Výkon rozhodnutí na vnitrostátní úrovni
Evropský soud pro lidská práva
Povinnost státu vykonat rozsudek ESLP
V čl. 46 odst. 1 Úmluvy se státy zavázaly, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva („Soud“ nebo „ESLP“) ve všech sporech, jichž jsou stranami. Rozsudky Soudu jsou tedy pro stát závazné. Nevykonání nebo pouze částečné vykonání rozsudku Soudu může založit mezinárodní odpovědnost státu.
Povinnost vykonat rozsudek je dvojí povahy – individuální a obecné. Stát má povinnost zaplatit stěžovateli spravedlivé zadostiučinění, pokud je mu Soudem přiznáno, a přijmout na vnitrostátní úrovní individuální a/nebo, pokud je to namístě, obecná opatření s cílem ukončit Soudem shledané porušení a napravit jeho následky tak, aby stěžovatel byl uveden do postavení, v němž by se nacházel, pokud by požadavky Úmluvy byly dodrženy. Obecná opatření mají rovněž zabránit obdobným porušením Úmluvy v budoucnu.
Státy mají relativní volnost co do volby takových opatření. Ta ale podléhají dohledu ze strany Výboru ministrů Rady Evropy. Podrobněji k dohledovému řízení ze strany Výboru ministrů Rady Evropy zde.
Individuální opatření k nápravě
Spravedlivé zadostiučinění
Individuální opatření k nápravě se v prvé řadě skládá z povinnosti státu zaplatit úspěšnému stěžovateli spravedlivé zadostiučinění, které mu Soud přiznal. Spravedlivé zadostiučinění se může skládat z náhrady majetkové škody (skutečná škody a ušlý zisk), nemajetkové újmy a náhrady účelně vynaložených nákladů řízení před ESLP i před vnitrostátními soudy.
Obnova původního stavu
Pokud pouhá peněžní náhrada nemůže dostatečně napravit následky porušení Úmluvy, státy musí přijmout další individuální opatření. Stát musí zajistit, aby se stěžovatel – do míry, jak jen to je možné – octil v situaci, ve které by se nacházel, kdyby k porušení nedošlo. Tato povinnost se označuje jako povinnost restitutio in integrum. Příkladem individuálního opatření je například obnovení styku mezi dětmi a rodiči, obnova nespravedlivého trestního řízení nebo zrušení rozhodnutí o vyhoštění. V trestních věcech by k obnově mělo dojít v zásadě vždy. Ve správních a zejména občanskoprávních věcech může být situace složitější, jelikož mohou být dotčena i práva třetích soukromých osob nabytá v dobré víře.
Obnova řízení před Ústavním soudem
V českém prostředí je hlavní cestou nápravy možnost obnovy řízení před Ústavní soudem. To upravuje ustanovení § 119 a následující zákona o Ústavním soudu. Návrh na obnovu je třeba podat do 6 měsíců od právní moci rozsudku Soudu. Ta nastává 3 měsíce od jeho vynesení, v případě rozhodnutí výboru tří soudců okamžikem vynesení, není-li podána žádost o postoupení věci velkému senátu (v případě rozhodnutí výboru tří soudců nelze žádost o postoupení věci velkému senátu podat). Návrh na obnovu řízení je možné spojit i s návrhem na zrušení ustanovení zákona či podzákonného právního předpisu, jehož uplatněním k Soudem shledanému porušení Úmluvy došlo. Návrh na obnovu řízení v individuální věci tak může vyústit i v nápravu obecného problému, který byl příčinou porušení.
Ústavní soud návrhu na obnovu řízení nemusí vyhovět. Návrh prohlásí za nepřípustný, pokud dospěje k závěru, že následky Soudem shledaného porušení práv již netrvají a platbou spravedlivého zadostiučinění došlo k dostatečné nápravě či bylo nápravy dosaženo jinak.
Pokud Ústavní soud návrhu vyhoví, zruší své předchozí rozhodnutí ve věci a původní ústavní stížnost znovu projedná ve světle rozsudku Soudu a návrhu na obnovu řízení. Výsledkem řízení pak může být zrušení rozhodnutí obecných soudů, které ve věci rozhodovaly dříve než Ústavní soud. Věc se tak může vrátit až na samotný počátek.
Nevyjasněnou otázkou zůstává, zda je možné obnovit řízení nejen na základě rozsudku Soudu o porušení Úmluvy, ale i na základě rozhodnutí Soudu o zastavení řízení, kterým schválil jednostranné prohlášení vlády o porušení Úmluvy.
Obecná opatření k nápravě
Výkon rozsudků vyžaduje dále ze strany státu přijmout obecná opatření, která zabrání obdobným porušením Úmluvy v budoucnu, a to například formou úpravy právních předpisů, judikatury nebo jiných druhů opatření. Základním obecným opatřením k nápravě je rozšíření povědomí o jeho vydání, a to skrze vyhotovení překladu rozsudku a anotace a jeho zařazení do databáze judikatury mezi–soudy. Anotace rozsudku je též publikována ve čtvrtletním Zpravodaji kanceláře vládního zmocněnce.
Koordinací postupu výkonu rozsudku na vnitrostátní úrovni je pověřen vládní zmocněnce pro zastupování České republiky před mezinárodními orgány ochrany lidských práv a jeho kancelář. Kancelář vládního zmocněnce vytváří ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné moci a odbornou společností koncepci obecných opatření nezbytných k výkonu rozsudků Soudu a navrhuje a koordinuje postup k jejich přijetí. Na přijetí potřebných opatření k výkonu rozsudků dohlíží Výbor ministrů Rady Evropy, kterému je stát povinen předkládat informace o postupu ve výkonu. Rozsudky zůstávají pod jeho dohledem, dokud nejsou přijata požadovaná opatření. K dohledovému řízení více zde.
Kolegium expertů pro výkon rozsudků
Ke koordinaci a účinnému výkonu rozsudků Soudu bylo založeno Kolegium expertů pro výkon rozsudků Soudu a implementaci Úmluvy. Vzniklo na podzim 2015 jako poradní orgán vládního zmocněnce s cílem posílit a usnadnit výkon rozsudků, k jejichž účinné implementaci je zapotřebí spolupráce různých ministerstev a dalších aktérů včetně zástupců Parlamentu.
Kolegium se schází zpravidla dvakrát ročně. Na svých zasedání projednává postup ve výkonu rozsudků proti České republice a přijímá závěry o dalším postupu za účelem jejich úspěšného výkonu a uzavření dohledu ze strany Výboru ministrů Rady Evropy. V mezidobí se schází pracovní skupiny k jednotlivým rozsudkům, jsou-li ustanoveny.
Kolegium se nezabývá jen výkonem rozsudků ESLP, ale též implementací rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva či smluvních výborů OSN. Kolegium se zároveň věnuje i dopadu vybraných rozsudků Soudu proti jiným státům, pakliže vyvolávají otázky ohledně souladu české právní úpravy s Úmluvou. Více podrobností na stránce k činnosti Kolegia.
Evropský výbor pro sociální práva
Povaha a účinky rozhodnutí EVSP
Rozhodnutí Evropského výboru pro sociální práva („EVSP“) o kolektivní stížnosti (k řízení před EVSP podrobněji zde) nejsou formálně závazná. Působí však silou své přesvědčivosti a autority expertního orgánu, který státy pověřily výkladem ustanovení Evropské sociální charty („Charta“). Při výkladu závazků plynoucích z Charty, která je nedílnou součástí českého právního řádu, by k nim měly všechny orgány veřejné moci přihlížet a řídit se jimi.
I když EVSP shledá porušení některého z ustanovení Charty, nemá pravomoc přiznat stěžující si organizaci spravedlivé zadostiučinění, ani náhradu účelně vynaložených nákladů na podání kolektivní stížnosti. To vyplývá ze specifické povahy mechanismu kolektivních stížností, které nepodávají jednotlivci coby oběti porušení základních práv, ale činí tak v obecném zájmu oprávněné stěžující si organizace. Na druhou stranu v případě neúspěchu stěžující si organizaci nehrozí uložení povinnosti uhradit náklady státu.
EVSP dále nemá ani pravomoc zrušit či změnit ustanovení vnitrostátních právních předpisů nebo přikázat českým orgánům, aby změnily svou rozhodovací praxi. S odvoláním na rozhodnutí EVSP se nelze ani domoci obnovy vnitrostátního řízení, a to ani kdyby EVSP přijal odlišný právní názor na určitou otázku než dříve české soudy.
Výkon rozhodnutí EVSP na vnitrostátní úrovni
Stát má nicméně povinnost poskytnout EVSP informace o tom, jak jeho rozhodnutí vykládající Chartu provedl na vnitrostátní úrovni a zohlednil přitom jeho rozhodovací praxi. Na výkon rozhodnutí EVSP dohlíží jak samotný EVSP, tak Výbor ministrů Rady Evropy, které posoudí, zda stát přijal potřebná opatření pro uvedení jejich právní úpravy a praxe do souladu s Chartou. K dohledovému řízení na mezinárodní úrovni více zde.
Postup výkonu rozhodnutí EVSP na vnitrostátní úrovni koordinuje vládní zmocněnce pro zastupování České republiky před mezinárodními orgány ochrany lidských práv a jeho kancelář. Ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné moci a odbornou společností vytváří koncepci obecných opatření nezbytných k výkonu rozhodnutí EVSP a navrhuje a koordinuje postup k jejich přijetí. O postupu ve výkonu následně informuje EVSP prostřednictvím předložení zprávy o implementaci rozhodnutí. Postup ve výkonu rozhodnutí EVSP je projednáván rovněž Kolegiem expertů (viz výše).
Lidskoprávní výbory OSN
Povaha a účinky rozhodnutí výborů OSN
Meritorní rozhodnutí výborů, tzv. názory (views), nemají povahu závazných soudních rozhodnutí. Jedná se o expertní stanoviska nadaná autoritou příslušné úmluvy, na jejímž základě byl daný výbor zřízen a zmocněn posuzovat v konkrétních případech, zda došlo k porušení referenční úmluvy. Tyto názory mají doporučující charakter. K řízení před výbory OSN podrobněji zde.
Smluvní orgány OSN nemají pravomoc uložit žalovanému státu nějakou sankci. To však neznamená, že postrádají právní relevanci. Názory smluvních orgánů OSN jsou autoritativním výsledkem posouzení konkrétní věci ze strany nezávislého a nestranného orgánu, jemuž smluvní strany svěřily rozhodovací pravomoc, byť nikoli s právně závaznými účinky. Představují odborný pohled na způsob, jakým by měly být práva a svobody podle příslušné úmluvy vykládány a uplatňovány v praxi, potažmo expertní hledisko, v čem konkrétně daný stát pochybil.
Výkon rozhodnutí výborů OSN na vnitrostátní úrovni
V praxi se s názory, v nichž příslušný výbor shledal porušení práv a svobod jednotlivce, pojí obdobné povinnosti státu jako v případě odsuzujících rozsudků ESLP. O tom, jaká konkrétní opatření byla přijata, musí státy v pravidelných intervalech informovat příslušné výbory OSN, dokud jimi nebudou přijatá opatření uznána za postačující, resp. nedojde k formálnímu uzavření dohledu nad výkonem daného názoru. Státy se zavázaly postupovat při jejich výkonu v dobré víře. K dohledovému řízení nad výkonem rozhodnutí výborů OSN podrobněji zde.
Výkon rozhodnutí výborů OSN na vnitrostátní úrovni koordinuje vládní zmocněnce pro zastupování České republiky před mezinárodními orgány ochrany lidských práv a jeho kancelář. Obdobně jako v případech výkonu rozsudků ESLP, i v rámci výkonu rozhodnutí výborů OSN vytváří koncepci obecných opatření nezbytných k jejich výkonu, a to ve spolupráci s příslušnými orgány veřejné moci a odbornou veřejností. Zároveň koordinuje postup jejich přijetí. O postupu ve výkonu následně informuje příslušný výbor OSN, a to předložením zprávy o implementaci rozhodnutí. Ta musí být zpravidla předložena šesti měsíců od přijetí rozhodnutí o porušení. Postup ve výkonu rozhodnutí výborů OSN je projednáván rovněž Kolegiem expertů (viz výše).
Nenárokové zadostiučinění v penězích
Na základě statutu vládního zmocněnce schváleným vládou dne 14. června 2023 (usnesení vlády č. 420) může být jednotlivcům na základě názorů smluvních orgánů OSN poskytnuto zadostiučinění v penězích. Zadostiučinění lze poskytnout, pokud některý z výborů OSN shledal porušení práv a svobod jednotlivce, a zároveň se to vzhledem k okolnostem jeví jako vhodná forma odčinění či zmírnění následků. Zahrnuje jak náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy, tak i účelně vynaložených nákladů řízení. K určení výše zadostiučinění si může Ministerstvo spravedlnosti vyžádat předložení podkladů od dotyčného jednotlivce.
Na poskytnutí zadostiučinění není právní nárok. Nepřiznání zadostiučinění ani určení jeho konkrétní výše nepodléhají soudnímu přezkumu.
Možnost obdržet zadostiučinění se týká rozhodnutí výborů OSN vydaných po schválení statutu vládou. Zadostiučinění za majetkovou škodu lze poskytnout, jen pokud rozhodné skutečnosti, které jsou původem a skutečnou příčinou sporu mezi stranami a které vedly ke vzniku škody, nastaly po schválení statutu vládou.