Osobní prohlídky v místech zbavení svobody

Aktuální k 31. říjnu 2023

Obecné zásady

K použitelnosti článku 3 Úmluvy

„41. Špatné zacházení musí dosáhnout minimální úrovně závažnosti, pokud má spadat do rozsahu článku 3 Úmluvy. Vyhodnocení tohoto minimálního stupně závažnosti je relativní, závisí od okolností případu, jako je délka zacházení, jeho fyzické i psychické dopady a v některých případech také pohlaví, věk a zdravotní stav oběti. Při posuzování, zda je zacházení „ponižující“ ve smyslu článku 3, bude Soud brát ohled na to, zda je cílem ponížit a pokořit dotyčnou osobu a zda mají důsledky jednání negativní dopad na jeho nebo její osobnost způsobem příčícím se článku 3. Lze ale říct, že absence tohoto účelu jednoznačně nevylučuje konstatování porušení (...). Navíc musí strádání a ponížení jít dále, než je nevyhnutelný průvodní jev strádání a ponížení spojený s vyměřenou formou legitimního zacházení nebo trestání, jako je např. zbavení osobní svobody (...).

42. Soud už měl příležitost aplikovat tyto principy v kontextu svlékání a intimního prohledávání těla. Prohlídka provedená odpovídajícím způsobem respektujícím lidskou důstojnost a s legitimním cílem (...) může být v souladu s článkem 3. Nicméně tam, kde způsob, jakým je prohlídka provedena, nese znaky pokoření, které značně prohlubují ponižující povahu procedury, tam přichází v potaz posouzení článku 3 (...). Obdobně může vzejít pochybnost o dodržení článku 3 tam, kde není prokázána návaznost prohlídky na zachování bezpečnosti věznice a předcházení zločinnosti a výtržnostem (...).“

Wainwright proti Spojenému království
č. 12350/04, rozsudek ze dne 26. září 2006
   

„51. (...) zacházení může být považováno za ponižující, pokud v obětech může vyvolávat pocity strachu, úzkosti a méněcennosti, způsobilé je pokořit a potupit (...). Navíc postačuje, je-li oběť pokořena ve svých vlastních očích (...).“

Iwánczuk proti Polsku
č. 25196/94, rozsudek ze dne 15. listopadu 2001
 

„41. (...) samotná osobní prohlídka s vysvléknutím, je-li provedena takovým způsobem, který je v praxi nezbytný kvůli zajištění bezpečnosti ve věznici nebo předcházení nepokojům či zločinnosti, není v rozporu s článkem 3 Úmluvy; neexistují-li zvláštní okolnosti týkající se situace osoby podstupující prohlídku, nelze uvést, že tyto prohlídky principiálně zahrnují prvek pokoření nebo ponížení jdoucí nad míru toho, co je nevyhnutelné (...). Tak tomu je i tehdy, pokud se vězněná osoba musí v rámci prohlídky předklonit a zakašlat, aby umožnila vizuální kontrolu konečníku „v konkrétní situaci hledání nepovolených předmětů či látek“ za předpokladu, že takové opatření je povoleno pouze, je-li absolutně nezbytné s ohledem na konkrétní okolnosti a existují-li konkrétní a vážná podezření, že dotčená osoba v dané části těla přechovává takový předmět nebo látku.“

Frérot proti Francii
č. 70204/01, rozsudek ze dne 12. června 2007
   

„110. (...) i jednotlivé případy osobních prohlídek s vysvléknutím dosáhnou ponižujícího zacházení s ohledem na způsob provedení prohlídky, možnosti, že jejich cílem bylo ponížení a zesměšnění, nedostatku zdůvodnění (...).“

Yankov proti Bulharsku
č. 39084/97, rozsudek ze dne 11. prosince 2003
 

Nezbytnost a přiměřenost systematicky prováděných prohlídek

„37. Systematicky prováděné důkladné osobní prohlídky, které nejsou odůvodněné ani nezbytné pro zajištění bezpečnosti, mohou u vězňů vyvolávat pocit, že jsou oběťmi svévolného zacházení. Tento pocit, doprovázený často pocitem podřízení a úzkosti, jakož i závažného zásahu do důstojnosti u osoby podrobené důkladné osobní prohlídce, která obnáší povinnost svléknout se před jinými lidmi a podstoupit vizuální prohlídku konečníku, může přesahovat přijatelnou nevyhnutelnou míru ponížení (...).

38. Nicméně takové zacházení samo o sobě ještě není nelegitimní; osobní prohlídky, resp. důkladné osobní prohlídky mohou být někdy nezbytné k zajištění bezpečnosti ve věznici – včetně bezpečnosti prohlídkou dotčené osoby – zajištění pořádku či předcházení trestné činnosti (...).

(...) vyjma nezbytnosti k zajištění jednoho z výše uvedených cílů musí však být prohlídky přiměřené, aby nebyla překročena míra utrpění nebo ponížení vězněných osob nevyhnutelně spojená s tímto zacházením. V opačném případě dojde k porušení článku 3 Úmluvy (...).“

El Shennawy proti Francii
č. 51246/08, rozsudek ze dne 20. ledna 2011
 

Prohlídky coby součást celkového hodnocení podmínek zbavení svobody

„36. Podmínky zbavení svobody – včetně postupu, při kterém se od osob zbavených svobody vyžaduje podrobování prohlídkám – mohou zahrnovat zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy (...), stejně jako může i jediná osobní prohlídka s vysvléknutím (...).

(...) Pokud si osoba stěžuje, že byla podrobena nelidskému či ponižujícímu zacházení v důsledku prohlídek, které musela podstoupit v rámci zbavení svobody, může být Soud povinen přezkoumat postup těchto prohlídek v kontextu konkrétního vězeňského režimu, v rámci kterého jsou prohlídky nařízeny, aby bylo možné zohlednit kumulativní účinky podmínek zbavení svobody (...).“

Frérot proti Francii
č. 70204/01, rozsudek ze dne 12. června 2007
   

Respektování lidské důstojnosti

„57. „Při posuzování vytýkaného zacházení musí být také přihlédnuto k záměrům osob, které se ho dopustily, tj. k tomu, zda jednaly s promyšleným cílem ponížit nebo pokořit. V tomto ohledu je tvrzeno, že stěžovatel byl urážen a zesměšňován čtyřmi dozorci (...).

[...]

59. (...) cílem chování bylo vyvolat pocity ponížení a strachu. To podle mínění Soudu ukazuje na nedostatek respektu k lidské důstojnosti (...). Soud je toho názoru, že takové chování bylo ponižujícím zacházením jsoucím v rozporu s čl. 3 Úmluvy.“

Iwánczuk proti Polsku
č. 25196/94, rozsudek ze dne 15. listopadu 2001
 

„117. (...) Přinucení stěžovatele, aby se vysvlékl do naha v přítomnosti ženy, a následné dotýkání se jeho pohlavních orgánů a potravin holýma rukama, ukazují na zřejmý nedostatek úcty k dotyčnému, a ve svém důsledku snížily jeho lidskou důstojnost. Musely v něm zanechat pocity úzkosti a méněcennosti, způsobilé ho pokořit a potupit. Soud proto dospěl k závěru, že osobní prohlídka byla ponižujícím zacházením ve smyslu čl. 3.“

Valašinas proti Litvě
č. 44558/98, rozsudek ze dne 24. července 2001
   

Zvláštní vězeňské režimy

„161. Opatření zbavující osobu svobody často zahrnují prvek utrpení či ponížení. Nicméně uvěznění osoby v přísně střeženém vězeňském zařízení, ať už se jedná o výkon vazby či trestu odnětí svobody, samo o sobě nemusí vyvolávat rozpor na poli článku 3 Úmluvy. Ochrana veřejného pořádku může stát vést k zavedení věznic s přísným bezpečnostním režimem pro určité kategorie vězněných osob (...). Tato opatření zamýšlená k zabránění útěku, útoku či nepokojům ve společenství vězňů jsou založena na oddělení těchto osob společně s přísnějšími kontrolami (...).

162. (...) Stát musí zajistit, aby osoby nacházející se v těchto zvláštních bezpečnostních režimech byly vězněny za podmínek, které jsou slučitelné s jejich lidskou důstojností (...).

174. Negativní psychologické a emocionální dopady zvýšené sociální izolace byly zhoršeny rutinním používáním dalších zvláštních bezpečnostních opatření, konkrétně používáním pout a prováděním osobních prohlídek s vysvléknutím (...).

[...]

177. (...) vzhledem k přísným pravidlům pro uložení zvláštního režimu a vágně definovaným „mimořádným okolnostem“ odůvodňující jeho ukončení (...) vnitrostátní orgány nebyly povinny zvažovat jakékoliv změny v osobní situaci osoby, obzvláště kumulativní účinky pokračujícího uplatňování opatření (...) tato pravidla však neposkytovala odpovídající řešení, které by, je-li to nezbytné, umožnilo přizpůsobit režim individuálnímu chování nebo omezit negativní dopad sociální izolace (...).“

Piechowitz proti Polsku
č. 20071/07, rozsudek ze dne 17. dubna 2012
 

K použitelnosti článku 8 Úmluvy

„43. Pokud nějaké opatření není v rozporu s čl. 3, může stále porušovat čl. 8 Úmluvy, který inter alia poskytuje ochranu fyzické a morální integritě v rámci respektování soukromého života (...). Není pochyb, že požadavek na tělesnou prohlídku obecně představuje zásah podle prvního odstavce článku 8 a vyžaduje odůvodnění na základě druhého odstavce, jmenovitě se musí jednat o zásah, který je „v souladu se zákonem“, je „nezbytný v demokratické společnosti“ a je vykonán z důvodu legitimního zájmu vyjmenovaného v příslušném odstavci. Podle ustálené judikatury znamená pojem nezbytnosti, že zásah odpovídá naléhavé společenské potřebě a je přiměřený sledovanému legitimnímu cíli (...).“

Wainwright proti Spojenému království
č. 12350/04, rozsudek ze dne 26. září 2006
   

Místo provádění osobní prohlídky

„48. (...) Dle Soudu není důvod pochybovat o tom, že od místnosti vyhrazené k provádění osobních prohlídek s vysvléknutím lze očekávat vhodnější podmínky k takovému postupu. Současně však z článku 8 Úmluvy nelze dovodit předpoklad, že osobní prohlídka, která není provedena ve zvlášť k tomu určené místnosti, je v rozporu s tímto článkem. Pozornost je třeba věnovat spíše okolnostem věci, včetně požadavkům dozorců a vlastnostem místa provedení prohlídky (...) není přitom bez významu argument, že prohlídku je třeba provést již při vstupu do budovy, aby se vězňům zabránilo skrývat nebo předávat si nepovolené věci (...) prohlídka provedená na chodbě či schodišti vězeňské budovy bezprostředně po vstupu vězně může být proto přijatelná za předpokladu, že opatření je provedeno s náležitým ohledem na soukromí vězně.“

Jaeger proti Estonsku
č. 1574/13, rozsudek ze dne 31. července 2014

Z další judikatury

Pravidelné nebo opakující se prohlídky

Savičs proti Lotyšsku
č. 17892/03, rozsudek ze dne 27. listopadu 2012
 

Samotná skutečnost, že osoba byla odsouzena k doživotnímu odnětí svobody pro násilné trestné činy, při absenci přesvědčivých bezpečnostních důvodů či konkrétního podezření, že prohlídka může předejít nepokojům či trestné činnosti, neodůvodňuje provádění rutinních pravidelných osobních prohlídek v přítomnosti několika dozorců s vysvléknutím do naha a umožněním prohlédnutí genitálií vězněné osoby v intervalu dvou týdnů. S ohledem na kumulativní efekt podmínek vězeňského režimu jsou takové prohlídky způsobilé vést ke strádání a utrpení takové intenzity, která překračuje nevyhnutelnou úroveň utrpení vlastní samotnému doživotnímu uvěznění a dosahuje prahu závažnosti odůvodňující použití článku 3 Úmluvy ústící v nelidské a ponižující zacházení.

El Shennawy proti Francii
č. 51246/08, rozsudek ze dne 20. ledna 2011
 

Podrobení vězněné osoby rutinním osobním prohlídkám, při kterých je nucena vysvléci se do naha, předklonit a zakašlat, a to několikrát denně po dobu několika dnů, vždy při opuštění a návratu do vazební věznice a při vstupu a odjezdu od soudu, a v jejichž průběhu je navíc daná osoba natáčena, aniž by prohlídky byly opřeny o důvodné podezření založené na chování dané osoby, jejím předchozím jednání či jejích kontaktech se třetími osobami, resp. konkrétním a vážném podezřením, že daná osoba přechovává v tělních otvorech zakázané předměty či látky, může ve spojení se způsobem provedení prohlídek i přes poměrně krátkou dobu vyvolat pocit svévole, podřadnosti a úzkosti. Jedná se proto o ponižujícími zacházení v rozporu s článkem 3 Úmluvy.

Van Der Ven proti Nizozemí
č. 50901/99, rozsudek ze dne 4. února 2003
   

Provádění rutinních osobních prohlídek vězněné osoby s vysvléknutím do naha, jejichž součástí je i kontrola konečníku, pravidelně každý týden, bez ohledu na to, zda daná osoba opustila věznici či přišla do kontaktu s vnějším světem, a za současné existence dalších přísných bezpečnostních opatření, aniž by k prohlídkám existovaly přesvědčivé bezpečnostní důvody založené na konkrétní bezpečnostní hrozbě či jednání osoby, snižuje důstojnost dané osoby a vzbuzuje pocity méněcennosti a úzkosti. Kombinace rutinních důkladných osobních prohlídek a dalších bezpečnostních opatření tak dosáhla míry odpovídající nelidskému a ponižujícímu zacházení, čímž došlo k porušení článku 3 Úmluvy.

Helhal proti Francii
č. 10401/12, rozsudek ze dne 19. února 2015
   

Soud neshledal porušení článku 3 Úmluvy ve vztahu k osobním prohlídkám vězněné osoby na invalidním vozíku, když tyto nebyly prováděny systematicky, ale pouze ve chvílích, kdy je odůvodňovala mimořádná událost v návštěvní místnosti či v cele, přičemž se týkaly buď všech vězňů pobývajících ve věznici či dané osoby kvůli napadení spoluvězně, případně při objevení nepovoleného předmětu.

Namátkové prohlídky

Roth proti Německu
č. 6780/18 a 30776/18, rozsudek ze dne 22. října 2020
 

Soud shledal porušení článku 3 Úmluvy kvůli používání systému namátkových osobních prohlídek v souvislosti s návštěvami ve věznici u každého pátého vězně, které zahrnovaly kontrolu konečníku a byly prováděny v ponižujících pozicích, aniž by existovaly konkrétní obavy o bezpečnost ze strany vězněné osoby, resp. systém namátkových prohlídek neumožňoval zohlednit chování vybrané vězněné osoby při rozhodování, zda má být prohlídka provedena, či nikoli. Absentovala zde konkrétní souvislost s ochranou bezpečnosti ve věznici nebo s prevencí trestné činnosti.

Význam důvodu, osobnosti a chování osoby

Iwánczuk proti Polsku
č. 25196/94, rozsudek ze dne 15. listopadu 2001
 

Osobní prohlídka s vysvlečením do naha u osoby nacházející se ve vazební věznici, aby mohla být připuštěna k volbám, představovala s ohledem na důvod prohlídky, osobnost, mírumilovné chování dané osoby po celou dobu výkonu vazby a ke skutečnosti, že nebyla obviněna z násilného trestného činu ani neměla předchozí záznam v trestním rejstříku ponižující zacházení neslučitelné s článkem 3 Úmluvy.

Kázeňské tresty za odmítnutí podrobit se osobní prohlídce

Syrianos proti Řecku
č. 49529/12, rozsudek ze dne 7. října 2021


K rozporu s článkem 8 Úmluvy může vést uložení kázeňského trestu vězeňskými orgány za odmítnutí příkazu vězeňských pracovníků podrobit se nedůvodné osobní prohlídce, jejíž součástí je i kontrola konečníku.

Místo a veřejnost provedení osobní prohlídky

Jaeger proti Estonsku
č. 1574/13, rozsudek ze dne 31. července 2014


Samotný dojem osoby, že byla obnažena před zraky ostatních, v ní může vyvolat silný pocit, že její soukromí nebylo respektováno bez ohledu na to, zda ji skutečně někdo jiný viděl, resp. zda ji některý ze spoluvězňů skutečně pozoroval během provádění osobní prohlídky s vysvléknutím, kvůli čemuž může být nepřiměřeným způsobem zasaženo do práva na respektování soukromého života a dojít k porušení článku 8 Úmluvy.

S.J. proti Lucembursku (č.2)
č. 47229/12, rozsudek ze dne 31. října 2013

Osobní prohlídka vězněné osoby, při které byla povinna se vysvléci v otevřené budce za přítomnosti několika dozorců, dle Soudu nepředstavovala porušení článku 3 Úmluvy; přestože prostory k prohlídce nebyly ideální, ze samotného uspořádání ještě nebylo možné usuzovat, že ze zde prováděných prohlídek vyplýval určitý stupeň nebo míra ponížení přesahující to, co bylo nevyhnutelné. Současně nic nenaznačovalo tomu, že by existoval úmysl zde prohlíženou osobu ponížit, přičemž ani sám stěžovatel netvrdil, že by byl obětí neuctivého jednání ze strany dozorců, resp. že by se tito chovali způsobem, který by naznačoval snahu jej ponížit.

Julin proti Estonsku
č. 16563/08 a další, rozsudek ze dne 29. května 2012

Byť by přítomnost vězeňského personálu u osobní prohlídky měla být omezena na nezbytné minimum, aby se minimalizovalo nepohodlí a úzkost, které tento postup u dotčené osoby obnáší, nemusí být přítomnost více dozorců u prohlídky nutně nepřiměřená a v rozporu s právem na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy. Zohlednit lze předchozí násilné chování vězněného, jeho konflikty s vězeňskou správou či
sebepoškozování.

„189. (...) osobní prohlídka stěžovatele se odehrála v k tomu vyhrazené místnosti, a nikoli před jinými vězni (...). Prohlídku provedly osoby stejného pohlaví (...) stěžovatel byl několikrát přistižen při držení věcí zakázaných ve věznici a byla mu uložena řada kázeňských trestů. (...) chování stěžovatele, včetně jeho opakovaných konfliktů s vězeňskou správou, jakož i jeho chování k sobě samému (například sešití úst), zjevně poskytlo orgánům důvody k tomu, aby jej považovaly za nadprůměrné bezpečností riziko pro věznici (...). Byť Soud nepochybuje, že prohlídka způsobila stěžovateli úzkost, tato dle Soudu nedosáhla minimální úrovně závažnosti zakázané dle článku 3.“

Absence řádného odůvodnění

Milka proti Polsku
č. 14322/12, rozsudek ze dne 15. září 2015

Příkazy k provedení osobní prohlídky lze vydat v souvislosti s opuštěním a přemístěním vězně do jiné věznice s ohledem na potřebu zajistit bezpečnost ve věznicích. Pokud však tvrzení o existenci rizika vnesení nebezpečných předmětů daným vězněm není ničím podloženo, dojde k porušení článku 8 Úmluvy. Osobní prohlídky, resp. prohlídky s vysvléknutím jsou natolik invazivním opatřením, že vyžadují poskytnutí věrohodného a dostatečného zdůvodnění; nepostačuje, že se vězněná osoba chová vulgárně a urážlivě, leč její útoky nepřekročily slovní rovinu, nebyla klasifikována jako nebezpečný vězeň, nebylo prokázáno, že by v minulosti zavdala vězeňským orgánům důvod se domnívat, že se bude chovat nebezpečně či že vnese do věznice nebezpečné předměty.

Prohlídky návštěv ve věznici

Wainwright proti Spojenému království
č. 12350/04, rozsudek ze dne 26. září 2006
   

Soud shledal porušení článku 8 Úmluvy v případě stěžovatelů, kteří byli v rámci návštěvy příbuzného ve věznici podrobeni osobní prohlídce s vysvléknutím, byť neexistoval přímý důkaz, který by je spojoval s pašováním drog do věznice, když se jednalo o jejich první návštěvu zařízení. Přestože prohlídky navštěvujících osob mohou představovat legitimní opatření v situaci, kdy je ve věznici rozšířený problém s drogami a vězeňské orgány mají podezření, že vězněná osoba užívá drogy, použití takového vysoce invazivního a potencionálně ponižujícího opatření musí důsledně sledovat předepsané postupy při současném respektování lidské důstojnosti. V opačném případě jej nelze považovat za nezbytné v demokratické společnosti podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy.

Prohlídky na policejní stanici

Staszewska proti Polsku
č. 10049/04, rozsudek ze dne 3. listopadu 2009

Soud neshledal porušení Úmluvy u osoby podrobené osobní prohlídce na policejní stanici před jejím umístěním do cely, když tato prohlídka byla provedena v oddělené místnosti, za přítomnosti jedné osoby stejného pohlaví, přičemž trvala pouze nezbytnou dobu, aby mohlo být zjištěno, že osoba při sobě nemá nebezpečné předměty, resp. sledovala legitimní cíl zajištění bezpečnosti v rámci zbavení svobody. Současně nic nenasvědčovalo tomu, že by způsob provedení prohlídky byl pro osobu ponižující. 

Povinnost účinného vyšetřování

Atici proti Turecku
č. 19735/02, rozsudek ze dne 10. května 2007

Vnitrostátní orgány postupují v rozporu se závazkem vést účinné vyšetřování špatného zacházení, pokud nereagují na stížnosti zakládající důvodné podezření stran údajného ponižujícího provádění osobních prohlídek s vysvléknutím, jejichž součástí měla být údajně i prohlídka konečníku, obzvláště nevyslechnou-li stěžující si osobu ani si neobstarají prohlášení dozorců nařčených z podílení se na takovém zacházení, čímž došlo k porušení článku 3 Úmluvy v jeho
procesní části.

K provádění osobních prohlídek neidentifikovatelnými osobami

Ciupercescu proti Rumunsku
č. 35555/03, rozsudek ze dne 15. června 2010

Provádění osobních prohlídek ve věznici dozorci v kuklách představuje „zastrašující praktiku“, jejímž cílem sice nutně nemusí být danou osobu ponížit, může v ní nicméně vyvolat pocit úzkosti.

Nucené vysvléknutí na záchytné stanici

Wiktorko proti Polsku
č. 14612/02, rozsudek ze dne 31. března 2009

Dle Soudu jsou závěry vyplývající z jeho judikatury na poli článku 3 Úmluvy ve vztahu k osobním prohlídkám použitelné i v situaci, kdy osoba přivezená na záchytnou stanici sice nebyla podrobena prohlídce, nicméně po neuposlechnutí pokynu se vysvléci, byla vysvléknuta za použití síly zřízenci. I v těchto případech především platí, že musí existovat souvislost mezi zachováním bezpečnosti či pořádku a přijatým opatřením a současně osoba realizující takové opatření musí být stejného pohlaví.

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: osobní prohlídky

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

• Listina základních práv EU (článek 1, článek 4 a článek 7)

Rada Evropy

• Doporučení Výboru ministrů členským státům Rec (2006)2-rev ze dne 1. července 2020 o Evropských vězeňských pravidlech
  (Recommendation no. Rec(2006)2-rev of the Committee of Ministers to member States on the European Prison Rules) (článek 54)

Organizace spojených národů

• Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (článek 7)
• Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni (Pravidla Nelsona Mandely), rezoluce přijatá Valným shromážděním OSN dne 17. prosince 2015, A/RES/70/175, příloha (pravidla č. 50–52, 60)
  Standard Minimum Rules for the Treatment of Prisoners (the Nelson Mandela Rules), resolution adopted by the UN General Assembly on 17 December 2015, A/RES/70/175, annex (rules nos. 50–52, 60)
• Pravidla pro zacházení s vězněnými ženami a nevazební opatření pro pachatelky trestných činů (Bangkocká pravidla), rezoluce přijatá Valným shromážděním OSN dne 21. prosince 2010, A/RES/65/229 (pravidla č. 19–21)
  Rules for the Treatment of Women Prisoners and Non-custodial Measures for Women Offenders (the Bangkok Rules), resolution adopted by the UN General Assembly on 21 December 2010, A/RES/65/229 (rules nos. 19–21)
• Světová zdravotnická organizace, Evropská regionální kancelář, Zařízení pro zbavení svobody a zdraví, 2014, část 3. Zvláštní etické a klinické problémy v kontextu zbavení svobody
  World Health Organization, Regional Office for Europe, Prisons and Health, 2014, Part 3. Prison-specific ethical and clinical problems)

Česká právní úprava a praxe

• Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 7 odst. 2, čl. 10 odst. 1)
• Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby (§ 21)
• Vyhláška č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby (§ 7, § 46, § 62a)
• Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (§ 28)
• Vyhláška č. 345/1999 Sb., řád výkonu trestu odnětí svobody (§ 4, § 26, § 47, § 63, § 64)
• Zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské a justiční stráži (§ 11)
• Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (§ 29, § 111)
• Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (§ 88)
• Zákon č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky (§ 35a)
• Vyhláška č. 246/2016, o způsobu provádění osobní prohlídky celníkem (§ 1)
• Nařízení generálního ředitele Vězeňské služby č. 33/2019 o vězeňské a justiční stráži (§ 89, § 94–102)
• Závazný pokyn policejního prezidenta č. 159/2009 o eskortách, střežení osob a o policejních celách (čl. 13)
• Nález Ústavního soudu ze dne 9. října 2018, sp. zn. III. ÚS 309/16 (k ochraně soukromí a důstojnosti při odběru moči, odběr biologického materiálu x osobní prohlídka) 
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 15. srpna 2013, sp. zn. III. ÚS 1220/13 (k podrobování uvězněné osoby osobním prohlídkám)
• Usnesení Ústavního soudu ze dne 10. června 2010, sp. zn. III. ÚS 3333/09 (k zákonnosti osobní prohlídky ve vazbě a oprávněnosti uložení kázeňského trestu)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 26. ledna 2021, sp. zn. 7/2020/NZ (k důkladným osobním prohlídkám u obviněných osob ve vazební věznici)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 25. ledna 2021, sp. zn. 23/2020/NZ (k provedení prohlídky osoby pacienta, kterého se poskytovatel chystá bez souhlasu hospitalizovat, existuje-li důvodné podezření, že u sebe má zbraň)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 6. ledna 2020, sp. zn. 65/2019/NZ (k důkladným osobním prohlídkám ve věznici a kameře v prohlídkové místnosti)
• Zpráva o šetření Veřejného ochránce práv ze dne 19. srpna 2019, sp. zn. 4003/2019/VOP (k průběhu důkladné osobní prohlídky vězněné osoby)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 21. června 2019, sp. zn. 47/2019/NZ (k osobním prohlídkám v policejní cele)
• Zpráva o šetření Veřejného ochránce práv ze dne 29. května 2019, sp. zn. 2655/2019/VOP (k provádění denních rutinních důkladných osobních prohlídek u odsouzených při návratu z pracoviště)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 28. ledna 2019, sp. zn. 74/2018/NZ (k minimalizaci zásahu do soukromí osoby při provádění osobní prohlídky před umístěním do policejní cely)
• Zpráva ze systematických návštěv policejních cel Veřejného ochránce práv ze dne 5. června 2017, sp. zn. 22/2017/NZ (kapitoly 6.1–6.4)
• Zpráva ze systematických návštěv věznic Veřejného ochránce práv ze dne 22. března 2016, sp. zn. 14/2014/NZ (kapitola 10.2 Důkladné osobní prohlídky)
• Závěrečné stanovisko Veřejného ochránce práv ze dne 19. června 2013, sp. zn. 462/2013/VOP (ke kontrole návštěv ve věznici)
• Zpráva Veřejného ochránce práv z návštěvy zařízení ze dne 18. ledna 2007, sp. zn. 53/2006/NZ/TM (k důkladným osobním prohlídkám dětí v ústavu)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. tohoto zákona.