpečně zjištěna a musí být rovněž patrno, jakým trestným činem se tak stalo; nepostačuje pouhé podezření na spáchání trestné činnosti, kterou nelze specifikovat odkazem na konkrétní trestný čin, byť by v konkrétním případě bylo zřejmé, že se jedná o věc pocházející z trestné činnosti)
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 26. listopadu 2019, sp. zn. III. ÚS 2818/19 (v počátečních fázích trestního stíhání postačí pouhé podezření, resp. vyšší míra pravděpodobnosti, že zajištěné prostředky mohly sloužit ke spáchání trestného činu)
• Nález Ústavního soudu ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. III. ÚS 3647/14 (nároky na odůvodnění rozhodnutí o použití majetkových zajišťovacích institutů v trestním řízení narůstají s prodlužující se dobou od vydání rozhodnutí o zajištění)
• Nález Ústavního soudu ze dne 20. října 2015, sp. zn. II. ÚS 3662/14 (dlouhodobé trvání zajištění je odůvodnitelné, pokud je naplněna podmínka výjimečných okolností, mezi které se řadí například závažnost stíhaného trestného činu, složitost případu, objektivní okolnosti komplikující ukončení vyšetřování, vysoká míra pravděpodobnosti, že se určitá fáze trestního řízení blíží ke svému ukončení)
• Nález Ústavního soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 642/07 (institut zajištění má pouze dočasnou povahu a musí splňovat kritérium přiměřenosti, neboť se jedná o zásah do pokojného užívání majetku)
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 9. února 2005, sp. zn. IV. ÚS 174/04 (rozhodnutí o zajištění majetku musí mít zákonný podklad, musí být vydáno příslušným orgánem a nemůže být projevem svévole, nutné je také dostatečné odůvodnění takového rozhodnutí)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.