Aktuální k 31. říjnu 2023

Článek 8 Úmluvy 

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí (…).

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu (…) hospodářského blahobytu země, (…) ochrany zdraví (…) nebo ochrany práv a svobod jiných.

Článek 1 Protokolu č. 1

1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí (…). Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva. (…)

 

Obecné zásady

Použitelnost článku 8 

„96. (…) V Úmluvě není výslovně zaručeno žádné právo na čisté a poklidné životní prostředí; avšak tam, kde je jednotlivec přímo a závažně dotčen hlukem nebo jinými imisemi, může to vyvolávat otázky z pohledu článku 8.“

Hatton a ostatní proti Spojenému království
č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003
  

„68. Článek 8 byl dotčen v různých případech, které se týkají ochrany životního prostředí, nicméně není porušován pokaždé, když dojde ke zhoršení životního prostředí: mezi práva a svobody zaručené Úmluvou nepatří právo na ochranu přírody jako takové (…). Aby bylo možné podat námitku podle článku 8, musí zásah přímo ovlivnit obydlí, rodinný nebo soukromý život stěžovatele.“

Fadeyeva proti Rusku
č. 55723/00, rozsudek ze dne 9. června 2005
     

„188. V případech, které se týkají životního prostředí, musí znečištění dosáhnout určité minimální úrovně, aby stížnosti spadaly pod rámec článku 8 (…). Posouzení tohoto minima je relativní a závisí na okolnostech případu, jako například intenzitě, době trvání obtěžování a dopadech na fyzické a psychické zdraví. Obtěžování nesmí být zanedbatelné ve srovnání s běžnými nebezpečími pro životní prostředí, která jsou vlastní každému modernímu městu.“

Hardy a Maile proti Spojenému království
č. 31965/07, rozsudek ze dne 14. února 2012

„51. (…) závažné znečištění životního prostředí může ovlivnit blaho jednotlivců a zabránit jim v užívání jejich obydlí způsobem, který negativně ovlivní jejich soukromí a rodinný život, a sice i bez toho, aby současně závažně ohrozilo jejich zdraví. (…)“

López Ostra proti Španělsku
č. 16798/90, rozsudek ze dne 9. prosince 1994
 

„53. (…) právo na respektování obydlí se neomezuje jen na jeho fyzické porušování, jako je například nepovolený vstup (…), ale rovněž zahrnuje i ta porušení, která nejsou určitá a fyzická, jako například obtěžování hlukem, emisemi, zápachem nebo jinými formami zásahů.“

Moreno Gómez proti Španělsku
č. 4143/02, rozsudek senátu ze dne 16. listopadu 2004
   

Původce znečištění

„98. Článek 8 je použitelný na případy týkající se životního prostředí bez ohledu na to, zda je původcem znečištění přímo stát, nebo zda jeho odpovědnost vyplývá z nedostatečné regulace soukromého průmyslu (…).“

Hatton a ostatní proti Spojenému království
č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003
 

Substantivní přezkum

„98. (…) Ať už je případ analyzován z hlediska pozitivního závazku státu přijmout přiměřená a vhodná opatření k zajištění práv stěžovatelů podle čl. 8 odst. 1, nebo z hlediska zásahu orgánu veřejné moci, který musí být odůvodněn v souladu s odstavcem 2, použitelné zásady jsou v zásadě podobné. V obou kontextech je třeba usilovat o nalezení spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy jednotlivce a společnosti jako celku; a v obou kontextech má stát určitý prostor pro uvážení při určování kroků, které mají být přijaty k zajištění souladu s Úmluvou. Navíc i ve vztahu k pozitivním závazkům plynoucích z prvního odstavce článku 8 mohou mít při dosahování požadované rovnováhy určitý význam cíle uvedené v druhém odstavci.“

Hatton a ostatní proti Spojenému království
č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2013
 

„108. Kromě toho, aby Soud určil, zda stát může či nemůže být odpovědný podle článku 8 Úmluvy, musí zkoumat, zda situace byla důsledkem náhlého a neočekávaného vývoje událostí, nebo naopak byla dlouholetá a dobře známá státním orgánům (…); zda si stát byl nebo měl být vědom toho, že nebezpečí nebo obtěžování ovlivňuje soukromý život stěžovatele (…) a do jaké míry stěžovatel přispěl k vytvoření této situace a byl schopen ji napravit bez nepřiměřených výdajů (…).“

Dubetska a ostatní proti Ukrajině
č. 30499/03, rozsudek ze dne 10. února 2011

„106. V kontextu nebezpečných činností mají státy povinnost zavést právní úpravu přizpůsobenou zvláštním charakteristikám dané činnosti, zejména s ohledem na stupeň potenciálně rizika, které představují. Musí upravit udělování licencí, zřizování, provozování, bezpečnost a dozor nad touto činností a učinit pro všechny zúčastněné stanovit povinnost přijímat praktická opatření k zajištění účinné ochrany občanů, jejichž životy mohou být inherentními riziky ohroženy.“

Di Sarno a ostatní proti Itálií
č. 30765/08, rozsudek ze dne 10. ledna 2012
 

Procedurální závazky

„104. V souvislosti s procedurální stránkou přezkumu ve věcech, které se týkají životního prostředí, je od Soudu vyžadováno, aby posoudil všechny procesní aspekty, včetně druhu dotčené politiky nebo rozhodnutí, míry, v jaké byly v průběhu rozhodovacího procesu vzaty v úvahu názory dotčených jednotlivců (…), a dostupných procesních záruk.“

Hatton a ostatní proti Spojenému království
č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003
 

„83. Vládní rozhodovací proces týkající se složitých otázek environmentální a hospodářské politiky musí v první řadě zahrnovat vhodná šetření a studie, aby bylo možné předem předvídat a vyhodnocovat dopady činností, které by mohly poškodit životní prostředí a práva jednotlivců, a tudíž i dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi různými protichůdnými zájmy, o které jde (…). Důležitost přístupu veřejnosti k závěrům těchto studií a k informacím umožňujícím posoudit nebezpečí, kterému je vystavena, je nesporná (…). Konečně musí mít dotčení jednotlivci také možnost napadnout u soudu jakákoli rozhodnutí, jednání nebo opomenutí, pokud se domnívají, že daná opatření nedostatečně berou v potaz jejich zájmy, či jejich připomínkám nebyla v rozhodovacím procesu věnována dostatečná váha (…).“

Giacomelli proti Itálií
č. 59909/00, rozsudek ze dne 2. listopadu 2006
 

Přístup k informacím

„107. Pokud jde o procesní závazky podle článku 8, Soud opakuje, že přikládá zvláštní význam přístupu veřejnosti k informacím, které by umožnily posoudit rizika, jimž může být vystavena (…). Dále znovu připomíná, že čl. 5 odst. 1 písm. c) Aarhuské úmluvy (…) požaduje, aby každá strana zajistila, že ‚v případě bezprostředního ohrožení lidského zdraví nebo životního prostředí, ať už je důsledkem lidských činností anebo má přirozené příčiny, všechny informace, jež mohou veřejnosti umožnit učinit opatření k preventivnímu zabránění nebo zmírnění škod v důsledku tohoto ohrožení a které má k dispozici orgán veřejné správy, budou okamžitě a neodkladně předány osobám, jichž se ohrožení může týkat‘.“

Di Sarno a ostatní proti Itálií
č. 30765/08, rozsudek ze dne 10. ledna 2012
 

Ztráta hodnoty nemovitého majetku

„83. Článek 1 Protokolu č. 1 nezaručuje právo na užívání majetku v příznivém životním prostředí. (…) Závažné obtěžování [imisemi] však může vážně ovlivnit hodnotu nemovitosti způsobem, který představuje částečné vyvlastnění (…).“

Ivan Atanasov proti Bulharsku
č. 12853/03, rozsudek ze dne 2. prosince 2010

Z další judikatury

Hluk 

Hatton a ostatní proti Spojenému království
č. 36022/97, rozsudek velkého senátu ze dne 8. července 2003
 

Soud rozhodl o neporušení práv stěžovatelů podle článku 8 Úmluvy v důsledku přijetí vládní politiky upravující režim nočních letů na letišti Heathrow, v jehož blízkosti stěžovatelé bydleli. Zjištění, že vnitrostátní orgány nevybočily ze svého prostoru pro uvážení Soud opřel zejména o existenci hospodářského zájmu na provozování nočních letů a skutečnost, že úřady vypracovaly odborné studie dopadů této činnosti na životní prostředí a zdraví obyvatel dotčené lokality. Nadměrným hlukem byl přitom obtěžován jen omezený okruh osob, jejichž nemovitosti neklesly na hodnotě, a tudíž je mohly prodat a z místa se odstěhovat.

Kapa a ostatní proti Polsku
č. 75031/13 a další, rozsudek ze dne 14. října 2021
 

Soud naznal, že dočasným odklonem dálniční dopravy na místní komunikaci vedoucí kolem obydlí stěžovatelů, kteří byli vystaveni zvýšenému hluku, vibracím a emisím nad zákonné limity, a to zejména vlivem nákladní přepravy, došlo k porušení jejich práva na respektování soukromého života a obydlí ve smyslu článku 8 Úmluvy. Vnitrostátními orgány přijatá opatření nebyla dostatečná, jelikož nevedla ke zmírnění situace po 2 a půl roku.

Yevgeniy Dmitriyev proti Rusku
č. 17840/06, rozsudek ze dne 1. prosince 2020

Soud dospěl k závěru, že provozováním policejní stanice v přízemí bytového domu stěžovatele po dobu 13 let od jeho první stížnosti na nadměrný hluk v budově, došlo k porušení pozitivních závazků státu plynoucích z článku 8 Úmluvy, jelikož se vnitrostátním orgánům nepodařilo nastolit spravedlivou rovnováhy mezi obecným zájmem na ochraně pořádku a bezpečnosti místní komunity chráněné přítomností policie na straně jedné a právem stěžovatele na respektování soukromého života a obydlí na straně druhé.

Bor proti Maďarsku
č. 50474/08, rozsudek ze dne 18. června 2013
 

Soud rozhodl, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy, protože stát nesplnil svůj pozitivní závazek ochránit stěžovatelovo právo na respektování obydlí před nadměrným hlukem z železniční dopravy, které byl vystaven po dobu 16 let. 

„24. (…) hluk výrazně překročující zákonné limity, na který stát nereagoval přijetím vhodných opatření, může jako taký vést k porušení článku 8 Úmluvy (…).“

Flamenbaum a ostatní proti Francii
č. 3675/04 a 23264/04, rozsudek ze dne 13. prosince 2012

Soud neshledal porušení práva stěžovatelů na soukromý a rodinný život chráněného článkem 8 Úmluvy, když považoval zásah v podobě rozšíření přistávací a vzletové dráhy letiště v blízkosti obydlí stěžovatelů za přiměřený, protože nevedl ke zvýšení letového provozu, stavební řízení umožňovalo participaci stěžovatelů, ve věci byly vydané studie dopadů na životní prostředí, jež byly zpřístupněny veřejnosti a ta měla možnost se bránit opravnými prostředky.

Martínez Martínez a Pino Manzano proti Španělsku
č. 61654/08, rozsudek ze dne 3. července 2012

Soud rozhodl, že zvýšeným hlukem a prašností z provozu kamenolomu v blízkosti obydlí stěžovatelů nedošlo k porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života dle článku 8 Úmluvy, a to zejména z toho důvodu, že se obydlí stěžovatelů nenacházelo v rezidenční čtvrti, ale v průmyslové zóně v závodu na výrobu textilu.

Zammit Maempel a ostatní proti Maltě
č. 24202/10, rozsudek ze dne 22. listopadu 2011

Soud neshledal porušení článku 8 Úmluvy, jelikož vnitrostátní orgány v dostatečné míře regulovaly konání ohňostrojů v rámci každoročních vesnických slavností, které se odehrávaly v blízkosti obydlí stěžovatelů. Ti nebyli přímo a skutečně ohroženi na životě nebo zdraví s ohledem na krátké trvaní oslav a jejich vzdálenost od místa bydliště stěžovatelů. Soud zohlednil, že právní rámec podmiňoval uspořádání slavností získáním povolení a uzavřením pojištění pro případ odpovědnosti za škodu. Stěžovatelům navíc muselo být při koupi domu zjevné, že při konání pravidelných slavností budou čelit hluku.

Martínez Martínez proti Španělsku
č. 21532/08, rozsudek ze dne 18. října 2011

Soud rozhodl o porušení pozitivních závazků státu vyplývajících z práva na respektování soukromého života a obydlí dle článku 8 Úmluvy v případě stěžovatele, který byl dlouhodobě vystaven nadměrnému hluku z terasy diskotéky nacházející se nedaleko jeho bydliště.

Grimkovskaya proti Ukrajině
č. 38182/03, rozsudek ze dne 21. července 2011

Soud dovodil porušení článku 8 Úmluvy, jelikož orgány nenalezly spravedlivou rovnováhu mezi právem stěžovatelky na respektování jejího soukromého života a obydlí a obecným zájmem společnosti na výstavbě dálnice, když rozhodly o tom, že bude vedena poblíž rezidenční čtvrti. Povolení stavby dálnice přitom nepředcházelo zpracování adekvátní studie dopadů na životní prostředí, stěžovatelka neměla účinnou možnost účastnit se rozhodovacího procesu a napadnout výstavbu před nezávislým orgánem.

Mileva a ostatní proti Bulharsku
č. 43449/02 a další, rozsudek ze dne 25. listopadu 2010

Soud rozhodl o porušení pozitivních závazků plynoucím z článku 8 Úmluvy z důvodu nevykonání rozhodnutí stavebního úřadu, aby byla zavřena internetová kavárna a počítačová herna v domě stěžovatelů, která způsobovala nadměrný hluk v jejich obydlí.

Deés proti Maďarsku
č. 2345/06, rozsudek ze dne 9. listopadu 2010

Stěžovatel namítal porušení práva na soukromý život a ochranu obydlí v důsledku zvýšeného hluku a vibrací nad zákonem stanovené limity v reakci na zavedení mýtného na přilehlé soukromé dálnici. Soud dospěl k závěru, že v důsledku zvýšeného hluku a vibrací z přilehlé soukromé dálnice došlo k porušení práva stěžovatele na respektování soukromého života a obydlí dle článku 8 Úmluvy, neboť opatření přijatá za účelem omezení silničního provozu v blízkosti jeho obydlí byla nedostatečná.

Borysiewicz proti Polsku
č. 71146/01, rozsudek ze dne 1. července 2008

Soud prohlásil za neslučitelnou ratione materiae s článkem 8 Úmluvy stížnost, v níž stěžovatelka namítala porušení článku 8 Úmluvy v důsledku hluku z nedaleké krejčovské dílny. Soud dospěl k závěru, že úroveň hluku nedosáhla minimální úrovně závažnosti, aby činila dané ustanovení použitelným. 

Fägerskiöld proti Švédsku
č. 37664/04, rozhodnutí ze dne 26. února 2008
 

Soud prohlásil za neslučitelnou ratione materiae s článkem 8 Úmluvy stížnost, v níž stěžovatelé poukazovali na hluk pocházející z větrných turbín v blízkosti jejich rekreačního objektu. Dle Soudu však zásah do jejich práv nedosáhl minimální úrovně závažnosti, zejména s ohledem na to, že podle výsledků měření hluk překračoval stanovené limity jen mírně, stěžovatelé nepředložili žádné alternativní hlukové testy ani lékařské zprávy dokládající, že jim v této souvislosti vznikla újma na zdraví.

Moreno Gómez proti Španělsku
č. 4143/02, rozsudek ze dne 16. listopadu 2004
    

Soud dospěl k závěru, že i když vnitrostátní orgány přijaly právní rámec upravující hlukové limity z nočních barů a klubů, došlo k porušení článku 8 Úmluvy tím, že nedostály své pozitivní povinnosti zamezit nadměrnému hluku v blízkostí obydlí stěžovatelky, který dlouhodobě nepříznivě ovlivňoval kvalitu jejího soukromého života a možnost pokojně užívat obydlí. Nepovažoval přitom za nutné, aby stěžovatelka prokázala úroveň hluku v domě, neboť stačilo, že se nacházel v oblasti, která byla obecně rušná.

Ashworth a ostatní proti Spojenému království
č. 39561/98, rozhodnutí ze dne 20. ledna 2004

Soud prohlásil za nepřijatelnou stížnost na poli článku 8 Úmluvy proti nadměrnému hluku z letiště, neboť příslušné orgány při vážení v kolizi stojících zájmů nevybočily z prostoru pro uvážení, když považovaly obtěžování stěžovatelů žijících v sousedství letiště za přiměřené, jelikož byla přijata řada opatření k ochraně jejich soukromého života a obydlí, včetně omezení komerčních letů na pracovní dny a stanovenou denní dobu.

Průmyslové znečištění 

Guerra a ostatní proti Itálii
č. 14967/89, rozsudek velkého senátu ze dne 19. února 1998
 

Soud shledal porušení článku 8 Úmluvy z důvodu, že stěžovatelům byl dlouhá léta odpírán přístup k informacím o zdravotních rizicích života v sousedství chemické továrny na výrobu hnojiv a krizových postupech, pokud by došlo – stejně tak jako v minulosti – k průmyslové havárii.

Pavlov a ostatní proti Rusku
č. 31612/09, rozsudek ze dne 11. října 2022

Neřešením dlouhodobého a nadměrného průmyslového znečištění ovzduší z areálů velkých průmyslových podniků nacházejících se v blízkosti obydlí stěžovatelů, nepřijetím odpovídajících ochranných opatření ke snížení jeho účinků a nedosažením spravedlivé rovnováhy mezi protichůdnými zájmy došlo k porušení článku 8 Úmluvy ve vztahu ke všem stěžovatelům, a to i navzdory částečnému snižování úrovně průmyslových emisí a zlepšování kvality ovzduší.

Dubetska a ostatní proti Ukrajině
č. 30499/03, rozsudek ze dne 10. února 2011

Soud konstatoval, že ponecháním uhelných dolů a továrny na zpracování uhlí nacházejících se v blízkosti obydlí stěžovatelů v provozu navzdory skutečnosti, že nesplňovaly požadavky stanovené příslušnými právními předpisy, jakož i dlouhodobou nečinností vlády, která nepřijala účinná opatření na ochranu práv stěžovatelů, došlo k porušení článku 8 Úmluvy.

„106. Přestože není pochyb o tom, že průmyslové znečištění může obecně negativně ovlivnit veřejné zdraví a zhoršit kvalitu života jednotlivce, je často nemožné vyčíslit jeho účinky v každém jednotlivém případě. Pokud jde například o poškození zdraví, je těžké odlišit účinky environmentálních rizik od vlivu dalších relevantních faktorů, jako je věk, profese nebo osobní životní styl. ‚Kvalita života‘ je zase subjektivní vlastností, která se stěží dá přesně definovat (…).“

Fadeyeva proti Rusku
č. 55723/00, rozsudek ze dne 9. června 2005
   

Soud rozhodl, že žalovaný stát neochránil právo stěžovatelky, která žila v blízkosti ocelárny znečišťující ovzduší nad limity stanovené vnitrostátními právními předpisy, na respektování soukromého života a obydlí ve smyslu článku 8 Úmluvy.

Taşkin a ostatní proti Turecku
č. 46117/99, rozsudek ze dne 10. listopadu 2004
 

Soud konstatoval, že vnitrostátní orgány v souvislosti s těžbou zlata prostřednictvím jedovatého kyanidu, která probíhala v blízkosti obydlí stěžovatelů, nedostály svým povinnostem plynoucím z práva na respektování soukromého života a obydlí dle článku 8 Úmluvy. Provoz dolu byl sice spuštěn na základě získané licence, nicméně později měl být z rozhodnutí soudu zastaven. Později byl navíc opětovně spuštěn, přičemž rozhodnutí o jeho znovuotevření bylo vydáno skoro rok poté, co byla obnovena těžební činnost, a příslušné rozhodnutí nebylo zveřejněno.

Tatar a Tatar proti Rumunsku
č. 67021/01, rozsudek ze dne 27. ledna 2009

 

Soud dospěl k závěru, že vnitrostátní orgány nedostály svému pozitivnímu závazku informovat stěžovatelé, kterých obydlí se nacházelo v blízkosti oblasti, kde probíhala těžba zlata jedovatým kyanidem, který unikl do podzemních vod, čímž došlo k porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života chráněného článkem 8 Úmluvy. V důsledku pasivity vnitrostátních orgánů museli stěžovatelé žít ve stavu úzkosti a nejistoty, když jim orgány neposkytly dostatečné a podrobné informace o minulých a případných budoucích haváriích, dopadech na jejich zdraví a životní prostředí, a rovněž je neinformovaly o preventivních opatřeních a doporučeních pro obyvatelé, kteří mohli být případnou havárií postiženi.

„120. (…) Soud znovu zdůrazňuje význam zásady předběžné opatrnosti (poprvé zakotvené v Deklaraci z Ria), která ‚má platit s cílem zajistit vysokou úroveň zdraví a bezpečnosti spotřebitelů a životního prostředí ve všech činnostech v rámci Společenství‘.“

López Ostra proti Španělsku
č. 16798/90, rozsudek ze dne 9. prosince 1994
 

Soud dospěl k závěru, že provozováním čistírny odpadu z kožedělného průmyslu, která se nacházela v blízkosti obydlí stěžovatelky a operovala bez potřebné licence, došlo k porušení jejího práva na respektování rodinného a soukromého života a obydlí chráněných článkem 8 Úmluvy, a to i navzdory tomu, že orgány na pár měsíců přestěhovaly stěžovatelku a její rodinu a přechodně nařídily, aby byl provoz čistírny zastaven.

Odpady 

Kotov a ostatní proti Rusku
č. 6142/18, rozsudek ze dne 11. října 2022

Na základě nepřijetí přiměřených ochranných opatření v letech 2015 až 2018 ke snížení znečištění způsobeného pokračujícím provozem skládky nacházející se v blízkosti obydlí stěžovatelů, Soud rozhodl o porušení článku 8 Úmluvy ve vztahu k prvnímu stěžovateli. Soud zároveň neshledal porušení tohoto ustanovení po roce 2019, kdy byla přijata důraznější a komplexnější opatření.

Di Sarno a ostatní proti Itálii
č. 30765/08, rozsudek ze dne 10. ledna 2012
 

Nezabezpečením svozu a skládkování komunálního odpadu po dobu více než 5 měsíců došlo k porušení práva stěžovatelů na respektování soukromého života a obydlí chráněného článkem 8 Úmluvy, jelikož hromadění odpadů v ulicích mělo nutně vliv na kvalitu jejich života, třebaže neprokázali, že jim vznikla újma na zdraví. Naopak k porušení procesněprávní složky článku 8 Úmluvy nedošlo, neboť vnitrostátní orgány zveřejnily studie, které obsahovaly informace o zdravotních rizicích života v dotčené oblasti.

Giacomelli proti Itálii
č. 59909/00, rozsudek ze dne 2. listopadu 2006
 

Soud rozhodl, že vnitrostátní orgány nenastolily spravedlivou rovnováhu mezi zájmem společnosti na pokračujícím provozu skládky nebezpečného průmyslového odpadu na straně jedné a právem na respektování soukromého života a obydlí stěžovatelky dle článku 8 Úmluvy na straně druhé, jestliže se neřídily soudním rozhodnutím nařizujícím, aby byly skládka i továrna na zpracování nebezpečného odpadu vyřazeny z provozu. K porušení přispělo i to, že k nařízení vypracování studie posouzení dopadů na životní prostředí došlo v rozporu s vnitrostátním právem až 14 let po zahájení provozu a 7 let po zahájení činnosti detoxifikace průmyslového odpadu.

Jiné druhy imisí 

Kuklovi proti České republice
č. 67480/16, rozsudek ze dne 1. června 2023

 


Soud rozhodl, že námitka stěžovatelů na porušení jejich práva na respektování soukromého a rodinného života v důsledku přítomnosti podzemního vysokotlakého plynovodu v těsné blízkosti jejich obydlí nedosáhla minimální úrovně závažnosti vyžadované článkem 8 Úmluvy, a proto ji prohlásil za zjevně neopodstatněnou. Stěžovatelům se dále nepodařilo prokázat, že by jejich nemovitost umístěním plynovodu ztratila na hodnotě, a proto Soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou i jejich námitku porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě.

Solyanik proti Rusku
č. 47987/15, rozsudek ze dne 10. května 2022

Soud konstatoval porušení článku 8 Úmluvy v důsledku protiprávního pohřbívání na hřbitově, který se průběžně rozšiřoval směrem k obydlí stěžovatele a způsobil kontaminaci půdy a podzemních vod na jeho pozemku coby jediného zdroje pitné vody.

Calancea a ostatní proti Moldavsku
č. 23225/05, rozhodnutí ze dne 6. února 2018

Soud odmítl stížnost stěžovatelů, na jejichž pozemcích se nacházely rozvody vysokého napětí ve vzdálenosti od domu odporující bezpečnostním předpisům, jako zjevně neopodstatněnou. Situace stěžovatelů nepřekročila minimální úroveň závažnosti, když nebylo prokázáno, že se namítaná onemocnění u stěžovatelů rozvinula až po nastěhování do tohoto obydlí, a tudíž že jsou důsledkem působení rozvodů vysokého napětí.

Dzemyuk proti Ukrajině
č. 42488/02, rozsudek ze dne 4. září 2014
 

Soud dospěl k závěru, že vybudováním a provozováním hřbitova v těsném sousedství rodinného domu stěžovatele, čímž došlo ke kontaminaci podzemních zdrojů pitné a užitkové vody, byl v rozporu se zákonem, takže došlo k porušení jeho práva na respektování soukromého života dle článku 8 Úmluvy.

Greenpeace e. V. a ostatní proti Německu
č. 18215/06, rozhodnutí ze dne 12. května 2009

Soud prohlásil za nepřijatelnou stížnost, v níž bylo namítáno, že nepoužíváním nejúčinnějších technologií v zájmu snížení emisí produkovaných dieselovými motory, dochází k porušování článku 8 Úmluvy. Soud byl toho názoru, že výběr konkrétních opatření v oblasti snižování emisí z automobilové dopravy spadá do prostoru pro uvážení zákonodárce, který v tomto případě upřednostnil jiná opatření.

Gaida proti Německu
č. 32015/02, rozhodnutí ze dne 8. července 2003

Soud shledal jako zjevně neopodstatněnou stížnost na poli článku 8 Úmluvy namítající, že zářením z vysílače mobilního operátora v sousedství domova stěžovatelů mělo dojít k porušení jejich práva na respektování soukromého života a obydlí. Podle Soudu neexistují přesvědčivé důkazy o škodlivých účincích záření z těchto vysílačů, pokud splňují zákonné limity. Nadto nedospěl k závěru, že ve věci došlo k zásadnímu procesnímu pochybení při přípravě příslušných bezpečnostních norem stanovících zákonné limity nebo během soudního projednávání věci. Vnitrostátní orgány nepřekročily svůj prostor pro uvážení a podařilo se jim nastolit spravedlivou rovnováhu mezi zájmy společnosti a stěžovatele.

Khatun a ostatní proti Spojenému království
č. 38387/97, rozhodnutí ze dne 1. července 1998

Evropská komise pro lidská práva odmítla stížnost stěžovatelů na porušení článku 8 Úmluvy v důsledku vystavení nadměrnému prachu ze silničních prací, jako zjevně neopodstatněnou. Poukázala na to, že stavba silnice sloužila obecnému zájmu na rozvoji dané lokality, stěžovatelé neprokázali, že tato činnost měla negativní dopady na jejich zdraví, stavba byla časově omezena na 3,5 roku, a bylo nepravděpodobné, že všichni stěžovatelé byli stejně po celé období silničními pracemi vážně poškozeni.

Znehodnocení majetku 

Dimitar Yordanov proti Bulharsku
č. 3401/09, rozsudek ze dne 6. září 2018

Soud shledal, že povolením stavby a provozu uhelného dolu v blízkosti obydlí stěžovatele v rozporu s vnitrostátním právem stanovujícím ochrannou zónu, došlo k porušení práva stěžovatele na pokojné užívání majetku chráněného článkem 1 Protokolu č. 1. V důsledku provozu uhelného dolů, zejména častých explozí používaných při těžbě, došlo k znehodnocení obydlí stěžovatele do té míry, že se stal prakticky neobyvatelným a neprodejným. Stěžovatel se něho spolu s rodinou nakonec také odstěhoval. Vnitrostátní orgány sice původně nabídly stěžovateli vyvlastnění za náhradu, nicméně tu ani za dva roky nevyplatily.

Galev a ostatní proti Bulharsku
č. 18324/04, rozhodnutí ze dne 29. září 2009

Soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost proti nadměrnému hluku a zápachu ze sousedního bytu, v němž byla provozována zubní ordinace.  Co se týče námitky, že v důsledku těchto imisí došlo ke snížení hodnoty bytu stěžovatelů, a tudíž i k zásahu a porušení jejich majetkových práv ve smyslu článku 1 Protokolu č. 1, Soud zdůraznil, že Úmluva nezaručuje právo na užívání majetku v příjemném prostředí. I když závažné obtěžování může mít vliv na cenu nemovitosti a vést tím pádem k částečnému vyvlastnění, v projednávané věci nebyl předložen žádný důkaz o tom, že zbudováním zubní ordinace v sousedním bytě došlo ke snížení hodnoty nemovitosti stěžovatelů.

 

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: hluk; imise; odpady; životní prostředí

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

  • Listina základních práv EU (čl. 37)
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí 
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50/ES ze dne 21. května 2008 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2001/81/ES ze dne 23. října 2001 o národních emisních stropech pro některé látky znečisťující ovzduší

Rada Evropy

  • Evropská sociální charta (čl. 11)
  • Doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 1883 (2009) týkajícím se výzev, které přináší změna klimatu

Organizace spojených národů

Česká právní úprava a praxe

  • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 10 odst. 2, 31 a 35)
  • Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí
  • Zákon č. 123/1995 Sb., o právu na informace o životním prostředí
  • Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
  • Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
  • Zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech
  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů
  • Zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě
  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zejména § 1013)
  • Nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
  • Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2021, sp. zn. 1 As 498/2020 (porušením podmínek integrovaného povolení k provozu zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů)
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 8. září 2020, sp. zn. II. ÚS 940/20 (účastenství ve správním řízení o udělení povolení pro provoz jaderného zařízení)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 18. července 2018, sp. zn. Pl. ÚS 2/17 (ochrana ovzduší vs. nedotknutelnost obydlí; oprávnění provozovat kontroly v domácnostech u provozovatelů stacionárních spalovacích zdrojů, kotlů na tuhá paliva)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 11. ledna 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11 (hluk způsobený provozem na pozemních komunikacích)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017, sp. zn. 22 Cdo 3290/2017 (hluk ze skladiště)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2017, sp. zn. 22 Cdo 4847/2016 (umístění hnojiště jako zdroje zápachu a hmyzu v blízkosti hranice pozemků)
  • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2016, sp. zn. 22 Cdo 3799/2015 (hluk z činnosti strojů)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015, sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 (hluk ze silnice)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 2877/2012 (hluk a emise výfukových plynů z vozidel parkujících před restaurací v sousedství)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 22 Cdo 2808/2007 (porušování nočního klidu hudební produkcí)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 1999, sp. zn. 2 Cdon 330/97 (obtěžování hlukem a vibracemi z nedalekého letiště)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 1987, sp. zn. 3 Cz 4/87 (hluk způsobený hrou na klavír ze sousedního bytu)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.