Kriminalistické databáze

Aktuální k 31. srpnu 2026

Obecné zásady

K použitelnosti článku 8 Úmluvy a existenci zásahu

„62. Ochrana osobních údajů má zásadní význam, aby mohl jednotlivec užívat svého práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v článku 8 Úmluvy. Vnitrostátní právo proto musí obsahovat vhodné záruky způsobilé zabránit používání osobních údajů, které by mohlo být v rozporu se tímto ustanovením.“

Gardel proti Francii
č. 16428/05, rozsudek ze dne 17. prosince 2009
 

67. Pouhé uchovávání údajů týkajících se soukromého života jednotlivce představuje zásah ve smyslu článku 8.
Následné použití uložených informací nemá na toto zjištění žádný vliv.“

S. a Marper proti Spojenému království
č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008
   

Fotografie a fyzický popis osoby

„56. (…) pojem soukromý život se vztahuje na aspekty týkající se osobní identity, jako je fotografie osoby. Právo na ochranu vlastního obrazu předpokládá i možnost jednotlivce kontrolovat používání tohoto obrazu (…). Pořízení fotografie osoby a její uchování v policejní databázi s možností jejího automatického zpracování představuje zásah do práva na respektování soukromého života podle článku 8 Úmluvy.

[…]

60. Fyzický popis žadatele a jeho zahrnutí do policejních záznamů pro účely budoucí identifikace musí být považovány za srovnatelné s pořízením fotografie, i když méně rušivé. Jelikož však Soud již dříve rozhodl, že i uložení kontaktních údajů o odsouzeném pachateli orgánem veřejné moci bylo zásahem do práva jednotlivce na respektování soukromého života, je článek 8 obdobně použitelný na fyzický popis stěžovatele a jeho zahrnutí do policejní evidence.“

P. N. proti Německu
č. 74440/17, rozsudek ze dne 11. června 2020
 

Buněčné vzorky a profily DNA

„73. Vzhledem k povaze a množství osobních údajů obsažených v buněčných vzorcích musí být jejich uchovávání per se považováno za zásah do práva na respektování soukromého života dotčených osob. To, že úřady ve skutečnosti vybírají nebo používají pouze omezenou část těchto informací prostřednictvím vytváření profilů DNA a že v konkrétním případě nedojde k bezprostřední újmě, tento závěr nemění.

74. Pokud jde o samotné profily DNA, Soud poznamenává, že obsahují omezenější množství osobních údajů extrahovaných z buněčných vzorků v kódované formě. (…)

76. Soud dále konstatuje, že (…) zpracování profilů DNA umožňuje orgánům posoudit pravděpodobný etnický původ původce a že tyto techniky jsou ve skutečnosti používány při policejním vyšetřování (…). Možnost, kterou profily DNA vytvářejí pro odvození závěrů o etnickém původu, zvyšuje jejich citlivost.“

S. a Marper proti Spojenému království
č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008
   

Otisky prstů a dlaní

„84. Soud je toho názoru, že obecný přístup (…), pokud jde o fotografie a hlasové vzorky, by měl být rovněž dodržován, pokud jde o otisky prstů. Vláda je odlišila tím, že uvedla, že představují neutrální, objektivní a nezvratný materiál a že na rozdíl od fotografií jsou pro neznalé oko nesrozumitelné a bez srovnávacího otisku prstu. I když je tato úvaha pravdivá, nemůže změnit skutečnost, že otisky prstů objektivně obsahují jedinečné informace o dotyčné osobě, což umožňuje její přesnou identifikaci za široké škály okolností. Mohou tak ovlivnit její soukromý život a uchovávání těchto informací bez souhlasu dotčené osoby nelze považovat za neutrální nebo bezvýznamné.

85. Soud se proto domnívá, že uchovávání otisků prstů v záznamech orgánů ve spojení s identifikovanou nebo identifikovatelnou osobou může samo o sobě vést, bez ohledu na jejich objektivní a nevyvratitelnou povahu, k důležitým problémům soukromého života.“

S. a Marper proti Spojenému království
č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008
   

„60. (…) pořizování otisků dlaní představuje opatření, které se svou intenzitou i možným budoucím využitím získaných údajů velmi podobá snímání otisků prstů; proto musí platit stejné úvahy.“

P. N. proti Německu
č. 74440/17, rozsudek ze dne 11. června 2020
 

Legitimní cíl

„68. Shromažďování identifikačních údajů osob (…) slouží k předcházení kriminality i ochraně práv ostatních, zejména usnadnění vyšetřování budoucích trestných činů.“

P. N. proti Německu
č. 74440/17, rozsudek ze dne 11. června 2020
 

Požadavky zákonnosti a přiměřenosti

„99. (…) Soud v této souvislosti znovu opakuje, že stejně jako v případě telefonních odposlechů, tajného sledování a shromažďování zpravodajských informací je důležité, aby právní úprava stanovila jasná a podrobná pravidla upravující rozsah a uplatňování opatření a také minimální záruky týkající se mimo jiné doby trvání, uchovávání, používání, zpřístupnění třetím stranám, postupů pro zachování integrity a důvěryhodnosti údajů a postupů pro jejich zničení, tedy aby skýtala dostatečné záruky proti riziku zneužití a svévoli.

[…]

103. Vnitrostátní právo musí obsahovat vhodné záruky, aby se předešlo používání osobních údajů, které by mohlo odporovat tomuto článku. Potřeba těchto záruk je o to větší, pokud jde o ochranu osobních údajů, které procházejí automatickým zpracováním, a tím spíše jsou-li využívány pro policejní účely. Vnitrostátní právo by mělo zejména zajistit, aby uchovávané údaje byly relevantní a nepřesahovaly svým rozsahem míru, která je nezbytná k dosažení účelů, pro které jsou ukládány; uchovávány musí být ve formě, která umožňuje identifikaci subjektů údajů jen po dobu, která je vzhledem k účelu uchovávání nezbytná (…). Vnitrostátní právo musí rovněž poskytovat přiměřené záruky, že uchovávané osobní údaje budou účinně chráněny před zneužitím a svévolí (…). Výše uvedené úvahy platí zejména pokud jde o ochranu zvláštních kategorií citlivých údajů (…), tj. konkrétně informací o DNA, které obsahují genetickou výbavu dané osoby a které mají velký význam jak z hlediska dotyčné osoby, tak i její rodiny (…).“

S. a Marper proti Spojenému království
č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008
   

„72. Při hodnocení přiměřenosti vnitrostátních opatření spočívajících ve shromažďování osobních údajů v rámci trestního řízení a jejich následném uchovávání zohlednil Soud ve své judikatuře zejména následující prvky. Zkoumal, zda a jak vnitrostátní orgány vzaly při rozhodnutí uchovávat údaje v potaz povahu a závažnost předmětných trestných činů (…). Dále zkoumal, zda orgány v uvedeném rozhodnutí zohlednily skutečnost, že dotyčná osoba nebyla následně
odsouzena (…).

73. Soud dále přihlédl ke skutečné míře zásahu do práva na respektování soukromého života. (…) uchovávání buněčných vzorků považoval za obzvláště rušivé ve srovnání s jinými opatřeními, jako je evidence otisků prstů, a to vzhledem k množství genetických informací v nich obsažených (…). Soud rovněž považoval za relevantní skutečnost, zda existovala předepsaná lhůta pro uchování údajů a jaká byla její délka (…).

74. Dalším důležitým prvkem při hodnocení přiměřenosti napadených opatření Soudem bylo, zda existoval nezávislý přezkum nezbytnosti dalšího uchování dotčených údajů, což by v praxi umožnilo jejich vymazání, pokud nejsou dále potřebné vzhledem k účelu, pro který byly získány (…). Nakonec Soud zjišťoval, zda ve světle výše uvedené judikatury existují dostatečné záruky proti zneužití (jako je neoprávněný přístup nebo šíření těchto údajů) (…)“.

P. N. proti Německu
č. 74440/17, rozsudek ze dne 11. června 2020
 

Z další judikatury

Uchovávání údajů o podezřelých, kteří nebyli odsouzeny

S. a Marper proti Spojenému království
č. 30562/04 a 30566/04, rozsudek velkého senátu ze dne 4. prosince 2008
   

Velký senát dospěl jednohlasně k závěru, že právní úprava umožňující časově neomezené uchovávání otisků prstů, buněčných vzorků a profilů DNA u osob podezřelých ze spáchání trestného činu, ačkoli byly záhy zproštěny obžaloby, anebo bylo jejich stíhání zastaveno, představuje nepřiměřený zásah do jejich práva na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy.

„108. Pokud jde konkrétně o buněčné vzorky, většina smluvních států umožňuje, aby byly tyto materiály pro účely trestního řízení odebírány pouze od osob podezřelých ze spáchání trestných činů o určité minimální závažnosti. Ve velké většině smluvních států s fungujícími databázemi DNA je nutné vzorky a profily DNA odvozené z těchto vzorků odstranit nebo zničit buď okamžitě, nebo v určité omezené době po zproštění obžaloby nebo zastavení trestního stíhání (…).“

N. F. a ostatní Rusku
č. 3537/15 a další, rozsudek ze dne 12. září 2023

Soud jednomyslně shledal porušení práva stěžovatelů na respektování jejich soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, jehož součástí je i ochrana osobních údajů, z důvodu nedostatečné úpravy pro vedení policejní databáze obsahující osobní údaje o všech osobách, které byly stíhány bez ohledu na výsledek trestního řízení. Soud považoval za nepřiměřené uchovávání záznamů o stěžovatelích bez ohledu na povahu a závažnost trestného činu, pro který byli stíháni, a za situace, kdy byly nakonec zproštěni obžaloby nebo bylo jejich stíhání zastaveno. Pravidla ohledně doby uchovávání údajů byla nadto stanovena jen v ministerské instrukci, jež byla neveřejná.

P. N. proti Německu
č. 74440/17, rozsudek ze dne 11. června 2020
 

Soud jednomyslně shledal, že nedošlo k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy, když byly v policejní databázi uchovávány jeho fotografie, otisky prstů a dlaní a popis jeho osoby, třebaže nebyl odsouzen pro trestný čin, který zavdal příčinu pro zařazení jeho osobních údajů do evidence, jelikož šlo o recidivistu, u něhož orgány po individualizovaném zkoumání dospěly k závěru, že existuje zvýšené riziko spáchání další trestné činnosti. Právní úprava nadto omezovala uchovávání těchto údajů na 5 let, stěžovatel mohl požádat policejní orgán o dřívější výmaz a rozhodnutí policie podléhalo nezávislému soudnímu přezkumu.

M. K. proti Francii
č. 19522/09, rozsudek ze dne 18. dubna 2013
   

Soud jednomyslně rozhodl, že uchováváním otisků prstů v případě stěžovatele, který nebyl pravomocně odsouzen, po pevně stanovenou dobu 25 let, došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života chráněného článkem 8 Úmluvy.

Povaha uchovávaných informací

Selishcheva a ostatní proti Rusku
č. 39056/22 a další, rozsudek ze dne 27. května 2025

Soud jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení práva stěžovatelů, opozičních politiků, na respektování jejich soukromého života podle článku 8 Úmluvy tím, že policie shromažďovala a volebním orgánům předávala informace o jejich politických názorech a aktivitách na základě kusé a nejasné právní úpravy, neposkytující potřebné záruky, aniž by opatření sledovalo nějaký legitimní cíl a bylo nezbytné v demokratické společnosti.

M. D. a ostatní proti Španělsku
č. 36584/17, rozsudek ze dne 28. června 2022
 

Soud jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení práva stěžovatelů, soudců, na respektování jejich soukromého života dle článku 8 Úmluvy tím, že policie bez opory v zákoně vypracovala zprávu obsahující jejich osobní údaje (fotografie a informace o politických názorech), třebaže nebyli v souvislosti s veřejným prohlášením o právu katalánského lidu rozhodnout o své nezávislosti na Španělsku podezíráni ze spáchání trestného činu.

Catt proti Spojenému království
č. 43514/15, rozsudek ze dne 24. ledna 2019
 

Soud jednomyslně rozhodl, že v podstatě časově neomezeným uchováváním osobních údajů (jméno, datum narození a adresa) spolu s informacemi o účastech stěžovatele na protestních shromážděních, z nichž bylo možné dovozovat jeho politické názory, v policejní databázi osob podezřelých z extremismu, došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života zaručeného v článku 8 Úmluvy.

„112. „Soud (…) považuje za významné, že osobní údaje, které odhalují politické názory, patří do zvláštní kategorie citlivých údajů, které vyžadují zvýšenou úroveň ochrany.“
„127. Soud není přesvědčen, že vymazání údajů by bylo natolik zatěžující, že by bylo nepřiměřené. Obecně (…) by bylo zcela v rozporu s nutností chránit soukromý život podle článku 8, pokud by vláda mohla vytvářet databáze takovým způsobem, že údaje v nich nelze snadno zkontrolovat nebo upravit, a poté použít tento stav jako odůvodnění pro odmítnutí žádosti o výmaz informace z databáze.“

Kritérium povahy a závažnosti trestného činu

Gaughran proti Spojenému království
č. 45245/15, rozsudek ze dne 13. února 2020
 

Soud rozhodl jednomyslně, že časově neomezené
uchovávání profilů DNA, otisků prstů a fotografií všech osob odsouzených za trestný čin, za který lze podle vnitrostátního práva uložit trest odnětí svobody, nezohledňuje dostatečně povahu a závažnost jednotlivých trestných činů. Za situace, kdy právní řád neobsahoval ani mechanismus, jehož prostřednictvím by se stěžovatel, odsouzeného za řízení pod vlivem, mohl domáhat výmazu těchto údajů, došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy.

89. (…) vláda uvedla, že čím více údajů je uchováno, tím více trestné účinnosti se podaří zabránit. (…) přijetí takového systému, kde jsou údaje uchovávány na dobu neurčitou, by se v praxi rovnalo ospravedlnění uchovávání argumentu v kontextu informací o celé populaci, včetně zesnulých osob, což by rozhodně nebylo přiměřené ani relevantní (…).“

Aycaguer proti Francii
č. 8806/12, rozsudek ze dne 22. června 2017
   

Soud dospěl jednomyslně k závěru, že uložením pokuty
500 eur stěžovateli, který se odmítl dostavit k odběru biologického materiálu, došlo k porušení článku 8 Úmluvy, jelikož v demokratické společnosti není nezbytné uchovávat profily DNA pachatelů bagatelní trestné činnosti. Stěžovatel byl přitom stíhán za to, že při demonstraci napadl deštníkem policistu, kterému nevznikla žádná újma na zdraví.  Stěžovatel přitom neměl ani jiný záznam v rejstříku trestů.

„44. (…) Soud se domnívá, že odsouzeným osobám by měly být poskytnuty praktické prostředky, aby mohly podat žádost o výmaz evidovaných údajů (…). K dispozici by jim měl být prostředek nápravy (…), aby bylo zajištěno, že délka uchovávání údajů je přiměřená povaze a závažnosti trestných činů (…).“

Přípustné doba uchovávání údajů

Borislav Tonchev proti Bulharsku
č. 40519/15, rozsudek ze dne 16. dubna 2024

Soud rozhodl o porušení práva stěžovatele, shledaného vinným ze spáchání přestupku, na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, jelikož z právní úpravy nebylo zřejmé, po jak dlouhou dobu jsou uchovávány elektronické údaje o tom, že se osoba dopustila přestupku.

Trajkovski a Chipovski proti Severní Makedonii
'č. 53205/13 a 63320/13, rozsudek ze dne 13. února 2020

Soud rozhodl o porušení práva stěžovatelů, odsouzených za krádeže, na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, jelikož právní úprava umožňovala časově neomezené uchovávání profilů DNA bez ohledu na povahu a závažnost spáchaného trestného činu.

W. proti Nizozemsku
č. 20689/08, rozhodnutí ze dne 20. ledna 2009

Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost pravomocně odsouzeného pachatele závažného trestného činu poté, co se ubezpečil, že právní úprava obsahovala dostatečné záruky omezující uchovávání profilů DNA v kriminalistické databázi po nezbytnou a přesně stanovenou dobu, která byla odstupňována v závislosti na výměře uloženého trestu.

Nezávislý soudní přezkum

B. B. proti Francii
č. 5335/06, rozsudek ze dne 17. prosince 2009

Soud jednomyslně rozhodl, že uchováváním údajů o stěžovateli v evidenci sexuálních delikventů po dobu 30 let, nedošlo k porušení článku 8 Úmluvy, jelikož měl k dispozici nezávislý soudní přezkum, jehož prostřednictvím se mohl domáhat předčasného výmazu z registru, pokud by pominuly důvody, pro které byl do evidence zapsán.

Peruzzo a Martens proti Německu
č. 7841/08 a 57900/12, rozhodnutí ze dne 4. června 2013

Soud prohlásil za zjevně neopodstatněnou stížnost odsouzených, kteří namítali porušení práva na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy v souvislosti s uchováváním jejich profilů DNA v evidenci orgánů činných v trestním řízení. Soudu nevadilo, že právní úprava nestanovila maximální přípustnou dobu uchovávání těchto údajů, když nařizovala, aby bylo v rozumných intervalech po 10 letech zkoumáno, zda trvá potřeba jejich uchovávání, jinak by musely být vymazány.

Kategorie osob s oprávněním přístupu k údajům a záruky proti jejich zneužití

Gardel proti Francii
č. 16428/05, rozsudek ze dne 17. prosince 2009
 

Soud shledal jednomyslně neporušení článku 8 Úmluvy v případě stěžovatele, jehož jméno, datum narození a místo pobytu byly vedeny v databázi sexuálních delikventů. Soud mimo jiné nepovažoval za problematické, že přistup k údajů měly kromě soudů a policejních orgánů i další správní úřady, když právní úprava stanovila jasné podmínky pro přístup k údajům a povinnost zachovávat mlčenlivost.

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: ochrana osobních údajů; předcházení zločinnosti; respektování soukromého života; záruky; nezbytný v demokratické společnosti/přiměřenost/rovnováha mezi dotčenými zájmy

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

• Listina základních práv EU (čl. 7 a 8)
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1689 ze dne 13. června 2024 kterým se stanoví harmonizovaná pravidla pro umělou inteligenci (Akt o umělé inteligenci)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/977 ze dne 10. května 2023 o výměně informací mezi donucovacími orgány členských států a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2006/960/SVV
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/680 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů příslušnými orgány za účelem prevence, vyšetřování, odhalování či stíhání trestných činů nebo výkonu trestů, o volném pohybu těchto údajů a o zrušení rámcového rozhodnutí Rady 2008/977/SVV
• Rozhodnutí Rady 2008/615/JHA ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti (přejímá do unijního práva tzv. Prümskou úmluvu)
• Pokyny Evropského sboru pro ochranu osobních údajů k používání technologie rozpoznávání obličeje v oblasti prosazování práva ze dne 26. dubna 2023, 05/2022, verze č. 2
• Doporučení Evropské sítě forenzních ústavů pro správu DNA databází z dubna 2017 vypracované s podporou Evropské komise
• Rozsudek SDEU ze dne 20. 11. 2025, JH proti Policejnímu prezidiu, C-57/23 (vnitrostátní právo nemusí nezbytně stanovit absolutní maximální dobu uchovávání, stanoví-li přiměřené lhůty pro pravidelný přezkum potřebnosti)

Rada Evropy

• Úmluva o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat z roku 1981
• Doporučení Výboru ministrů Rady Evropy CM/Rec (2010)13 o ochraně jednotlivců s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů v kontextu profilování
• Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy (74) 29 o ochraně soukromí jednotlivců ve vztahu k elektronickým databázím ve veřejném sektoru
• Doporučení Výboru ministrů R (87) 15 o regulaci používání osobních údajů v policejním sektoru
• Pokyny Poradního výboru k Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat ohledně rozpoznávání obličeje z června 2021

Organizace spojených národů

• Všeobecná deklarace lidských práv (čl. 12)
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 17)
• Všeobecný komentář Výboru OSN pro lidská práva č. 16 ze dne 8. dubna 1988 k článku 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech

Česká právní úprava a praxe

• Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 10 odst. 2 a 3)
• Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (§ 65, 79–88d)
• Zákon č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů (§ 34)
• Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (§ 114 odst. 2)
• Zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů
• Pokyn policejního prezidenta ze dne 3. prosince 2003 č. 250/2013, o identifikačních úkonech
• Nález Ústavního soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. Pl. ÚS 7/18 (zamítnutí návrhu senátu Městského soudu v Praze na zrušení části ustanovení § 65 odst. 1 a 5 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. dubna 2026, sp. zn. 5 As 163/2022 (prostředky obrany proti vedení osobních údajů v policejních databázích)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. dubna 2026, sp. zn. 7 As 172/2022 (absence maximální přípustné doby uchovávání údajů získaných policií není sama o sobě v rozporu s unijním právem, významná procesní záruka v podobě možnosti subjektu požádat o výmaz)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. listopadu 2022, sp. zn. 7 As 171/2022 (výmaz osobních údajů z evidence nežádoucích osob a Schengenského informačního systému druhé generace, utajované informace)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. května 2022, sp. zn. 5 As 254/2019 (předvolání osoby policií k získání osobních údajů za účelem budoucí identifikace)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. dubna 2020, sp. zn. 2 As 164/2019 (zpracování odebraného biologického vzorku policií, povinnost provést individuální posouzení využití vzorku v budoucnu)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2017, sp. zn. 8 As 134/2016 (uložení pokuty Ministerstvu vnitra v souvislosti se zpracováním citlivých údajů – profilů DNA v národní databázi)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 4 As 168/2013 (uložení pokuty Ministerstvu vnitra v souvislost se zpracováním citlivých údajů – profilů DNA v národní databázi)
• Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. 30 Cdo 4732/2016 (ochrana osobnosti, žaloba proti Ministerstvu vnitra na povinnost zničit biologický vzorek uložený v Národní databázi DNA a zaplacení finanční částky)

• Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2013, sp. zn. 30 Cdo 3279/2012 (právní povaha odběru a uchovávání otisků prstů či vzorků DNA jako zásahu orgánu veřejné moci, proti kterému se lze bránit ve správním soudnictví, a nikoli žalobou na ochranu osobnosti)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.