Aktuální k 13. listopadu  2023

Článek 3 Úmluvy

Nikdo nesmí být (…) podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení anebo trestu.

Článek 8 Úmluvy

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života (…).

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu (…) ochrany zdraví (…) nebo ochrany práv a svobod jiných.

 

Obecné zásady

Přístup ke zdravotní dokumentaci

„46. (…) Soud zejména rozhodl, že vznikla pozitivní povinnost poskytnout ‚účinné a dostupné řízení‘ umožňující stěžovatelům přístup ke ‚všem relevantním a vhodným informacím‘. (…) 

Podobně byla tato pozitivní povinnost shledána ve vztahu ke stěžovatelům usilujícím o přístup k informacím o spisech sociálních služeb obsahujících informace o jejich dětství a osobním vývoji (…). 

47. S ohledem na to, že výkon práva podle článku 8 na respektování soukromého a rodinného života musí být praktický a účinný (…), Soud zastává názor, že taková pozitivní povinnost by se měla vztahovat (…) i na zpřístupnění kopií spisů dotčené osobě, která je subjektem těchto údajů.

48. Lze souhlasit s tím, že je na držiteli spisu, aby určil opatření pro kopírování spisů obsahujících osobní údaje a to, zda náklady s tím spojené má nést subjekt údajů. Soud má však za to, že by subjekt údajů neměl být povinen zvlášť odůvodnit žádost o poskytnutí kopií takových spisů. Je spíše na úřadech, aby prokázaly, že existují závažné důvody pro odepření takové služby.

55. Pokud jde o argument týkající se možného zneužití údajů ze strany třetích osob, (…) ochrana údajů o zdravotním stavu má zásadní význam pro výkon práva jednotlivce na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v článku 8 Úmluvy a že dodržování důvěrnosti údajů o zdravotním stavu je důležitou zásadou právních řádů všech smluvních stran Úmluvy (…).“

K. H. a ostatní proti Slovensku
č. 32881/04, rozsudek ze dne 28. dubna 2009
                  
   
Ke sterilizacím romských žen

K použitelnosti článku 3 Úmluvy

„101. K tomu, aby spadalo do rámce článku 3, musí špatné zacházení dosahovat minimální úrovně závažnosti. Posouzení této minimální úrovně je relativní; závisí na všech okolnostech případu, zejména na délce trvání zacházení a na jeho fyzických a psychických účincích a v některých případech i na pohlaví, věku a zdravotním stavu oběti. Je třeba zohlednit účel takového zacházení a zejména zvážit, zda bylo cílem oběť ponížit nebo pokořit, ale absence takového účelu nevede nutně k závěru o neporušení článku 3 (…).

102. (...) Soud měl dále za to, že zacházení s osobou může vyvolat otázky z hlediska článku 3, pokud bylo takové povahy, že přimělo oběť jednat proti její vůli nebo svědomí (…).“

V. C. proti Slovensku
č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. listopadu 2011
   
   
K hmotněprávní složce článku 3 Úmluvy

„103. V několika případech Soud přezkoumal stížnosti na údajné špatné zacházení v souvislosti s lékařskými zákroky, kterým byly zadržené osoby podrobeny proti jejich vůli. Mimo jiné rozhodl, že zákrok, který je terapeuticky nezbytný z hlediska zavedených lékařských postupů, nelze v zásadě považovat za nelidský nebo ponižující. Soud však považoval za nutné ověřit, že lékařská nezbytnost byla přesvědčivě prokázána a že existovaly a byly dodrženy procesní záruky, s nimiž musí být rozhodnutí spojeno.

104. Aby bylo zacházení ‚nelidské‘ nebo ‚ponižující‘, je třeba, aby utrpení nebo ponížení v každém případě přesahovalo nevyhnutelnou míru utrpení nebo ponížení spojenou s danou formou oprávněného zacházení (…).

105. (…) samotná podstata Úmluvy spočívá v respektování lidské důstojnosti a lidské svobody. (…) v oblasti zdravotní péče, a to i v případě, kdy odmítnutí přijmout určitou léčbu by mohlo vést k fatálnímu následku, by provedení lékařského zákroku bez souhlasu duševně způsobilého a dospělého pacienta zasahovalo do jeho práva na tělesnou integritu (…).

[…]

106. Soud podotýká, že sterilizace představuje závažný zásah do reprodukčního zdraví jednotlivce. Jelikož se tento zákrok týká jedné ze základních tělesných funkcí člověka, má dopady na rozmanité aspekty osobní integrity jednotlivce, včetně jeho fyzického a duševního blaha a citového, duchovního a rodinného života. Může být legitimně provedena na žádost dotyčné osoby, například jako forma antikoncepce, nebo pro terapeutické účely, pokud je nezbytnost z lékařského hlediska přesvědčivě prokázána.

107. V souladu s (…) judikaturou však Soud upřesňuje, že situace je odlišná v případě provedení takové léčby bez souhlasu duševně způsobilého a dospělého pacienta. Takový postup je třeba považovat za neslučitelný s požadavkem na respektování lidské svobody a důstojnosti, které představují jedny ze základních zásad, na nichž je založena Úmluva.“  

V. C. proti Slovensku
č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. listopadu 2011
     
     
„121. (…) zacházení s jednotlivcem je považováno za ‚ponižující‘, pokud jednotlivce ponižuje nebo pokořuje, projevuje nedostatek úcty pro jeho lidskou důstojnost nebo ji snižuje anebo vyvolává pocity strachu, úzkosti nebo méněcennosti; může postačovat, že oběť je ponížena ve svých vlastních očích, i když ne v očích jiných osob (…).“

I. G. a ostatní proti Slovensku
č. 15966/04, rozsudek ze dne 13. listopadu 2012
   
  
K procesní složce článku 3 Úmluvy

„84. Soud připomíná, že články 1 a 3 Úmluvy ukládají smluvním stranám procesní povinnost vést účinné úřední vyšetřování, které musí být důkladné a rychlé. Skutečnost, že dané vyšetřování nepřineslo závěry, však sama o sobě neznamená, že bylo neúčinné: povinnost provést vyšetřování není povinností dosáhnout výsledku, ale použít prostředky. Kromě toho ve zvláštní oblasti lékařské nedbalosti může být povinnost vést účinné vyšetřování například splněna i tehdy, když právní systém poskytuje obětem prostředek nápravy u občanskoprávních soudů, a to buď samostatně, nebo ve spojení s prostředkem nápravy u trestních soudů, a umožňuje určit odpovědnost dotčených lékařů a zajistit jakékoli vhodné občanskoprávní odškodnění, jako je například uložení povinnosti nahradit škodu a zveřejnit rozhodnutí (…).“

N. B. proti Slovensku
č. 29518/10, rozsudek ze dne 12. června 2012
 
  
K článku 8 Úmluvy

„29. (…) pojem ‚soukromý život‘ je široký pojem, který nelze vyčerpávajícím způsobem definovat. Mimo jiné zahrnuje fyzickou a psychickou integritu člověka (…). Zejména platí, že provedení lékařského zákroku v rozporu s přáním pacienta zasahuje do jeho práv podle článku 8 Úmluvy (…).“

G. B. a R. B. proti Moldavsku
č. 16761/09, rozsudek ze dne 18. prosince 2012
   
   
 „139. Základním cílem článku 8 je chránit jednotlivce před svévolným zásahem orgánů veřejné moci. Jakýkoli zásah do práva uvedeného v prvním odstavci článku 8 musí být odůvodněn ve smyslu druhého odstavce, to znamená, že musí být ‚v souladu se zákonem‘ a ‚nezbytný v demokratické společnosti‘ pro dosažení jednoho nebo více legitimních cílů v něm uvedených. Pojem nezbytnosti předpokládá, že zásah odpovídá naléhavé společenské potřebě a že je zejména přiměřený legitimnímu cíli, který orgány sledují. (…)

[…]

141. Ačkoli článek 8 neobsahuje žádné výslovné procesní požadavky, je pro účinné požívání práv chráněných tímto ustanovením důležité, aby byl rozhodovací proces spravedlivý a náležitě respektoval zájmy, které toto ustanovení chrání. Je třeba určit, zda s ohledem na konkrétní okolnosti případu a zejména povahu rozhodnutí, která mají být přijata, byl jednotlivec zapojen do rozhodovacího procesu jako celku v míře dostatečné k zajištění požadované ochrany jeho zájmů (…).“

V. C. proti Slovensku
č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. listopadu 2011
     
   
„42. Soud opakuje svou ustálenou judikaturu, že ačkoliv právo na zdraví jako takové není mezi právy zaručenými Úmluvou nebo jejími protokoly, mají vysoké smluvní strany souběžně se svými pozitivními povinnostmi podle článku 2 Úmluvy i pozitivní povinnost podle článku 8, a to zaprvé, mít právní úpravu vyžadující od veřejných i soukromých nemocnic přijetí vhodných opatření k ochraně fyzické integrity jejich pacientů, a zadruhé, poskytnout obětem lékařské nedbalosti přístup k řízení, ve kterém mohou případně dosáhnout náhrady škody (…).

43. Současně mají vysoké smluvní strany prostor pro uvážení při volbě způsobů, jimiž splní své pozitivní povinnosti podle Úmluvy (…), a požívají značné volnosti při volbě prostředků určených k tomu, aby jejich soudní systémy splnily požadavky Úmluvy (…).“

Maděrová proti České republice
č. 32812/13, rozhodnutí ze dne 8. června 2021
   
 
„51.  Pokud jde konkrétně o sterilizaci, Soud poznamenal, že má vliv na zdravotní stav v oblasti reprodukce a má dopad na různé aspekty soukromého a rodinného života stěžovatelů podle článku 8 (…). Může být legitimně provedena na žádost dotčené osoby, například jako metoda antikoncepce, nebo pro léčebné účely, pokud byla přesvědčivě prokázána její lékařská nezbytnost. Jiná je však situace v případě, kdy je taková léčba prováděna bez souhlasu duševně způsobilého dospělého pacienta. Takový způsob postupu je třeba považovat za neslučitelný s požadavkem na respektování lidské svobody a důstojnosti, což je jeden ze základních principů, na nichž je Úmluva založena (…).“

Y. P. proti Rusku
č. 43399/13, rozsudek ze dne 20. září 2022
  
 
Ke sterilizacím v důsledku lékařské nedbalosti

„41. Soud odkazuje na obecné zásady, které stanovil ohledně odpovědnosti státu za lékařskou nedbalost podle článků 2 a 8 Úmluvy. (…)

42. Soud navíc zdůraznil, že pro jednotlivce, kteří čelí zdravotním rizikům, je důležité mít přístup k informacím umožňujícím jim tato rizika vyhodnotit. Považoval za rozumné z toho vyvozovat, že smluvní státy na základě této povinnosti musí přijmout nezbytná regulatorní opatření k zajištění toho, aby lékaři zvážili předvídatelné důsledky plánovaného lékařského zákroku pro fyzickou integritu jejich pacientů a informovali pacienty o těchto důsledcích předem, a to takovým způsobem, aby byli posledně jmenovaní s to dát informovaný souhlas. V důsledku toho zejména platí, že pokud se toto předvídatelné riziko zhmotní, aniž byl pacient lékaři předem řádně informován, dotčený smluvní stát může být podle článku 8 za takový nedostatek informací přímo odpovědný (…).

43. Konečně Soud připomíná, že ve specifické oblasti lékařské nedbalosti, pokud právní systém umožňuje obětem plný přístup k občanskoprávnímu řízení nebo ke kárnému řízení, které může vést k určení odpovědnosti za lékařskou nedbalost a přiznání odpovídajícího odškodnění, může to v zásadě postačovat k splnění pozitivního závazku státu zajistit účinný soudní systém (…).

[…]

48.  Soud přikládá váhu existenci předchozího souhlasu v kontextu práva pacienta na respektování jeho fyzické integrity (…). Jakékoli přehlížení pacientova práva být řádně informován ze strany zdravotnického personálu může v tomto ohledu vést ke vzniku odpovědnosti státu (…).“

Csoma proti Rumunsku
č. 8759/05, rozsudek ze dne 15. ledna 2013
 

Z další judikatury

   
 K přístupu ke zdravotní dokumentaci

K. H. a ostatní proti Slovensku
č. 32881/04, rozsudek ze dne 28. dubna 2009
   

Soud rozhodl, že neumožněním pořízení fotokopií zdravotní dokumentace stěžovatelek s cílem použít daný materiál ve vnitrostátním soudním sporu týkajícím se jejich protiprávních sterilizací žalovaný stát nedostál svým pozitivním závazkům zajistit respektování soukromého a rodinného života stěžovatelek v rozporu s článkem 8 Úmluvy.

„50. (…) Soud zdůrazňuje, že podle stěžovatelek jim možnost pořídit si výhradně ručně psané výpisky ze zdravotnické dokumentace neposkytla účinný přístup k příslušným dokumentům ohledně jejich zdravotního stavu (…).

51. Soud rovněž poznamenává, že stěžovatelky považovaly za nezbytné mít veškerou dokumentaci ve formě fotokopií tak, aby ji mohl prozkoumat nezávislý, a to případně zahraniční, odborník a aby originály chránily před možným neúmyslným zničením (…).

56. (…) hrozbě zneužití [údajů ze strany třetích osob] bylo možné předejít jinými prostředky než odepřením souhlasu s pořízením kopie spisů stěžovatelkám. Sdělení nebo zveřejnění osobních údajů o zdravotním stavu (…), lze například zamezit vhodnými prostředky, jako je začlenění odpovídajících záruk do vnitrostátního práva s cílem přísně omezit okolnosti, za kterých mohou být tyto údaje zveřejněny, a okruh osob oprávněných k nim přístup k těmto spisům (…).“

K sterilizacím romských žen

Maděrová proti České republice
č. 32812/13, rozhodnutí ze dne 8. června 2021
 

Soud rozhodl, že stížnost ženy nezákonně sterilizované v roce 1982 na porušení článků 6 a 8 Úmluvy z důvodu promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v rozporu s dobrými mravy a nepředvídatelnosti změny judikatury je zjevně neopodstatněná.

I. G. a ostatní proti Slovensku
č. 15966/04, rozsudek ze dne 13. listopadu 2012
   

Sterilizací dvou nezletilých romských stěžovatelek během porodu císařským řezem bez jejich plného informovaného souhlasu nebo souhlasu jejich zákonných zástupců stát porušil hmotněprávní závazky plynoucí z článku 3 Úmluvy. Soud rovněž shledal porušení procesní složky článku 3 Úmluvy, jelikož vnitrostátní řízení nebylo vedeno v souladu s požadavkem rychlosti (v případě první stěžovatelky občanskoprávní řízení trvalo 5 let a 8 měsíců a u druhé stěžovatelky 6 let a 5 měsíců, trestní řízení pak 5 let a 3 měsíce). Soud také rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy, jelikož stát nedostál svému pozitivnímu závazku plynoucímu z článku 8 Úmluvy zajistit stěžovatelkám dostatečné prostředky k ochraně jejich práva na respektování soukromého a rodinného života, a to v důsledku nerespektování zákonných ustanovení a absenci záruk zvlášť zohledňujících reprodukční zdraví stěžovatelek jako romských žen. Stížnost třetí stěžovatelky, která během řízení zemřela, přičemž v řízení chtěly pokračovat její děti, Soud odmítl s tím, že namítaná porušení jsou vázaná na osobu stěžovatelky a nejsou přenosná.

Červeňáková proti České republice
č. 26852/09, rozhodnutí ze dne 23. října 2012
 

Soud odmítl stížnost romské stěžovatelky, která byla sterilizována bez jejího informovaného souhlasu, pro zneužití práva podat stížnost, neboť stěžovatelka byla odškodněna žalovanou nemocnicí, v níž byla v minulosti sterilizována, přičemž o tom uzavřela smlouvu, jíž se zavázala vzít svoji žalobu zpět.

N. B. proti Slovensku
č. 29518/10, rozsudek ze dne 12. června 2012

Protiprávní sterilizací nezletilé romské stěžovatelky během císařského řezu při porodu jejího dítěte, a to bez jejího informovaného souhlasu (stěžovatelka podepsala předtištěný souhlas během kontrakcí, při sedativních účincích medikace a s pocitem ohrožení na životě, který v ní vyvolal lékařský personál) a souhlasu jejího zákonného zástupce vedlo k pocitům strachu, úzkosti a méněcennosti a k trvalému utrpení, zejména co do jejího psychického zdraví a snížení její společenského postavení v romské komunitě, a jako takové dosáhlo míry závažnosti vyžadované článkem 3, a vedlo tedy k jeho porušení. Soud naopak neshledal porušení procesní složky článku 3. Soud dále konstatoval porušení článku 8 kvůli nerespektování právní úpravy, která navíc neposkytovala v rozhodné době dostatečné záruky zvlášť zohledňující reprodukční zdraví romských žen; stát tedy nedostál svému pozitivnímu závazku zajistit dostatečnou ochranu jejího soukromého a rodinného života.

„80. (…) Na základě dokumentů, které stěžovatelka předložila během vnitrostátního řízení (…), Soud neshledává důvod k pochybnostem o tom, že neschopnost [stěžovatelky] mít děti výrazně snižovala její postavení jako ženy žijící v romské komunitě a nesla s sebou duševní utrpení.“

V. C. proti Slovensku
č. 18968/07, rozsudek ze dne 8. listopadu 2011
   

Soud shledal porušení článku 3 Úmluvy v důsledku protiprávní sterilizace romské stěžovatelky bez jejího plného informovaného souhlasu (pacientce byl předložen k podpisu předepsaný souhlas ve zdravotní dokumentaci bez vysvětlení termínu sterilizace a až během porodu), což mohlo vést k pocitům strachu, úzkosti a méněcennosti a k trvalému utrpení, zejména co do jejího psychického zdraví a rozvodu s partnerem. Naopak nedošlo k porušení procesní složky článku 3 Úmluvy. Soud také rozhodl, že žalovaný stát nedostál svým pozitivním závazkům plynoucím z článku 8 Úmluvy, když v době zákroku nepřijal záruky zvlášť zohledňující reprodukční zdraví stěžovatelky jako romské ženy. 

„110. Úkolem Soudu není přezkoumávat posouzení zdravotního stavu reprodukčních orgánů stěžovatelky ze strany lékařů. Je však důležité poznamenat, že sterilizace se obecně nepovažuje za život zachraňující operaci. (…) Jelikož neexistovala naléhavost daná bezprostředním rizikem nenapravitelné újmy na životě stěžovatelky nebo jejím zdraví, a s ohledem na to, že stěžovatelka byla duševně způsobilou dospělou pacientkou, bylo před zákrokem nezbytné získat její informovaný souhlas, a to i tehdy, pokud by tento zákrok odpovídal ‚nezbytnosti‘ z lékařského pohledu.

112. (…) Kromě toho žádat stěžovatelku o souhlas s takovým zákrokem během porodu a krátce před výkonem císařského řezu jí zjevně nedovolovalo, aby se sama rozhodla s plným vědomím a se zřetelem ke všem relevantním faktorům, a jak si patrně přála, až po zvážení důsledků a po diskusi se svým partnerem. (…)

114. Způsob, jakým personál nemocnice jednal, byl paternalistický, protože v praxi nebyla stěžovatelce nabídnuta jiná možnost než souhlasit se zákrokem, který lékaři považovali s ohledem na její situaci za vhodný. (…)

K sterilizacím v důsledku lékařské nedbalosti

Y. P. proti Rusku
č. 43399/13, rozsudek ze dne 20. září 2022

Soud dospěl k závěru, že sterilizací bez informovaného souhlasu stěžovatelky během porodu císařským řezem došlo k porušení článku 8 Úmluvy. K porušení článku 3 Úmluvy dle Soudu však nedošlo, jelikož lékaři jednali v dobré víře s úmyslem zabránit budoucímu ohrožení na životě případným dalším těhotenstvím.

„37. (…) Soud se domnívá, že lékaři při rozhodování o sterilizaci stěžovatelky nejednali ve zlé víře, natož s úmyslem s ní špatně zacházet nebo ji ponížit. Uvedené rozhodnutí (…) bylo vedeno skutečnými obavami lékařů o její zdraví a bezpečnost. Soud dále nespatřuje žádné další prvky, jako je například zvláštní zranitelnost stěžovatelky, které by mu umožnily dospět k závěru, že za konkrétních okolností tohoto případu bylo dosaženo požadovaného prahu závažnosti, aby bylo možné uplatnit článek 3. (…)

53. (…) Soud (…) zdůrazňuje, že sterilizace není zákrok, který by mohl být běžně prováděn jako součást nebo rozšíření císařského řezu nebo jiného lékařského zákroku, pokud pacientka nedala k tomuto konkrétnímu zákroku výslovný, svobodný a informovaný souhlas (…).“

54. (…) během císařského řezu lékaři zjistili prasknutí dělohy stěžovatelky, tedy život ohrožující situaci, která vyžadovala jejich naléhavé jednání. (…) Současně je zřejmé, že lékaři vyřešili naléhavou situaci sešitím dělohy žalobkyně, přičemž sterilizace nebyla nezbytnou součástí zákroku nutného k zabránění bezprostředního ohrožení života žalobkyně. Tento zákrok byl totiž příslušnými zdravotníky definován jako ‚preventivní operace‘ (…).“

Csoma proti Rumunsku
č. 8759/05, rozsudek ze dne 15. ledna 2013
       

Soud dospěl k závěru, že závažnými pochybeními při potratu, zejména provedením zákroku bez obdržení informovaného souhlasu stěžovatelky, která byla v důsledku zákroku bezprostředně ohrožena na životě a trvale ztratila reprodukční schopnost, a následným neúčinným přezkumem její věci došlo k porušení jejího práva na respektování soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy.

G. B. a R. B. proti Moldavsku
č. 16761/09, rozsudek ze dne 18. prosince 2012
   

Soud rozhodl o porušení práva stěžovatelů na respektování soukromého a rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy v důsledku nedostatečné finanční kompenzace stěžovatelů spojené se sterilizací první stěžovatelky bez jejího souhlasu během porodu císařským řezem, jehož provedení nebylo nezbytné, bylo důsledkem lékařské nedbalosti a bylo spojeno s předčasnou menopauzou a dalšími zdravotními obtížemi.

K reprodukčním právům žen v institucionální péči

G.M. a ostatní proti Moldavsku
č. 44394/15, rozsudek ze dne 22. listopadu 2022
 

Soud rozhodl o porušení článku 3 Úmluvy v jeho procesní i hmotněprávní části u stěžovatelek s mentálním postižením, které byly v době svého pobytu v psychiatrickém ústavním zařízení znásilněny vedoucím lékařem zařízení a následně donuceny k potratu a zavedení nitroděložního antikoncepčního tělíska. Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní orgány v rozporu s článkem 3 Úmluvy neprovedly účinné vyšetřování stěžovatelek o špatném zacházení, ačkoli bylo řízení na základě stížností stěžovatelek čtyřikrát obnoveno. Vyšetřování navíc nezohlednilo zranitelnost stěžovatelek ani genderové aspekty a aspekty jejich zdravotního postižení v souvislosti s jejich stížnostmi na institucionalizované lékařské násilí, kterému měly být vystaveny. Soud rovněž shledal nedostatečnost právního rámce z důvodu absence záruk získání platného informovaného souhlasu k lékařským zákrokům od osob s mentálním postižením, zejména žen.  Trestněprávní předpisy státu byly nedostatečné a nemohly stěžovatelky ochránit před potraty a antikoncepcí bez souhlasu. Situace by se měla zlepšit s vnitrostátní implementací Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (Istanbulská úmluva), která vyžaduje kriminalizaci nucených potratů.

 

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: svobodný a informovaný souhlas; lékařský zákrok/léčba; sterilizace/kastrace; reprodukční práva; rasa

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

  • Listina základních práv Evropské unie (články 3, 4, 7, 21 a 35)
  • Sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne 7. října 2010, Unie rovnosti: strategický rámec EU pro rovnost, začlenění a účast Romů, COM (2020) 620 final s přílohami
  • Doporučení Rady ze dne 12. března 2021 o rovnosti, začlenění a účasti Romů (2021/C 93/01)
  • Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. září 2020 o provádění vnitrostátních strategií integrace Romů: boji proti negativním postojům vůči osobám romského původu v Evropě (2020/2011(INI)

Rada Evropy

Organizace spojených národů

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

  • Rozhodnutí Ministerské rady OBSE č. 3/03 ze dne 1. a 2. prosince 2003, Akční plán na zlepšení situace Romů a Sintů v rámci států OBSE (MC.DEC/3/03)
  • Rozhodnutí Ministerské rady OBSE č. 4/13 ze dne 6. prosince 2013, o zvýšení úsilí OBSE v realizaci Akčního plánu na zlepšení situace Romů a Sintů v rámci států OBSE, se zvláštním zaměřením na romské a sintské ženy, mládež a děti (MC.DEC/4/13)
  • Zpráva OBSE – ODIHR o stavu z roku 2013: Implementace Akčního plánu na zlepšení situace Romů a Sintů v rámci států OBSE, obnovené závazky a pokračující výzvy 

Česká právní úprava a praxe

  • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 3 odst. 1, 7, 10 odst. 2 a 31)
  • Zákon č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů
  • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. prosince 2013 (§ 3, 11 a 13)
  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 1528/2014 (promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s provedenou protiprávní sterilizací)
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2013, sp. zn. II. ÚS 7/13 (promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s provedenou protiprávní sterilizací)
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. II. ÚS 3894/11 (posouzení přiměřenosti výše náhrady nemajetkové újmy v penězích v souvislosti s provedenou protiprávní sterilizací)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2011, sp. zn. 30 Cdo 2819/2009 (dobré mravy)
  • Usnesení vlády ČR ze dne 23. listopadu 2009 č. 1424 k Podnětu ministra pro lidská práva ke sterilizacím žen v České republice provedeným v rozporu s právem
  • Závěrečné stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 23. prosince 2005 ve věci sterilizací prováděných v rozporu s právem a návrhy opatření k nápravě, sp. zn. 3099/2004/VOP/PM a násl.

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.