Svobodný přístup k informacím

Aktuální k 31. říjnu 2023

Obecné zásady

Vznik práva na přístup k informacím podle článku 10 Úmluvy

„156. (…) právo na svobodu přijímat informace v podstatě zakazuje vládě, aby jednotlivci bránila v přijímání informací, které mu jiní chtějí nebo jsou ochotni poskytnout. Právo přijímat informace nelze vykládat tím způsobem, že ukládá státu pozitivní povinnost shromažďovat a šířit informace z vlastního podnětu. Soud se dále domnívá, že článek 10 nepřiznává jednotlivci právo na přístup k informacím v držení orgánů veřejné moci ani neukládá vládě povinnost takové informace předávat (…). Takové právo nebo povinnost však může vzniknout zaprvé, pokud bylo zpřístupnění informací nařízeno pravomocným soudním rozhodnutím (…), a zadruhé za okolností, kdy přístup k informacím napomáhá jednotlivci při výkonu jeho práva na svobodu projevu, zejména ‚svobody přijímat a šířit informace‘ a kdy odepření přístupu k informaci představuje zásah do tohoto práva.“

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   

„39. Zda a v jaké míře představuje odepření přístupu k informacím zásah do práva na svobodu projevu žadatele, je třeba posuzovat v každé jednotlivé věci a s ohledem na její konkrétní okolnosti (…). Při určování, zda je článek 10 použitelný na odmítavé rozhodnutí orgánu veřejné moci informace poskytnout, musí být situace posouzena ve světle následujících kritérií: a) účel žádosti o informace, b) povaha vyžadovaných informací, c) zvláštní role žadatele ve vztahu k ‚přijímání a šíření‘ informací veřejnosti, a d) zda byly informace připravené a dostupné.“

Studio Monitori a ostatní proti Gruzii
č. 44920/09 a další, rozsudek ze dne 30. ledna 2020
 

Účel žádosti

„158. (…) záměrem osoby, která žádá o přístup k informacím drženým veřejným orgánem, musí být výkon její svobody ‚přijímat a šířit informace a myšlenky druhým‘. Soud klade důraz na to, zda shromažďování informací bylo relevantním přípravným krokem pro novinářskou činnost nebo k jiným činnostem vytvářejícím fórum pro veřejnou debatu nebo tvořícím základní prvek veřejné diskuse (…).

159. (…) aby byl článek 10 použitelný, je třeba ověřit, zda jsou požadované informace skutečně nezbytné pro výkon svobody projevu. Z pohledu Soudu je získání přístupu k informacím nezbytné, pokud by jeho odepření bránilo nebo narušovalo výkon práva na svobodu projevu, včetně svobody ‚přijímat a šířit informace a myšlenky‘ způsobem, který je v souladu s ‚povinnostmi a odpovědností‘, které mohou vyplývat z čl. 10 odst. 2.“

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   

Povaha informace – veřejný zájem

„161. (…) Soud má za to, že informace, údaje nebo dokumenty, k nimž je přístup požadován, musí obecně splňovat kritérium veřejného zájmu, aby vyvolaly potřebu zpřístupnění podle Úmluvy. Taková potřeba může existovat, pokud mimo jiné zpřístupnění přispívá k transparentnosti ohledně výkonu věcí veřejných a o záležitostech celospolečenského zájmu, a tím umožňuje účast široké veřejnosti na veřejné správě.

162. (…) definice toho, co může představovat otázky veřejného zájmu, závisí na okolnostech každého případu. Veřejný zájem se týká věcí, které ovlivňují veřejnost do té míry, že se o ně může oprávněně zajímat, které přitahují její pozornost nebo se jí významně dotýkají, zejména v tom, že ovlivňují blahobyt občanů nebo život společenství. To platí také o věcech, které mohou být značně kontroverzní, které se týkají důležitých sociálních otázek nebo které se týkají problémů, o kterých má veřejnost zájem být informována. Veřejný zájem nelze omezovat na touhu veřejnosti po informacích o soukromém životě druhých, ani na přání publika po senzacechtivosti či dokonce voyeurismu. Za účelem zjištění, zda se zveřejnění týká věci obecného významu, je nutné posoudit situaci jako celek s ohledem na kontext, v němž potřeba zveřejnění vyvstala. 

163. V této souvislosti je relevantní výsadní postavení, které Soud ve své judikatuře přiznává, politickým projevům a debatám o otázkách veřejného zájmu. Důvody, které stojí na pozadí malého prostoru pro omezení těchto projevů na poli článku 10 Úmluvy (…), rovněž hovoří ve prospěch přiznání práva na přístup podle čl. 10 odst. 1 Úmluvy k takovým informacím, které mají veřejné orgány k dispozici.“

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   
 
Role žadatele

„164. Logickým důsledkem dvou výše uvedených kritérií (…) je to, že konkrétní role žadatele má při ‚přijímání a předávání‘ informací veřejnosti zvláštní význam. (…)

165. Zatímco článek 10 zaručuje svobodu projevu ‚každému‘, Soud ve své praxi uznává zásadní úlohu, kterou hraje v demokratické společnosti tisk (…), a v této souvislosti i zvláštní postavení novinářů. (…).

166. Soud rovněž uznal, že funkce vytváření různých platforem pro veřejnou debatu se neomezuje pouze na tisk, ale mohou ji vykonávat mimo jiné nevládní organizace, jejichž činnost je podstatným prvkem informované veřejné diskuse. Soud připustil, že když nevládní organizace upozorňuje na záležitosti veřejného zájmu, vykonává roli veřejného hlídacího psa podobného významu jako v případě tisku (…). Soud uznal, že občanská společnost významně přispívá k diskusi o věcech veřejných. 

[…]

168. (…) Soud se tedy domnívá, že je důležité zvážit, zda osoba usilující o přístup k dotyčným informacím, tak činí za účelem informování veřejnosti v postavení veřejného ‚hlídacího psa‘. To však neznamená, že právo na přístup k informacím by se mělo vztahovat výlučně na nevládní organizace a tisk. Vysoká úroveň ochrany se vztahuje i na akademické pracovníky (…) a autory literatury o věcech veřejného zájmu (…). Soud bere také na vědomí, že vzhledem k důležité roli, kterou hraje internet při zlepšování přístupu veřejnosti ke zprávám a usnadňování šíření informací, lze z hlediska ochrany článku 10 Úmluvy i funkci blogerů a populárních uživatelů sociálních sítí rovněž přirovnat k funkci ‚veřejných hlídacích psů‘.

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   

Informace existující a dostupná

„170. (…) maje na paměti rovněž znění čl. 10 odst. 1 (konkrétně slova Soud ‚bez zasahování veřejného orgánu‘) je Soud toho názoru, že skutečnost, zda požadované informace jsou připravené a dostupné, by měla představovat důležité kritérium pro celkové posouzení, zda lze odmítnutí poskytnout informace považovat za ‚zásah‘ do svobody ‚přijímat a šířit informace‘ chráněné uvedeným ustanovením.“

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   
 
Přípustná omezení práva na přístup k informacím podle článku 10 Úmluvy

„181. Aby byl zásah do práva (…) na svobodu projevu odůvodněný, musí být ‚stanoven právem‘, sledovat jeden či více legitimní cílů vypočtených ve druhém odstavci článku 10 a být ‚nezbytný v demokratické společnosti‘.“

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   
 
Ochrana národní bezpečnosti

„52. V oblasti národní bezpečnosti mají státy široký prostor pro uvážení (…) a utajované spisy zpravodajské služby mohou v zásadě legitimně podléhat dalším omezením přístupu vzhledem k tomu, že požadovaný fyzický přístup k nim by možná nebo i pravděpodobně odhalil informace o vnitřním fungování a pracovních metodách zpravodajské služby. Tomuto aspektu je třeba věnovat náležitou pozornost při posuzování proporcionality. Zároveň by měly být pojmy „národní bezpečnost“ a „veřejná bezpečnost“ uplatňovány restriktivně a vtaženy do hry pouze tam, kde je prokázáno, že je nezbytné potlačit zveřejnění informací v zájmu ochrany národní a veřejné bezpečnosti (…). 

53. Soud (…) není dostatečně vybaven k tomu, aby zpochybňoval rozhodnutí vnitrostátních orgánů stran nutnosti chránit národní bezpečnost. Avšak i když je ohrožena národní bezpečnost, koncepty zákonnosti a právního státu v demokratické společnosti vyžadují, aby opatření dotýkající se základních lidských práv byla předmětem určité formy sporného řízení před nezávislým orgánem příslušným k přezkoumání důvodů pro zamítavé rozhodnutí. Pokud by nebylo možné účinně zpochybnit tvrzení výkonné moci, že je v sázce národní bezpečnost, státní orgány by mohly svévolně zasahovat do práv chráněných Úmluvou (…).“

Saure proti Německu
č. 8819/16, rozsudek ze dne 8. listopadu 2022

„65. (…) mezi faktory, které je třeba vzít v úvahu při posuzování přiměřenosti zásahu do svobody projevu zaručené článkem 10 patří i spravedlnost řízení a procesní záruky poskytnuté stěžovateli (…). V případech (…), které zahrnují obavy o národní bezpečnost vedoucí k rozhodnutím omezujícím lidská práva, proto Soud přezkoumá vnitrostátní rozhodovací postup, aby se ujistil, že obsahuje přiměřené záruky na ochranu zájmů dotčené osoby (…).“

Šeks proti Chorvatsku
č. 39325/20, rozsudek ze dne 3. února 2022
 
 
Ochrana práv a svobod druhých

„55. Soud se již dříve zabýval případy, kdy zamítnutí žádosti o informace sledovalo legitimní cíl v podobě ochrany práv druhých (…). Prvky, které Soud v těchto případech hodnotil při posuzování proporcionality zásahu, zahrnovaly: a) zda jednotlivci dotčení žádostí o informace byli veřejně známými osobnostmi zvláště významného postavení, b) zda sami vystavili napadené informace důkladné veřejné kontrole, c) míru potenciální újmy na soukromí jednotlivců v případě vyzrazení informací, d) důsledky pro účinný výkon svobody projevu žadatele a e) zda stěžovatel uvedl důvody žádosti o informace (…).“

Saure proti Německu (č. 2)
č. 6091/16, rozsudek ze dne 28. března 2023
 

Z další judikatury                                 

Právo na informace přiznané rozhodnutím soudu

Guseva proti Bulharsku
č. 6987/07, rozsudek ze dne 6. července 2015 

Nevykonáním soudních rozhodnutí, jimiž bylo jednatelce nevládní organizace přiznáno právo, aby jí starosta vydal smlouvu uzavřenou mezi obcí a jí zřízenou společností ohledně odchytu potulné zvěře na území obce, došlo k porušení jejího práva na informace ve smyslu článku 10 Úmluvy.

Roşiianu proti Rumunsku
č. 27329/06, rozsudek ze dne 24. června 2014
  

K porušení článku 10 Úmluvy došlo tím, že stát nezabezpečil výkon pravomocných soudních rozhodnutí, které starostovi města Baia Mare nařizovaly, aby stěžovateli jakožto novináři poskytl informace veřejné povahy.

Österreichische Vereinigung zur Erhaltung, Stärkung und Schaffung eines wirtschaft­lich gesunden land- und forstwirtschaftlichen Grundbesitzes proti Rakousku
č. 39534/07, rozsudek ze dne 28. listopadu 2013
 

Odmítnutím poskytnout kopie správních rozhodnutí došlo k porušení práv stěžovatelky dle článku 10 Úmluvy.

Youth Initiative for Human Rights proti Srbsku
č. 48135/06, rozsudek ze dne 25. června 2013
 

Neposkytnutím informací o počtu osob, které byly podrobeny elektronickému sledování ze strany srbské zpravodajské služby, a to navzdory rozhodnutí informačního komisaře, že daný orgán je povinen tak učinit, došlo k porušení práva na přístup k informacím ve smyslu článku 10 Úmluvy.

Kenedi proti Maďarsku
č. 31475/05, rozsudek ze dne 26. srpna 2009
 

Zatvrzelé odpírání přístupu historika k archivním dokumentům o fungování maďarské státní bezpečnosti v totalitním režimu, třebaže byla tato povinnost uložena povinnému orgánu na základě pravomocného soudního rozhodnutí, bylo nezákonné a jako takové odporující článku 10 Úmluvy.

Társaság a Szabadságjogokért proti Maďarsku
č. 37374/05, rozsudek ze dne 14. dubna 2009
   

Odmítnutím vydat nevládní organizaci kopii ústavní stížnosti poslance, jíž zpochybnil ústavnost novely trestněprávní úpravy některých drogových trestných činů, došlo k porušení její svobody přijímat informace dle článku 10 Úmluvy.

Přístup k informacím podmiňujícím výkon svobody projevu

Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku
č. 18030/11, rozsudek velkého senátu ze dne 8. listopadu 2016
   

Neposkytnutím jmenného seznamu advokátů ustanovených ve sledovaném období jako obhájci ex offo a informace o počtu jimi převzatých případů, došlo k porušení práva stěžovatelky, nevládní organizace, svobodně přijímat a rozšiřovat informace ve smyslu článku 10 Úmluvy.

Saure proti Německu (č. 2)
č. 6091/16, rozsudek ze dne 28. března 2023
 

Soud jednomyslně rozhodl, že došlo k porušení práva stěžovatele, novináře, přijímat informace ve smyslu článku 10 Úmluvy tím, že nebylo v plném rozsahu vyhověno jeho žádosti o seznam jmen a postů soudců a státních zástupců, kteří spolupracovali s Ministerstvem bezpečnosti bývalé NDR. Soud zejména zkritizoval, že orgány nezkoumaly, zda by napadené informace mohly být zveřejněny v anonymizované podobě, a že neprovedly dostatečné vyvažující cvičení ohledně v kolizi stojících zájmů.

Saure proti Německu
č. 8819/16, rozsudek ze dne 8. listopadu 2022

Soud nejtěsnější většinou neshledal porušení článku 10 Úmluvy v případě zamítnutí podrobněji neodůvodněné žádosti novináře o přístup k utajovaným spisům zpravodajské služby týkajících se úmrtí bývalého předsedy zemské vlády Šlesvicka-Holštýnska, jenž zahynul ve Švýcarsku v roce 1987. Soud se spokojil s tím, že stěžovateli bylo částečně vyhověno, když mu úřady poskytly deklasifikované shrnutí obsahu požadovaných spisů v rozsahu, ve kterém nebylo omezení jeho práva na informace nezbytné v zájmu ochrany národní bezpečnosti. 

Šeks proti Chorvatsku
č. 39325/20, rozsudek ze dne 3. února 2022
 

Soud jednomyslně konstatoval, že nedošlo k porušení práva stěžovatele na svobodu přijímat a rozšiřovat informace ve smyslu článku 10 Úmluvy, když vnitrostátní orgány odmítly k žádosti stěžovatele, bývalého politika sepisujícího knihu o historických základech vzniku chorvatského státu, zpřístupnit část jím požadovaných písemností prezidenta republiky kvůli jejich utajované povaze poté, co shledaly, že důvody jejich utajení trvají i nadále, a tudíž upřednostnily ochranu národní bezpečnosti nad zájmem jednotlivce na jejich odtajnění. Dle Soudu zahrnoval nezávislý soudní přezkum dostatečné procesní záruky proti vyloučení svévole.

„71. (…) Soud si je vědom toho, že v kontextu národní bezpečnosti – oblasti, která tradičně tvoří součást vnitřního jádra státní suverenity – nelze očekávat, že příslušné orgány uvedou v odůvodnění svých rozhodnutí stejné množství podrobných informací, jako v běžných občansko-právních nebo správních věcech. Podrobné zdůvodnění, proč byla žádost o odtajnění přísně tajných dokumentů odmítnuta, může snadno odporovat samotnému účelu, pro který jsou tyto informace utajovány.“

Rovshan Hajiyev proti Ázerbájdžánu
č. 19925/12 a 47532/13, rozsudek ze dne 9. prosince 2021

Soud shledal jednomyslně porušení článku 10 Úmluvy v případě novináře, který se domáhal ve veřejném zájmu informací o vlivu staré sovětské radarové stanice na životní prostředí a lidské zdraví, a to z důvodu že zásah do jeho práva přijímat informace nebyl v souladu se zákonem, jelikož vnitrostátní orgány vyložily předmětné ustanovení zákona, na jehož základě přístup k informacím odmítly, zjevně nerozumným způsobem.  

Association Burestop 55 a ostatní proti Francii
č. 56176/18 a 5 dalších, rozsudek ze dne 1. července 2021
  

Soud jednomyslně rozhodl, že stěžovatelka, nezisková organizace, se může dovolávat svobody přijímat informace dle článku 10 Úmluvy a že je toto ustanovení použitelné za situace, kdy se nejednalo o odmítnutí žádosti o informace, ale o údajné poskytnutí zavádějících, nepřesných či neúplných informací orgánem veřejné moci, který má dle vnitrostátního práva v dané oblasti informační povinnost. K porušení tohoto ustanovení však nedošlo, jelikož stěžovatelka měla k dispozici procesní prostředek, který jí umožnil účinnou kontrolu, zda byla informační povinnost ze strany povinného orgánu dodržena.

Yuriy Chumak proti Ukrajině
č. 23897/10, rozsudek ze dne 18. března 2021

Odmítnutí vnitrostátních soudů poskytnout stěžovateli, lidskoprávnímu novináři a aktivistovi, informace o názvech, číslech a datech vydání prezidentských dekretů, které podle něho byly protiprávně vedeny v režimu utajení, porušilo jeho právo přijímat a rozšiřovat informace podle článku 10 Úmluvy. Soud přihlédl zejména k tomu, že rozhodnutí soudů postrádala jakékoli seriózní hodnocení přiměřenosti zásahu do práv stěžovatele, když byla založena jen na tvrzení, že žádosti nelze vyhovět, protože jde o důvěrné informace, kterými není stěžovatel osobně dotčen na svých právech.

Severyn proti Ukrajině
č. 50256/08, rozhodnutí ze dne 15. září 2020

 Soud odmítl stížnost veřejně činného aktivisty, který spatřoval porušení článku 10 Úmluvy v tom, že nebylo vyhověno jeho žádosti o statistické údaje týkající se činnosti Ústavního soudu, jelikož v řízení před Soudem neprokázal, že vnitrostátní orgány dostatečně upozornil na to, že sledovaným účelem jeho žádosti bylo obstarání informací potřebných k sepsání článku určeného veřejnosti.

Centre for Democracy and the Rule of Law proti Ukrajině
č. 10090/16, rozsudek ze dne 26. března 2020

Odmítnutím sdělit nevládní organizaci informace o vzdělání a pracovní minulosti kandidátů na funkci prezidenta došlo k porušení práva stěžovatelky na svobodu přijímat informace dle článku 10 Úmluvy. 

„94. (…) na vnitrostátní úrovni stěžovatelka požadovala nikoli konkrétní informace ze životopisů, ale spíše kopie životopisů jako takových (…).  Podle vnitrostátního práva (…) je v těchto případech na úřadech samotných, aby provedly výběr mezi různými informacemi, obsaženými v požadovaných dokumentech a uveřejnily jen ty, které mohly být zpřístupněny, a to buď redigováním příslušného dokumentu a předložením jeho kopie nebo vytažením jeho relevantních částí (…).“

Centre for Democracy and the Rule of Law proti Ukrajině
č. 75865/11, rozhodnutí ze dne 3. března 2020

Soud prohlásil za neslučitelnou ratione materiae stížnost, v níž nevládní organizace napadla zamítnutí žádosti o poskytnutí kopií čtyř akademických posudků, které byly vypracována pro účely řízení o ústavní stížnosti skupiny opozičních poslanců zpochybňujících ústavnost změny jednacího řádu, jež by umožnila vznik vládní koalice stranám, které samy nemají absolutní většinu s podporou jednotlivých poslanců. Stěžovatelka neobjasnila, z jakého důvodu tyto informace potřebovala k výkonu svobody rozšiřovat informace, ani se nedomáhala vydání posudků ze strany univerzit.

Studio Monitori a ostatní proti Gruzii
č. 44920/09 a 8942/10, rozsudek ze dne 30. ledna 2020
 

Zamítnutím žádostí stěžovatelů o zpřístupnění informací z trestních spisů v ukončených řízeních a o poskytnutí kopií soudních příkazů z probíhajících trestních řízení nedošlo k porušení jejich svobody přijímat informace dle článku 10 Úmluvy, neboť nevysvětlily, za jakým účelem pro ně byly tyto informace nezbytné.

Tokarev proti Ukrajině
č. 44252/13, rozhodnutí ze dne 21. ledna 2020

Jako neslučitelnou ratione materiae Soud prohlásil stížnost advokáta, který namítal porušení článku 10 Úmluvy v důsledku nevyhovění žádosti, jíž se stěžovatel domáhal po forenzním vědeckém ústavu vydání korespondence s vyšetřovatelem případu jeho klienta, včetně zaslání rozhodnutí a věcných důkazů. Dle Soudu nebylo účelem žádosti šíření informací směrem k veřejnosti, vyžadované písemnosti se netýkaly věci veřejného zájmu a stěžovatel v dané věci neplnil úlohu hlídacího psa demokracie, neboť sledoval čistě soukromé zájmy v rámci obhajoby svého klienta.

Cangi proti Turecku
č. 24973/15, rozsudek ze dne 29. ledna 2019

Nevydání zápisu z jednání orgánu rozhodujícího o stavbě vodní přehrady stěžovateli, který společně s dalšími jednotlivci a nevládními organizacemi vystupoval na ochranu archeologicky významné památky v Allianoi, jíž hrozilo zaplavení, bylo nezákonné, a tudíž v rozporu s článkem 10 Úmluvy.

Sioutis proti Řecku
č. 16393/14, rozhodnutí ze dne 29. srpna 2017
 

Za neslučitelnost ratione materiae byla prohlášena stížnost, v níž stěžovatel namítal, že odmítnutím jeho žádosti o kopii rozsudku vydaného v řízení na ochranu osobnosti týkající se urážky poslance známým podnikatelem, došlo k porušení jeho svobody přijímat informace dle článku 10 Úmluvy.

Bubon proti Rusku
č. 63898/09, rozsudek ze dne 7. února 2017

Nevyhověním žádosti o statistické údaje osob stíhaných a odsouzených za přestupky a trestnou činnost související s prostitucí nedošlo k porušení článku 10 Úmluvy, jelikož požadované informace nebyly existující a dostupné.

„43. (…) stěžovatel se nedomáhal přístupu ke kartám obsahujícím statistické údaje nebo závěrečným statistickým zprávám, které existovaly a byly dostupné. Namísto toho po vnitrostátních úřadech v podstatě požadoval zpracovat a shrnout informace podle konkrétních parametrů.
44. Soud proto (…) shledává, že příslušné úřady nedisponovaly konkrétními informacemi, jichž se stěžovatel domáhal. Informace, které požadoval, tak nebyly „existující a dostupné“ (…).“

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: svobodný přístup k informacím; právo přijímat informace

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

• Listina základních práv EU (čl. 11 a 42)
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES ze dne 17. listopadu 2003 o opakovaném použití informací veřejného sektoru

Rada Evropy

• Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 582, o hromadných sdělovacích prostředcích a lidských právech ze dne 23. ledna 1970 
  (Recommendation No. 582 on Mass communication media and Human Rights adopted by the Council of Europe Parliamentary Assembly on 23 January 1970)
• Doporučení Výboru ministrů Rec(2002)2 ze dne 21. února 2002 o přístupu k úředním dokumentům 
  (Recommendation Rec(2002)2 of the Committee of Ministers to the member States of 21 February 2002 on Access to Official Documents)
• Úmluva Rady Evropy o přístupu k úředním dokumentům 
  (The Council of Europe Convention on Access to Official Documents)

Organizace spojených národů

• Všeobecná deklarace lidských práv (čl. 19)
• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 19 odst. 2)
• Všeobecný komentář Výboru OSN pro lidská práva č. 34 ze dne 12. září 2011 k článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech

Česká právní úprava a praxe

• Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 17)
• Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
• Nález Ústavního soudu ze dne 11. dubna 2023, sp. zn. III. ÚS 836/21 (přístup k neanonymizovaným informacím o českých porodnicích)
• Nález Ústavního soudu ze dne 29. června 2021, sp. zn. III. ÚS 3339/20 (úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací jako umělá překážka znemožňující přístup k informacím)
• Nález Ústavního soudu ze dne 21. května 2019, sp. zn. I. ÚS 1083/16 (úhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací v případě šikanózní žádosti)
• Nález Ústavního soudu ze dne 17. října 2017, sp. zn. IV. ÚS 1378/16 (podmínky pro poskytování informací o platech zaměstnanců ve veřejném sektoru; tzv. platový nález)
• Nález Ústavního soudu ze dne 24. ledna 2007, sp. zn. I. ÚS 260/06 (k definičním znakům veřejné instituce coby povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2020, sp. zn. 5 As 170/2019–30 (právo na informace o členství policejního funkcionáře v KSČ)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. února 2018, sp. zn. 9 As 399/2017–38 (podmínky pro poskytování informací o platech zaměstnanců veřejné sféry)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2017, sp. zn. 2 As 173/2017 (podmínky pro poskytování informací o platech zaměstnanců veřejné sféry)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 3 Ads 13/2007 (k právu na přístup k informacím ze soudního spisu)
• Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. října 2004, sp. zn. 6 A 83/2001 (k žádosti o kopii správního rozhodnutí v konkrétní věci)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.