Evropská sociální charta

Změna: 56/2010 Sb.m.s. 

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 18. října 1961 byla v Turínu přijata Evropská sociální charta. 

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Evropská sociální charta podepsána ve Štrasburku dne 27. května 1992. 

Dne 1. ledna 1993 dopisem ministra zahraničních věcí Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, depozitáři Charty, že v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje za signatářský stát Evropské sociální charty ze dne 18. října 1961. Dne 30. června 1993 Výbor ministrů Rady Evropy na 496. zasedání delegátů ministrů potvrdil, že Česká republika je považována za signatářský stát Evropské sociální charty. 

S Chartou vyslovil souhlas Parlament České republiky, prezident republiky Chartu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy dne 3. listopadu 1999.

Při ratifikaci Charty bylo učiněno následující prohlášení: 

 "V souladu s článkem 20 Evropské sociální Charty: 

 1. Česká republika se zavazuje, že bude sledovat cíle uvedené v části I Charty; 

 2. Česká republika se považuje být vázána těmito ustanoveními Charty: 

     Článek 1 odstavce 1, 2, 3

     Článek 2 odstavce 1, 2, 3, 4, 5

     Článek 3 odstavce 1, 2, 3

     Článek 4 odstavce 2, 3, 4, 5

     Článek 5

     Článek 6 odstavce 1, 2, 3, 4

     Článek 7 odstavce 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10

     Článek 8 odstavce 1, 2, 3, 4

     Článek 11 odstavce 1, 2, 3

     Článek 12 odstavce 1, 2, 3, 4

     Článek 13 odstavce 1, 2, 3, 4

     Článek 14 odstavce 1, 2

     Článek 15 odstavec 2

     Článek 16

     Článek 17

     Článek 18 odstavec 4

     Článek 19 odstavec 9."

Evropská sociální charta vstoupila v platnost na základě svého článku 35 odst. 2 dne 26. února 1965. Pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku dne 3. prosince 1999. 

Anglické znění Charty a její překlad do českého jazyka se vyhlašuje současně. 

Turín, 18. října 1961

(PŘEKLAD)

PREAMBULE

Níže podepsané vlády, jsouce členy Rady Evropy, 

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany a uskutečnění ideálů a principů, které jsou jejich společným dědictvím, a usnadnění jejich hospodářského a sociálního pokroku, zejména zachováním a dalším naplňováním lidských práv a základních svobod, 

majíce na zřeteli, že v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 a v Protokolu k ní podepsaném v Paříži dne 20. března 1952 členské státy Rady Evropy souhlasily s tím, že zajistí svému obyvatelstvu občanská a politická práva a svobody stanovené v Úmluvě a Protokolu, 

majíce na zřeteli, že užívání sociálních práv by mělo být zajištěno bez diskriminace z důvodu rasy, barvy, pohlaví, náboženství, politického názoru, národního původu nebo sociálního původu, 

jsouce rozhodnuty společně vynaložit veškeré úsilí ke zlepšení životní úrovně a na podporu sociálního blahobytu jak městského, tak venkovského obyvatelstva prostřednictvím příslušných institucí a činností, 

shodly se na následujícím:

Smluvní strany uznávají za cíl své politiky, o který budou usilovat pomocí všech vhodných prostředků, jak na národní, tak na mezinárodní úrovni, dosažení podmínek, za kterých budou účinně naplňována následující práva a principy: 

1. Každý musí mít příležitost získat prostředky ke svému živobytí prací, kterou si svobodně zvolí.

2. Všichni pracovníci mají právo na spravedlivé pracovní podmínky. 

3. Všichni pracovníci mají právo na bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky.

4. Všichni pracovníci mají právo na spravedlivou odměnu, která jim a jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň.

5. Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo na svobodu sdružování v národních a mezinárodních organizacích k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů.

6. Všichni pracovníci a zaměstnavatelé mají právo kolektivně vyjednávat. 

7. Děti a mladé osoby mají právo na zvláštní ochranu před fyzickými a morálními riziky, kterým jsou vystaveny. 

8. Zaměstnané ženy v případě mateřství a ostatní zaměstnané ženy, pokud je to vhodné, mají právo na zvláštní ochranu ve své práci. 

9. Každý má právo na vhodné způsoby odborného poradenství pro volbu povolání s cílem získat pomoc při volbě povolání, které by odpovídalo jeho osobním schopnostem a zájmům. 

10. Každý má právo na vhodné způsoby odborné přípravy. 

11. Každý má právo využít jakýchkoli opatření, která mu umožní dosáhnout co nejlepšího zdravotního stavu. 

12. Všichni pracovníci a osoby, které jsou na nich závislé, mají právo na sociální zabezpečení. 

13. Každý, kdo nemá dostatečné prostředky, má právo na sociální a zdravotní pomoc. 

14. Každý má právo využívat služeb sociální péče. 

15. Osoby zdravotně postižené mají právo na odborný výcvik, rehabilitaci a sociální readaptaci bez ohledu na původ a povahu jejich postižení. 

16. Rodina jakožto základní jednotka společnosti má právo na vhodnou sociální, právní a hospodářskou ochranu k zajištění svého plného rozvoje. 

17. Matky a děti bez ohledu na svůj rodinný stav a rodinné vztahy mají právo na přiměřenou sociální a hospodářskou ochranu. 

18. Příslušníci jakékoliv smluvní strany mají právo vykonávat na území kterékoli jiné smluvní strany výdělečnou činnost, a to za stejných podmínek jako státní příslušníci této smluvní strany, s výhradou omezení založených na vážných důvodech hospodářského nebo sociálního charakteru. 

19. Migrující pracovníci, kteří jsou příslušníky smluvní strany, a jejich rodiny mají právo na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany.

S cílem zajistit účinný výkon práva na práci se smluvní strany zavazují: 

1. přijmout jako jeden ze svých prvořadých cílů a odpovědností dosažení a udržení co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti s cílem dosažení plné zaměstnanosti, 

2. účinně chránit právo pracovníka vydělávat si na své živobytí ve svobodně zvoleném zaměstnání, 

3. zřídit a udržovat bezplatné služby zaměstnanosti pro všechny pracovníky, 

4. poskytovat a podporovat vhodné poradenství pro volbu povolání, odborný výcvik a rehabilitaci.

S cílem zajistit účinný výkon práva na spravedlivé pracovní podmínky se smluvní strany zavazují:

1. stanovit přiměřenou denní a týdenní pracovní dobu, postupně zkracovat pracovní týden, jak to dovolí růst produktivity práce a další důležité činitele, 

2. poskytovat placené volno v době veřejných svátků, 

3. poskytovat minimálně dvoutýdenní placenou dovolenou ročně, 

4. zajistit dodatkovou placenou dovolenou nebo zkrácení pracovní doby pracovníkům v povoláních uznaných za nebezpečná nebo zdraví škodlivá, 

5. zajistit každý týden dobu odpočinku, která má pokud možno připadnout na den uznávaný podle tradice nebo obyčeje příslušné země nebo oblasti za den odpočinku. 

S cílem zajistit účinný výkon práva na bezpečné a zdravé pracovní podmínky se smluvní strany zavazují: 

1. vydávat právní předpisy k zajištění bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, 

2. stanovit opatření k vynucení takových právních předpisů formou dozoru, 

3. projednat s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, tam kde existují, opatření zaměřená ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. 

S cílem zajistit účinný výkon práva na spravedlivou odměnu za práci se smluvní strany zavazují: 

1. uznat právo pracovníků na takovou odměnu za práci, která jim i jejich rodinám zajistí slušnou životní úroveň, 

2. uznat právo pracovníků na vyšší odměnu za přesčasovou práci, s výhradou výjimek ve zvláštních případech, 

3. uznat právo pracujících mužů a žen na stejnou odměnu za práci stejné hodnoty, 

4. uznat právo všech pracovníků na přiměřeně dlouhou výpovědní lhůtu při ukončení zaměstnání, 

5. dovolit srážky ze mzdy jen za podmínek a v rozsahu daném vnitrostátními zákony nebo předpisy nebo podle kolektivních smluv anebo podle rozhodčího nálezu. 

Výkon těchto práv bude možné zajistit prostřednictvím svobodně uzavřených kolektivních smluv, zákonnými metodami stanovení mezd nebo jinými vhodnými způsoby podle vnitrostátních podmínek. 

S cílem zajistit nebo podpořit svobodu pracovníků a zaměstnavatelů vytvářet místní, národní nebo mezinárodní organizace k ochraně jejich hospodářských a sociálních zájmů nebo svobodu připojit se k takovým organizacím se smluvní strany zavazují, že vnitrostátní právní předpisy nebudou takové nebo nebudou aplikovány tak, aby bránily této svobodě. Rozsah, v jakém se budou záruky stanovené v tomto článku vztahovat na policii, bude stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními. Princip aplikace těchto záruk na členy ozbrojených sil a rozsah, v jakém se budou vztahovat na osoby v této kategorii, bude rovněž stanoven vnitrostátními zákony nebo nařízeními. 

S cílem zajistit účinný výkon práva kolektivně vyjednávat se smluvní strany zavazují: 

1. podporovat společné konzultace mezi pracovníky a zaměstnavateli, 

2. podporovat tam, kde je to potřebné a vhodné, mechanismy pro dobrovolné vyjednávání mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi pracovníků za účelem stanovení podmínek zaměstnání kolektivními smlouvami, 

3. podporovat vytvoření a využívání vhodných mechanismů pro smírčí a dobrovolné rozhodčí řízení pro urovnání pracovních sporů, 

 a uznat: 

4. právo pracovníků a zaměstnavatelů na kolektivní akci v případě konfliktu zájmů, včetně práva na stávku, s výhradou závazků vyplývajících z platné kolektivní smlouvy, kterou před tím uzavřeli. 

S cílem zajistit účinný výkon práva dětí a mladých osob na ochranu se smluvní strany zavazují: 

1. stanovit minimální věk pro přijetí do zaměstnání na 15 let s výjimkou dětí zaměstnaných určenými lehkými pracemi, které neškodí jejich zdraví, morálce nebo vzdělávání, 

2. stanovit vyšší minimální věk pro přijetí do určitých zaměstnání, která jsou považována za nebezpečná nebo zdraví škodlivá, 

3. stanovit, že osoby podléhající povinné školní docházce nebudou zaměstnávány takovými pracemi, které by jim bránily v plném využití možností vzdělávání, 

4. stanovit, že pracovní doba osob mladších 16 let bude omezena v souladu s potřebami jejich rozvoje, zejména s ohledem na potřebu jejich přípravy k výkonu povolání, 

5. uznat právo mladých pracovníků a učňů na spravedlivou mzdu nebo jiné přiměřené příspěvky, 

6. stanovit, že doba, kterou mladí lidé stráví přípravou k výkonu zaměstnání během obvyklé pracovní doby se souhlasem zaměstnavatele, je považována za část pracovního dne, 

7. stanovit, že zaměstnané osoby mladší 18 let mají každý rok nárok nejméně na třítýdenní placenou dovolenou, 

8. stanovit, že osoby mladší 18 let nebudou zaměstnávány noční prací s výjimkou určitých povolání stanovených vnitrostátními zákony nebo nařízeními, 

9. stanovit, že osoby mladší 18 let zaměstnávané v povoláních určených vnitrostátními právními předpisy budou podléhat pravidelnému lékařskému dohledu, 

10. zajistit zvláštní ochranu před fyzickým a mravním ohrožením, jemuž jsou děti a mládež vystaveny, zejména proti takovému ohrožení, které vyplývá přímo nebo nepřímo z jejich práce. 

S cílem zajistit účinný výkon práva zaměstnaných žen na ochranu se smluvní strany zavazují: 

1. poskytnout ženám před a po narození dítěte volno v celkové délce nejméně 12 týdnů tak, že v této době obdrží placené volno nebo přiměřené dávky sociálního zabezpečení nebo podporu z veřejných fondů, 

2. považovat za nezákonné, jestliže zaměstnavatel dá pracovnici výpověď v době její nepřítomnosti, kdy je na mateřské dovolené, nebo tak, aby výpovědní lhůta skončila během takové nepřítomnosti, 

3. stanovit, aby matky kojící své děti měly pro tento účel nárok na dostatek volného času. 

4. 

a) regulovat zaměstnávání žen noční prací v průmyslu

b) zakázat zaměstnávání žen při podzemním dolování a, kde je to vhodné, při všech dalších pracích, které jsou pro ně nevhodné z důvodu nebezpečí, škodlivosti zdraví nebo námahy.

S cílem zajistit účinné uplatnění práva na odborné poradenství při volbě povolání se smluvní strany zavazují poskytovat nebo podporovat podle potřeby služby, které pomohou všem osobám, včetně zdravotně postižených, řešit problémy související s volbou povolání a odborným postupem, s náležitým přihlédnutím k jejich osobním schopnostem a možnostem na trhu práce; tato pomoc musí být poskytována zdarma jak mládeži, včetně dětí ve školním věku, tak dospělým. 

S cílem zajistit účinný výkon práva na odbornou přípravu se smluvní strany zavazují: 

1. poskytovat nebo podporovat podle potřeby technickou a odbornou přípravu všech osob, včetně osob zdravotně postižených, po projednání s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, a poskytovat prostředky, které umožní přístup k vyššímu technickému a vysokoškolskému vzdělání výhradně podle schopností jednotlivce,

2. vytvořit nebo podporovat učňovský systém a jiné systematické formy pro výcvik mladých chlapců a dívek v jejich různých povoláních, 

3. poskytovat nebo podporovat podle potřeby:

a) přiměřená a snadno dostupná výcviková zařízení pro dospělé pracovníky, 

b) zvláštní zařízení pro rekvalifikaci dospělých pracovníků nutnou v důsledku technického vývoje nebo nových trendů na trhu práce, 

4. povzbuzovat plné využití poskytnutých možností takovými vhodnými opatřeními, jako jsou:

a) snížení nebo zrušení poplatků nebo náhrady nákladů, 

b) poskytnutí finanční podpory ve vhodných případech,

c) započítání času, který pracovník stráví během zaměstnání při doplňkovém výcviku na žádost zaměstnavatele, do normální pracovní doby, 

d) zajištění účinnosti učňovských a všech ostatních forem výcviku pro mladé pracovníky a náležité ochrany mladých pracovníků obecně prostřednictvím odpovídající kontroly po projednání s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků. 

S cílem zajistit účinné uplatnění práva na ochranu zdraví se smluvní strany zavazují bud' přímo nebo ve spolupráci s veřejnými a soukromými organizacemi přijímat opatření zaměřená zejména na: 

1. odstranění příčin nemocí v co nejvyšší možné míře, 

2. poskytování poradenských a vzdělávacích služeb na podporu zdraví a zvýšení odpovědnosti jednotlivce v záležitostech zdraví, 

3. co největší prevenci epidemických, endemických a jiných nemocí. 

S cílem zajistit účinné uplatnění práva na sociální zabezpečení se smluvní strany zavazují: 

1. vytvořit nebo udržovat systém sociálního zabezpečení, 

2. udržovat systém sociálního zabezpečení na dostatečné úrovni, přinejmenším na úrovni stejné, jaká se vyžaduje pro ratifikaci Úmluvy Mezinárodní organizace práce (č. 102) o minimálních standardech sociálního zabezpečení, 

3. usilovat o postupné zvýšení úrovně systému sociálního zabezpečení, 

4. učinit uzavřením patřičných dvoustranných a mnohostranných smluv nebo jinými vhodnými prostředky za podmínek stanovených v takových smlouvách opatření k zajištění:

a) rovného zacházení s vlastními státními příslušníky a státními příslušníky ostatních smluvních stran, pokud jde o práva sociálního zabezpečení, včetně zachování nároků vyplývajících z právních předpisů sociálního zabezpečení, bez ohledu na pohyb chráněných osob mezi územími smluvních stran,

b) uznání, zachování a znovunabytí práv sociálního zabezpečení prostřednictvím sčítání dob pojištění nebo zaměstnání završených podle právních předpisů každé ze smluvních stran. 

S cílem zajistit účinné uplatnění práva na sociální a lékařskou pomoc se smluvní strany zavazují:

1. zajistit, že každé osobě, která je bez přiměřených prostředků a která není schopna si takové prostředky zajistit bud' sama vlastním úsilím nebo je získat z jiných zdrojů, zejména prostřednictvím dávek ze systému sociálního zabezpečení, bude poskytnuta přiměřená pomoc a v případě nemoci i péče nezbytná podle jejího stavu, 

2. zajistit, že osoby, kterým je poskytována takováto pomoc, nebudou z tohoto důvodu zkráceny na svých politických a sociálních právech, 

3. stanovit, že každému se může prostřednictvím kompetentních veřejných nebo soukromých služeb dostat takového poradenství a osobní pomoci nezbytné k zabránění, odstranění nebo zmírnění stavu potřebnosti jednotlivce nebo rodiny, 

4. aplikovat ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku na základě principu rovného zacházení se svými státními příslušníky i na příslušníky ostatních smluvních stran Charty, kteří se nacházejí legálně na jejich území, v souladu s jejich závazky vyplývajícími z Evropské úmluvy o sociální a lékařské pomoci podepsané v Paříži 11. prosince 1953. 

S cílem zajistit účinné uplatnění práva na využívání služeb sociální péče se smluvní strany zavazují:

1. podporovat nebo poskytovat služby využívající metod sociální práce, které přispívají k blahu a rozvoji jak jednotlivců, tak skupin v komunitě a jejich přizpůsobení společenskému prostředí, 

2. povzbuzovat účast jednotlivců a dobrovolných a jiných organizací při zakládání nebo udržování takových služeb. 

S cílem zajistit účinný výkon práva tělesně nebo duševně postižených osob na odbornou přípravu k výkonu povolání a na profesní a sociální readaptaci se smluvní strany zavazují: 

1. přijmout odpovídající opatření k poskytnutí možnosti odborné přípravy pro výkon povolání, včetně zapojení specializovaných veřejných nebo soukromých institucí, je-li to nutné, 

2. přijmout vhodná opatření k umístění zdravotně postižených osob do zaměstnání, zejména pomocí specializovaných zprostředkovatelen práce, zařízení pro chráněná zaměstnání a vhodnými způsoby stimulace zaměstnavatelů k přijetí zdravotně postižených osob do zaměstnání. 

S cílem zajistit nezbytné podmínky pro plný rozvoj rodiny, která je základní jednotkou společnosti, se smluvní strany zavazují podporovat ekonomickou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jako jsou rodinné dávky, daňová opatření, poskytování bydlení pro rodiny, dávek novomanželům, a jinými vhodnými prostředky.

S cílem zajistit účinné uplatnění práva matek a dětí na sociální a hospodářskou ochranu se smluvní strany zavazují přijmout všechna vhodná a potřebná opatření vedoucí k tomuto cíli, včetně zřizování nebo provozování vhodných institucí nebo služeb.

S cílem zajistit účinné uplatnění práva zahájit výdělečnou činnost na území kterékoli jiné smluvní strany se smluvní strany zavazují: 

1. používat existující předpisy v liberálním duchu, 

2. zjednodušit stávající formality a snížit nebo zrušit správní a jiné poplatky placené zahraničními pracovníky nebo jejich zaměstnavateli, 

3. liberalizovat jednotlivě nebo obecně právní předpisy upravující zaměstnávání zahraničních pracovníků, 

 a uznat: 

4. právo svých státních příslušníků opustit svoji zemi a vykonávat výdělečné činnosti na území jiných smluvních stran. 

S cílem zajistit účinný výkon práva migrujících pracovníků a jejich rodin na ochranu a pomoc na území kterékoli jiné smluvní strany se smluvní strany zavazují: 

1. udržovat přiměřené a bezplatné služby na pomoc uvedeným pracovníkům, zejména při získávání přesných informací, nebo ověřovat, zda jsou tyto služby udržovány, stejně jako provést veškeré vhodné kroky, pokud to dovolují vnitrostátní zákony a předpisy, proti zkreslující propagandě týkající se vystěhovalectví a přistěhovalectví, 

2. přijmout ve vlastní pravomoci vhodná opatření usnadňující odjezd, cestu a přijetí uvedených pracovníků a jejich rodin a poskytovat jim podle vlastních pravomocí během cesty nezbytné zdravotnické služby, lékařský dohled a dobré hygienické podmínky, 

3. podporovat případnou spolupráci mezi veřejnými i soukromými sociálními službami v zemích vystěhovalectví a přistěhovalectví,

4. zajistit uvedeným pracovníkům zdržujícím se oprávněně na jejich území - pokud jsou tyto záležitosti upraveny zákonem nebo právními předpisy, nebo podléhají-li kontrole správních úřadů - zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany v následujících záležitostech: 

a) odměňování za práci, jiné pracovní podmínky a podmínky zaměstnání,

b) členství v odborech a využívání výhod z kolektivního vyjednávání, 

c) ubytování, 

5. zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na jejich území zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany, pokud jde o zaměstnanecké daně, poplatky nebo příspěvky placené zaměstnanými osobami, 

6. usnadnit v co nejvyšší možné míře sloučení rodiny zahraničního pracovníka, kterému byl povolen pobyt na daném území, 

7. zajistit uvedeným pracovníkům oprávněně se zdržujícím na jejich území zacházení ne méně příznivé, než je zacházení s vlastními občany, pokud jde o právní řízení v záležitostech uvedených v tomto článku, 

8. zabezpečit, aby uvedení pracovníci usídlení v souladu se zákonem na jejich území nebyli vyhoštěni, s výjimkou ohrožení národní bezpečnosti nebo jednání proti veřejnému zájmu nebo morálce, 

9. povolit v zákonných mezích převod částí výdělků a úspor těchto pracovníků podle jejich přání, 

10. rozšířit ochranu a pomoc poskytovanou podle tohoto článku na samostatně výdělečně činné migrující osoby, pokud lze příslušná opatření vztahovat na tuto kategorii osob.

Smluvní strany se zavazují za podmínek stanovených v části III, že se budou považovat za vázané závazky stanovenými v následujících článcích a odstavcích. 

1. Každá smluvní strana se zavazuje: 

a) považovat část I této Charty za deklaraci cílů, o jejichž dosažení bude usilovat všemi vhodnými prostředky, jak je uvedeno v úvodním odstavci této části, 

b) považovat se za vázanou nejméně pěti z následujících článků části II této Charty: články 1, 5, 6, 12, 13, 16 a 19, 

c) kromě těchto článků vybraných v souladu s předchozím pododstavcem se bude považovat vázána takovým počtem článků nebo číslovaných odstavců části II Charty podle svého výběru za předpokladu, že celkový počet článků nebo číslovaných odstavců, kterými bude vázána, nebude menší než 10 článků nebo 45 číslovaných odstavců. 

2. Články nebo číslované odstavce vybrané podle pododstavců b) a c) odstavce 1 tohoto článku budou oznámeny generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při uložení listiny o ratifikaci nebo schválení příslušné smluvní strany. 

3. Kterákoli smluvní strana může později prohlásit pomocí oznámení generálnímu tajemníkovi, že se považuje za vázanou jakýmikoliv články nebo číslovanými odstavci části II Charty, které doposud nepřijala podle podmínek odstavce 1 tohoto článku. Takovéto závazky budou následně považovány za nedílnou součást ratifikace nebo schválení a budou mít stejné účinky od třicátého dne po datu oznámení. 

4. Generální tajemník sdělí všem signatářským vládám a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce jakékoliv oznámení, které bude obdrženo podle této části Charty. 

5. Každá smluvní strana bude udržovat systém inspekce práce přiměřený vnitrostátním podmínkám. 

Smluvní strany budou podávat generálnímu tajemníkovi Rady Evropy ve dvouletých intervalech a ve formě, která bude stanovena Výborem ministrů, zprávy o provádění těch ustanovení části II Charty, která přijaly. 

Smluvní strany budou zasílat generálnímu tajemníkovi v přiměřených intervalech na žádost Výboru ministrů zprávy ohledně ustanovení části II Charty, která nepřijaly v době ratifikace nebo schválení Charty nebo v následujících oznámeních. Výbor ministrů stanoví čas od času, ohledně kterých ustanovení mají být zprávy vyžádány a v jaké formě mají být zprávy poskytnuty.

1. Každá smluvní strana zašle opisy svých zpráv podávaných podle článků 21 a 22 těm svým vnitrostátním organizacím, které jsou členy mezinárodních organizací zaměstnavatelů a odborů, jež mají být podle článku 27 odst. 2 pozvány k účasti na zasedáních Podvýboru Vládního sociálního výboru.

2. Smluvní strany budou odevzdávat generálnímu tajemníkovi všechny připomínky ke zmíněným zprávám, které obdržely od těchto vnitrostátních organizací, pokud o to tyto organizace požádaly. 

Zprávy zaslané generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podle článků 21 a 22 prošetří Výbor expertů, který bude mít k dispozici připomínky odevzdané generálnímu tajemníkovi Rady Evropy podle článku 23 odst. 2.

1. Výbor expertů bude složen nejvíce ze sedmi členů jmenovaných Výborem ministrů ze seznamu smluvními stranami navržených nezávislých, naprosto bezúhonných odborníků s uznávanou odbornou způsobilostí v mezinárodních sociálních záležitostech. 

2. Členové Výboru expertů budou jmenováni na šestileté období. Mohou být jmenováni opětovně. Funkční období dvou členů poprvé jmenovaných skončí však uplynutím čtyřletého období. 

3. Členy, jejichž mandát má skončit uplynutím počátečního čtyřletého období, vylosuje Výbor ministrů ihned po prvním jmenování. 

4. Člen Výboru expertů, který byl jmenován k nahrazení člena, jehož mandát ještě neskončil, bude vykonávat funkci po zbytek funkčního období svého předchůdce.

Mezinárodní organizace práce bude vyzvána, aby jmenovala svého zástupce, který se účastní jednání Výboru expertů jako poradce.

1. Zprávy smluvních stran a závěry Výboru expertů budou předkládány k posouzení Podvýboru Vládního sociálního výboru Rady Evropy. 

2. Podvýbor se bude skládat z jednoho zástupce každé smluvní strany. Vyzve nejvýše dvě mezinárodní organizace zaměstnavatelů a nejvýše dvě mezinárodní odborové organizace, aby vyslaly pozorovatele s poradním hlasem na jeho zasedání. Dále může nejvýše se dvěma zástupci mezinárodních nevládních organizací s poradním statutem při Radě Evropy konzultovat problematiku, pro kterou jsou tyto organizace zvlášť kvalifikované, jako je například sociální péče a sociální ochrana rodiny. 

 3. Podvýbor předloží Výboru ministrů zprávu se svými závěry a přiloží k ní zprávu Výboru expertů. 

Generální tajemník Rady Evropy předloží závěry Výboru expertů Poradnímu shromáždění. Poradní shromáždění sdělí své názory na tyto závěry Výboru ministrů.

Dvoutřetinovou většinou hlasů členů oprávněných zasedat ve Výboru ministrů může tento Výbor na základě zprávy Podvýboru a po projednání s Poradním shromážděním dát každé smluvní straně potřebná doporučení. 

1. V době války nebo v případě jiného veřejného nebezpečí, které ohrožuje život národa, může jakákoliv smluvní strana přijmout opatření derogující ze závazků podle této Charty v míře striktně vyžadované naléhavostí situace za předpokladu, že takováto opatření nejsou v rozporu s jinými závazky podle mezinárodního práva. 

2. Každá smluvní strana, která využila tohoto práva derogace, bude v rozumných časových intervalech informovat generálního tajemníka Rady Evropy o přijatých opatřeních a o důvodech těchto opatření. Bude stejně tak informovat generálního tajemníka, kdy se tato opatření přestanou uplatňovat a že ustanovení Charty, která přijala, jsou opět plně uplatňována. 

3. Generální tajemník bude obratem informovat ostatní smluvní strany a generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce o všech sděleních obdržených podle odstavce 2 tohoto článku. 

1. Práva a principy stanovené v části I, pokud jsou účinně realizována, a jejich účinné uplatňování podle části II nebudou podléhat jakýmkoliv restrikcím nebo omezením, která nejsou specifikována v těchto částech, s výjimkou případů, kdy takováto omezení jsou stanovena zákonem a jsou v demokratické společnosti nezbytná na ochranu práv a svobod jiných nebo na ochranu veřejného zájmu, národní bezpečnosti, veřejného zdraví nebo morálky. 

2. Omezení povolená podle této Charty vůči právům a závazkům zde stanoveným nebudou aplikována pro jakýkoliv jiný účel, než pro který byla stanovena.

Ustanovení této Charty nebudou na újmu těm ustanovením domácího práva nebo jakékoliv dvoustranné nebo mnohostranné smlouvy, které již platí nebo vstoupí v platnost, podle kterých je chráněným osobám poskytováno příznivější zacházení.

1. V těch členských státech, kde jsou ustanovení odstavců 1, 2, 3, 4 a 5 článku 2, odstavců 4, 6 a 7 článku 7 a odstavců 1, 2, 3 a 4 článku 10 části II této Charty obvykle ponechána dohodám mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi pracovníků nebo kde jsou obvykle naplňována jinak než zákonem, závazky z těchto odstavců mohou být plněny a budou považovány za účinně dodržované, jestliže jejich dispozice budou prostřednictvím takových dohod nebo jiných prostředků aplikovány na velkou většinou dotčených pracovníků. 

2. V členských státech, kde jsou tato ustanovení obvykle aplikována pomocí právních předpisů, mohou smluvní strany převzít tyto závazky a tyto závazky budou považovány za účinně dodržované tehdy, jestliže tato ustanovení budou aplikována právními předpisy na velkou většinu dotčených pracovníků.

1. Tato Charta se vztahuje na metropolitní území každé smluvní strany. Každá signatářská vláda může při podpisu Charty anebo při uložení své ratifikační listiny anebo listiny o schválení upřesnit vyhlášením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které území považuje pro tento účel za své metropolitní území.

2. Každá smluvní strana může při ratifikaci nebo schválení této Charty anebo kdykoliv poté učinit prohlášení oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že bud' celá Charta anebo jen její část se bude vztahovat na to anebo ta metropolitní území, která jsou uvedena ve zmíněném prohlášení a jejichž mezinárodní vztahy smluvní strana zabezpečuje anebo jejichž mezinárodní odpovědnost bere smluvní strana na sebe. V tomto prohlášení smluvní strana přesně určí články anebo odstavce části II Charty, které přijímá jako závazné ve vztahu ke každému z území, která jsou v prohlášení označena. 

3. Charta vstoupí v platnost na území anebo územích označených ve výše uvedeném prohlášení třicátým dnem po dnu, kdy generální tajemník obdržel oznámení o prohlášení. 

4. Každá smluvní strana může později vydat prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že ve vztahu k jednomu nebo více územím, na která byla rozšířena platnost Charty v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, považuje za závazné další články anebo číslované odstavce, které dosud v souvislosti s tímto územím anebo územími za závazné nepovažovala. Takovéto dodatečné závazky budou považovány za neoddělitelnou součást původního prohlášení ve vztahu k danému území a nabudou účinnosti třicátým dnem od data, kdy bylo prohlášení vydáno. 

5. Generální tajemník oznámí ostatním signatářským vládám a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce každé vydané prohlášení, které mu bylo sděleno v souladu s tímto článkem. 

1. Tato Charta je otevřená k podpisu členům Rady Evropy. Bude ratifikována nebo schválena. Ratifikační listiny nebo listiny o schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 

2. Tato Charta vstoupí v platnost třicet dnů po uložení páté ratifikační listiny nebo listiny o schválení. 

3. Pro každou signatářskou vládu, která ratifikuje Chartu dodatečně, vstoupí v platnost třicet dnů po uložení její ratifikační listiny nebo listiny o schválení. 

4. Generální tajemník oznámí všem členům Rady Evropy a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, že Charta nabyla platnosti, které smluvní strany ji ratifikovaly nebo schválily, a dodatečné uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o schválení.

Každý člen Rady Evropy může předložit návrh na změnu této Charty oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Generální tajemník odevzdá ostatním členům Rady Evropy tyto návrhy, které posoudí Výbor ministrů a k nimž se vyjádří Poradní shromáždění. Každý návrh na změnu schválený Výborem ministrů nabude platnosti po uplynuti třiceti dnů ode dne, kdy všechny smluvní strany oznámí generálnímu tajemníkovi přijetí této změny. Generální tajemník uvědomí všechny členské státy Rady Evropy a generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce o vstupu takovýchto změn v platnost. 

1. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Chartu nejdříve po uplynutí pětiletého období ode dne, kdy Charta ve vztahu k této smluvní straně vstoupila v platnost, nebo před uplynutím každého dalšího dvouletého období a v každém případě po šestiměsíční výpovědní lhůtě oznámené generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který o tom informuje ostatní smluvní strany a generálního ředitele Mezinárodního úřadu práce. Takováto výpověď se netýká platnosti Charty ve vztahu k ostatním smluvním stranám za předpokladu, že počet smluvních stran nebude nikdy nižší než pět.

2. Každá smluvní strana může ve smyslu ustanovení předcházejícího odstavce vypovědět každý přijatý článek nebo odstavec části II Charty za předpokladu, že počet článků nebo odstavců, kterými je tato smluvní strana vázána, nebude nikdy nižší než 10 článků nebo 45 odstavců a že v tomto počtu článků nebo odstavců budou i nadále zahrnuty články vybrané touto smluvní stranou mezi těmi, které jsou výslovně zmíněny v článku 20 odst. 1 písm. b). 

3. Každá smluvní strana může vypovědět tuto Chartu nebo každý článek nebo odstavec části II Charty za podmínek stanovených odstavcem 1 tohoto článku, a to ve vztahu ke každému území, na které se Charta uplatňuje ve smyslu prohlášení učiněného v souladu s odstavcem 2 článku 34. 

Příloha k této Chartě tvoří její nedílnou součást. 

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zplnomocněni, podepsali tuto Chartu.

Dáno v Turínu 18. října 1961 ve francouzském a anglickém jazyce, přičemž obě dvě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy odevzdá všem signatářům ověřené kopie shodné s originálem. 

1. Aniž by byl dotčen odstavec 4 článku 12 a odstavec 4 článku 13, osoby chráněné články 1 až 17 zahrnují cizince pouze tehdy, jestliže jde o státní příslušníky ostatních smluvních stran legálně pobývající nebo řádně pracující na území dotyčné smluvní strany, s tou výhradou, že tyto články mají být vykládány ve světle ustanovení článků 18 a 19.

Tento výklad však nebrání tomu, aby jakákoliv smluvní strana rozšířila obdobná práva na další osoby.

2. Každá smluvní strana poskytne uprchlíkům, tak jak jsou definováni Úmluvou o právním postavení uprchlíků podepsanou v Ženevě dne 28. července 1951, kteří se legálně nacházejí na jejím území, co možná nejpříznivější zacházení a v žádném případě ne méně příznivé než podle závazků přijatých smluvní stranou podle zmíněné úmluvy a podle jiných existujících mezinárodních instrumentů aplikovaných na tyto uprchlíky. 

 odstavec 18 a ČÁST II článek 18 odstavec 1 

Má se za to, že tato ustanovení se netýkají otázek vstupu na území smluvních stran a nedotýkají se ustanovení Evropské úmluvy o usazování podepsané v Paříži dne 13. prosince 1955. 

Toto ustanovení nebude vykládáno tak, že zakazuje nebo povoluje jakoukoliv klausuli nebo praxi na ochranu odborů. 

Toto ustanovení nebude chápáno tak, že zakazuje okamžité propuštění pro vážný přestupek. 

Má se za to, že smluvní strana může převzít závazek vyžadovaný v tomto odstavci, pokud jsou srážky z platu zakázány pro velkou většinu pracovníků bud' podle zákona, nebo kolektivní smlouvy nebo rozhodčího nálezu, přičemž výjimky existují pouze u osob, které nejsou chráněny podle těchto předpisů. 

Má se za to, že každá smluvní strana může, pokud jde o ni, upravovat výkon práva na stávku zákonem za předpokladu, že jakékoliv další omezení, které může uvalit na toto právo, může být ospravedlněno podmínkami podle článku 31. 

Má se za to, že smluvní strana může převzít závazek vyžadovaný v tomto odstavci, pokud naplní smysl tohoto závazku tím, že podle zákona velká většina osob mladších 18 let věku nebude zaměstnávána noční prací.

Slova "a s výhradou podmínek stanovených v těchto smlouvách" v úvodu k tomuto odstavci jsou zde uvedena mj. proto, že pokud jde o dávky, které jsou k dispozici nezávisle na příspěvcích pojištění, smluvní strana může vyžadovat dovršení stanovené doby pobytu před tím, než takové dávky přizná státním příslušníkům jiných smluvních stran. 

Vlády států, které nejsou smluvními stranami Evropské úmluvy o sociální a lékařské pomoci, mohou ratifikovat toto ustanovení Sociální charty, pokud poskytnou státním příslušníkům ostatních smluvních stran zacházení, které je v souladu s ustanoveními zmíněné úmluvy. 

Pro účely tohoto ustanovení se pod výrazem "rodina zahraničního pracovníka" chápe přinejmenším jeho manželka a závislé děti do věku dvaceti jedna roků. 

Má se za to, že "číslované odstavce" mohou zahrnovat články tvořené pouze jedním odstavcem.

Má se za to, že Charta obsahuje právní závazky mezinárodního charakteru, jejichž provádění podléhá výhradně dohledu podle části IV Charty. 

Výrazem "v době války nebo v případě jiného veřejného nebezpečí" se míní též hrozba války.

„V souladu s článkem 20 Evropské sociální charty:

1. Česká republika se zavazuje, že bude sledovat cíle uvedené v části I Charty;

2. Česká republika se považuje být vázána těmito ustanoveními Charty:
Článek 1 odstavce 1, 2, 3
Článek 2 odstavce 1, 2, 3, 4, 5
Článek 3 odstavce 1, 2, 3
Článek 4 odstavce 2, 3, 4, 5
Článek 5
Článek 6 odstavce 1, 2, 3, 4
Článek 7 odstavce 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
Článek 8 odstavce 1, 2, 3, 4
Článek 11 odstavce 1, 2, 3
Článek 12 odstavce 1, 2, 3, 4
Článek 13 odstavce 1, 2, 3, 4
Článek 14 odstavce 1, 2
Článek 15 odstavec 2
Článek 16
Článek 17
Článek 18 odstavec 4
Článek 19 odstavec 9.“

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 5. května 1988 byl ve Štrasburku přijat Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě. 

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byl Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě podepsán ve Štrasburku dne 27. května 1992. 

Dne 1. ledna 1993 dopisem ministra zahraničních věcí Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, depozitáři Protokolu, že v souladu s platnými zásadami mezinárodního práva se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje za signatářský stát Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě ze dne 5. května 1988. Dne 30. června 1993 Výbor ministrů Rady Evropy na 496. zasedání delegátů ministrů potvrdil, že Česká republika je považována za signatářský stát Dodatkového protokolu. 

S Dodatkovým protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky, prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy dne 17. listopadu 1999. 

Při ratifikaci Dodatkového protokolu bylo učiněno následující prohlášení: 

"V souladu s článkem 5 Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě:

1. Česká republika se zavazuje, že bude sledovat cíle uvedené

    v části I Protokolu;

2. Česká republika se považuje být vázána těmito ustanoveními

        Protokolu:

        Článek 1

        Článek 2

        Článek 3

        Článek 4."

Dodatkový protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 10 odst. 2 dne 4. září 1992. Pro Českou republiku vstoupil v platnost v souladu s ustanovením odstavce 3 téhož článku dne 17. prosince 1999. 

Anglické znění Dodatkového protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. 

(Štrasburk, 5. května 1988) 

(Překlad)

PREAMBULE

Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu, rozhodnuty přijmout nová opatření k rozšíření ochrany sociálních a hospodářských práv zaručených Evropskou sociální chartou otevřenou k podpisu dne 18. října 1961 (dále jen "Charta"),

se dohodly na následujícím:

Strany uznávají za cíl své politiky, který budou uskutečňovat všemi vhodnými prostředky jak na národní, tak mezinárodní úrovni, dosažení podmínek, v nichž budou účinně realizována následující práva a principy: 

1. Všichni pracovníci mají právo na rovné příležitosti a rovné zacházení v otázkách zaměstnání a povolání bez diskriminace z důvodu pohlaví. 

2. Pracovníci mají právo na to, aby byli v podniku informováni a aby se s nimi jednalo. 

3. Pracovníci mají právo účastnit se stanovování a zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí v podniku. 

4. Každá starší osoba má právo na sociální ochranu.

Strany se zavazují podle podmínek stanovených v části III, že se budou považovat za vázané závazky stanovenými v následujících článcích:

1. S cílem zajistit účinné uplatnění práva všech pracovníků na rovné příležitosti a na rovné zacházení v záležitostech zaměstnání a povolání bez diskriminace na základě pohlaví se smluvní strany zavazují uznat toto právo a přijmout vhodná opatření k zajištění nebo podpoře jeho naplňování v následujících oblastech: 

a) přístup k zaměstnání, ochrana proti propuštění a znovuzařazení do zaměstnání; 

b) odborné poradenství, výcvik, rekvalifikace a rehabilitace; 

c) podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně odměňování; 

d) rozvoj kariéry včetně povýšení. 

2. Ustanovení týkající se ochrany žen, zejména pokud jde o těhotenství, porod a období po porodu, nebudou považována za diskriminaci zmíněnou v odstavci 1 tohoto článku. 

3. Odstavec 1 tohoto článku nebrání přijetí zvláštních opatření s cílem odstranit de facto nerovnosti.

4. Profesní činnosti, které mohou být z důvodu jejich povahy nebo podmínek, za nichž jsou prováděny, svěřeny pouze osobám jednoho pohlaví, mohou být vyjmuty z rozsahu tohoto článku nebo některých jeho ustanovení. 

1. S cílem zajistit účinné uplatnění práva pracovníků na to, aby byli v rámci podniku informováni a aby s nimi bylo jednáno, se smluvní strany zavazují přijmout nebo podporovat opatření, která umožní pracovníkům nebo jejich zástupcům, v souladu s vnitrostátním právním řádem a praxí: 

a) aby byli pravidelně nebo ve vhodný čas a všestranným způsobem informováni o ekonomické a finanční situaci podniku, který je zaměstnává, majíce za samozřejmé, že lze odmítnout nebo učinit důvěrnými některé informace, jejichž prozrazení by mohlo poškodit podnik; a

b) aby s nimi byla v dostatečném časovém předstihu projednána navržená rozhodnutí, která by se mohla podstatně dotknout zájmů pracovníků, zejména ta rozhodnutí, která by mohla mít významné důsledky pro situaci zaměstnanosti v podniku. 

2. Strany mohou z rozsahu působnosti provádění odstavce 1 tohoto článku vyjmout ty podniky, u nichž počet zaměstnanců nedosahuje minimálního počtu stanoveného vnitrostátním právním předpisem nebo praxí. 

1. S cílem zajistit účinný výkon práva pracovníků na účast při stanovování a zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí v podniku se smluvní strany zavazují přijmout nebo podporovat opatření, která umožní pracovníkům nebo jejich zástupcům, v souladu s vnitrostátním právním řádem a praxí, přispívat: 

a) ke stanovování a zlepšování pracovních podmínek, organizace práce a pracovního prostředí; 

b) k ochraně zdraví a bezpečnosti v podniku; 

c) k organizování sociálních a společensko-kulturních služeb a zařízení v podniku; 

d) k dozoru nad dodržováním pravidel v těchto záležitostech.

2. Strany mohou z rozsahu působnosti provádění odstavce 1 tohoto článku vyjmout ty podniky, u nichž počet zaměstnanců nedosahuje minimálního počtu stanoveného vnitrostátním právním předpisem nebo praxí. 

S cílem zajistit účinné uplatnění práva starých osob na sociální ochranu se smluvní strany zavazují přijmout nebo podporovat přímo nebo ve spolupráci s veřejnými nebo soukromými organizacemi vhodná opatření zaměřená zejména k tomu: 

1. umožnit starým osobám, aby zůstaly co možná nejdéle plnoprávnými členy společnosti prostřednictvím: 

a) dostatečných prostředků, které jim umožní vést slušný život a aktivně se účastnit veřejného, společenského a kulturního života; 

b) poskytování informací o službách a zařízeních, které jsou starým osobám k dispozici, a o jejich možnostech využívat tyto služby a zařízení; 

2. umožnit starým osobám, aby si svobodně zvolily způsob života a vedly, jak dlouho chtějí a mohou, nezávislý život v jim známém prostředí poskytnutím: 

a) bydlení přiměřeného jejich potřebám a jejich zdravotnímu stavu nebo poskytnutím dostatečné podpory na přizpůsobení jejich bydlení; 

b) zdravotní péče a služeb, které vyžaduje jejich stav; 

3. zaručit starým lidem žijícím v ústavech vhodnou podporu, respektujíce přitom jejich soukromí, a účast v rozhodování o podmínkách života v ústavu. 

1. Každá smluvní strana se zavazuje: 

a) považovat část I tohoto Protokolu za prohlášení cílů, které bude sledovat všemi vhodnými prostředky v souladu s ustanoveními úvodního odstavce uvedené části;

b) považovat se za vázanou jedním nebo více články části II tohoto Protokolu. 

2. Článek nebo články vybrané podle pododstavce b) odstavce 1 tohoto článku budou sděleny generálnímu tajemníkovi Rady Evropy smluvním státem v okamžiku uložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.

3. Jakákoliv smluvní strana může později prohlásit pomocí oznámení generálnímu tajemníkovi, že se považuje za vázanou jakýmikoliv články části II tohoto Protokolu, které doposud nepřijala podle podmínek odstavce 1 tohoto článku. Takovéto závazky budou následně považovány za integrální část ratifikace, přijetí nebo schválení a budou mít stejné účinky od třicátého dne po datu oznámení. 

Strany budou předkládat zprávy o provádění těch ustanovení části II tohoto Protokolu, které převzaly, ve zprávách předkládaných podle článku 21 Charty. 

1. Příslušná ustanovení článků 1 až 4 části II tohoto Protokolu mohou být prováděna: 

a) zákony nebo nařízeními; 

b) dohodami mezi zaměstnavateli nebo organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi pracovníků; 

c) kombinací těchto dvou metod; nebo 

d) jinými vhodnými prostředky. 

2. Závazky vyplývající z článků 2 a 3 části II tohoto Protokolu budou považovány za splněné, jestliže budou tato ustanovení aplikována v souladu s odstavcem 1 tohoto článku na velkou většinu dotyčných pracovníků. 

1. Ustanovení tohoto Protokolu se nijak nedotýkají ustanovení Charty. 

2. Články 22 až 32 a článek 36 Charty se vztahuje mutatis mutandis na tento Protokol. 

1. Tento protokol se vztahuje na metropolitní území každé smluvní strany. Každý stát může v okamžiku podpisu Charty anebo v okamžiku uložení své ratifikační listiny anebo listiny o schválení upřesnit prostřednictvím prohlášení generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které území považuje pro tento účel za svoje metropolitní území

2. Každá smluvní strana může v okamžiku ratifikace anebo schválení tohoto Protokolu anebo i kdykoliv poté učinit prohlášení oznámením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že bud' celý Protokol, anebo jen jeho část se bude vztahovat na to nebo ta metropolitní území, která jsou uvedena ve zmíněném prohlášení a jejichž mezinárodní vztahy smluvní strana zabezpečuje anebo jejichž mezinárodní odpovědnost smluvní strana přebírá. V tomto prohlášení smluvní strana přesně určí články anebo odstavce části II tohoto Protokolu, které přijímá jako závazné ve vztahu ke každému z území, která jsou v prohlášení označena. 

3. Protokol vstoupí v platnost na území anebo územích označených ve výše uvedeném prohlášení třicátým dnem následujícím po dni, kdy generální tajemník obdrží oznámení o takovém prohlášení. 

4. Každá smluvní strana může později vydat prohlášení adresované generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, že ve vztahu k jednomu nebo více územím, na která byla rozšířena platnost tohoto Protokolu v souladu s odstavcem 2 tohoto článku, považuje za závazné další články, které dosud v souvislosti s tímto územím anebo územími za závazné nepovažovala. Takovéto dodatečné závazky budou považovány za neoddělitelnou součást původního prohlášení ve vztahu k danému území a nabudou účinnosti třicátým dnem od data, kdy bylo prohlášení vydáno.

1. Tento Protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, které podepsaly Chartu. Bude podléhat ratifikaci, přijetí nebo schválení. Žádný členský stát Rady Evropy nebude ratifikovat, přijímat nebo schvalovat tento Protokol, aniž by současně nebo před tím ratifikoval Chartu. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 

2. Tento Protokol vstoupí v platnost třicátým dnem následujícím po dni uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. 

3. Pro každý signatářský stát, který ratifikuje Protokol dodatečně, nabude platnosti po uplynutí třiceti dnů ode dne uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení. 

1. Každá smluvní strana může vypovědět tento Protokol nejdříve po uplynutí pětiletého období ode dne, kdy Protokol ve vztahu k této smluvní straně vstoupil v platnost, anebo před uplynutím každého dalšího dvouletého období a v každém případě po šestiměsíční výpovědní lhůtě oznámené generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Takováto výpověď se netýká platnosti Protokolu ve vztahu k ostatním smluvním stranám za předpokladu, že počet smluvních stran nebude nikdy nižší než tři. 

 2. Každá smluvní strana může ve smyslu ustanovení předcházejícího odstavce vypovědět jakýkoliv článek části II tohoto Protokolu, který přijala, za předpokladu, že počet článků, kterými je tato smluvní strana vázána, nebude nikdy nižší než jeden. 

 3. Každá smluvní strana může vypovědět tento Protokol nebo každý článek části II tohoto Protokolu za podmínek stanovených odstavcem 1 tohoto článku, a to ve vztahu ke každému území, na které se Protokol uplatňuje ve smyslu prohlášení učiněného v souladu s odstavci 2 a 4 článku 9. 

 4. Jakákoliv smluvní strana vázaná Chartou a tímto Protokolem, která vypoví Chartu v souladu s článkem 37 odst. 1 Charty, bude považována za stranu, která vypověděla také tento Protokol. 

Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady a generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce: 

a) jakýkoliv podpis; 

b) uložení každé listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení; 

c) datum, kdy tento Protokol vstoupí v platnost v souladu s články 9 a 10; 

d) jakýkoliv akt, oznámení nebo sdělení týkající se tohoto Protokolu. 

Příloha k tomuto Protokolu tvoří integrální součást tohoto Protokolu. 

Na důkaz toho níže podepsaní, řádně k tomu zplnomocněni, podepsali tento Protokol. 

Dáno ve Štrasburku 5. května 1988 ve francouzském a anglickém jazyce, přičemž obě dvě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy odevzdá všem signatářům ověřené kopie shodné s originálem. 

1. Osoby chráněné články 1 až 4 zahrnují cizince pouze tehdy, jestliže jde o státní příslušníky ostatních smluvních stran legálně pobývající nebo řádně pracující na území dotyčné smluvní strany, přičemž tyto články mají být vykládány ve světle ustanovení článků 18 a 19 Charty. Tento výklad však nebrání tomu, aby jakákoliv smluvní strana rozšířila obdobná práva na další osoby. 

2. Každá smluvní strana poskytne uprchlíkům, tak jak jsou definováni Úmluvou o právním postavení uprchlíků podepsanou v Ženevě dne 28. července 1951 a Protokolem z 31. ledna 1967, kteří se legálně nacházejí na jejím území, co možná nejpříznivější zacházení a v žádném případě ne méně příznivé, než ke kterému se strana zavázala na základě zmíněných úmluv a podle jiných existujících mezinárodních instrumentů aplikovaných na tyto uprchlíky. 

3. Každá smluvní strana poskytne osobám bez státní příslušnosti, tak jak jsou definovány Úmluvou o právním postavení osob bez státní příslušnosti přijatou v New Yorku dne 28. září 1954, které se legálně nacházejí na jejím území, co možná nejpříznivější zacházení a v žádném případě ne méně příznivé, než ke kterému se strana zavázala na základě zmíněné úmluvy a podle jiných existujících mezinárodních instrumentů aplikovaných na tyto osoby bez státní příslušnosti. 

Má se za to, že otázky sociálního zabezpečení, jakož i další ustanovení týkající se dávek v nezaměstnanosti, starobních dávek a dávek pozůstalostních mohou být vyjmuty z rozsahu tohoto článku. 

Toto ustanovení nesmí být vykládáno tak, že vyžaduje, aby smluvní strany vtělily do svých zákonů nebo nařízení seznam povolání, která z důvodu jejich povahy nebo podmínek, za nichž jsou vykonávána, mohou být vyhrazena osobám některého pohlaví.

1. Pro účely aplikace těchto článků se výrazem "zástupci pracovníků" míní osoby, které jsou za takové uznány podle vnitrostátního práva nebo praxe. 

2. Výraz "vnitrostátní právo nebo praxe" zahrnuje kromě zákonů a nařízení i kolektivní smlouvy, jiné dohody mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců, zvyky, jakož i příslušnou soudní judikaturu. 

3. Pro účely provádění těchto článků se výrazem "podnik" míní souhrn hmotných i nehmotných komponentů s právní subjektivitou nebo bez ní vytvořený za účelem výroby zboží nebo poskytování služeb pro finanční zisk a s pravomocí stanovovat svoji vlastní tržní politiku.

4. Má se za to, že náboženské komunity a jejich instituce mohou být vyjmuty z aplikace těchto článků, dokonce i když tyto instituce jsou "podnikem" ve smyslu odstavce 3. Podniky provozující činnosti, které jsou inspirované určitými ideály nebo vedeny určitými morálními (duchovními) koncepty, jež jsou chráněny vnitrostátním právem, mohou být vyloučeny z aplikace těchto článků v takovém rozsahu, v jakém je potřeba chránit orientaci podniku. 

5. Má se za to, že tam, kde jsou ve státě práva stanovená v těchto článcích naplňována v různých zařízeních (závodech) podniku, dotyčná smluvní strana je považována za plnící závazky vyplývající z těchto ustanovení. 

Toto ustanovení se nedotýká pravomocí a závazků států, pokud jde o přijetí právních norem o bezpečnosti a ochraně zdraví na pracovišti, ani pravomocí a odpovědnosti příslušných orgánů dohlížejících na jejich provádění. 

Pod pojmem "sociální a společensko-kulturní služby a zařízení" se míní sociální a/nebo kulturní zařízení (výhody) pro pracovníky poskytované některými podniky, jako jsou rekreační zařízení, sportoviště, místnosti pro kojící matky, knihovny, dětské prázdninové tábory atd. 

Pro účely provádění tohoto ustanovení se pod výrazem "co možná nejdéle" mají na mysli fyzické, psychické a intelektuální schopnosti starých osob.

Má se za to, že pracovníci vyjmutí podle odstavce 2 článku 2 a odstavce 2 článku 3 nejsou bráni v úvahu při stanovení počtu dotyčných pracovníků.

Čl. 5: „V souladu s článkem 5 Dodatkového protokolu k Evropské sociální chartě:

1. Česká republika se zavazuje, že bude sledovat cíle uvedené v části I Protokolu;

2. Česká republika se považuje být vázána těmito ustanoveními Protokolu:

Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4.“