Aktuální k 1. únoru 2024

Článek 6 Úmluvy

1. Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích (…). (…) tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu (…) když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků (…).

Článek 8 Úmluvy

1. Každý má právo na respektování soukromého a rodinného života (…).

2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu (…) ochrany práv a svobod jiných.

 

Obecné zásady

Použitelnost článku 6 Úmluvy na řízení o náhradě škody způsobené trestným činem

„25. (...) čl. 6 odst. 1 Úmluvy je použitelný na řízení týkající se nároků uplatněných poškozeným, a to od okamžiku, kdy stěžovatel požívá postavení poškozeného, pokud se jednoznačným způsobem práva na náhradu škody nevzdal.”

Gorou proti Řecku (č. 2)
č. 12686/03, rozsudek velkého senátu ze dne 20. března 2009
   
  
„65. Použitelnost článku 6 [Úmluvy] je dána i bez uplatnění nároku na náhradu škody: stačí, aby výsledek řízení byl určující pro dotčené ‚občanské právo‘ (…).

[…]

67. (…) i když se řízení před trestními soudy týká pouze oprávněnosti trestního obvinění, rozhodujícím faktorem pro použitelnost čl. 6 odst. 1 [v adhezním řízení] je, zda od okamžiku, kdy se stěžovatel připojil [k trestnímu řízení] jako [poškozený], až do konce trestního řízení, zůstala občanskoprávní složka úzce spojena s průběhem trestního řízení (…), jinými slovy, zda trestní řízení občanskoprávní složku podmiňuje. Článek 6 se pak tím spíše musí vztahovat jak na řízení týkající se trestního obvinění, tak na občanskoprávní složku věci.

[…]

70. (…) Úmluva nezaručuje ani právo na ‚soukromou pomstu‘ (…) ani actio popularis. Právo na stíhání či odsouzení třetí osoby nelze tedy připustit samo o sobě, takové právo musí být nutně doprovázeno tím, že oběť trestného činu využije svého práva podat žalobu občanskoprávního charakteru, i kdyby jejím cílem bylo dosažení pouze symbolické reparace či ochrana nějakého občanského práva, kupř. práva ‚na dobrou pověst‘ (…). Zřeknutí se takového práva musí být v každém případě jednoznačně prokázáno (…).“

Perez proti Francii
č. 47287/99, rozsudek velkého senátu ze dne 12. února 2004
   
 
„30. (…) pro použitelnost článku 6 [Úmluvy] (…) je rozhodující, zda: a) stěžovatel (…) zamýšlel uplatnit své občanské právo či právo na odškodnění v rámci trestního řízení; b) zda byl výsledek [tohoto trestního] řízení pro toto občanské právo určující. 

31. (…) z rozsudku Perez [proti Francii] vyplývá, že dvě podmínky pro použitelnost článku 6 [Úmluvy] – ‚za účelem získání odškodnění‘, byť symbolického, či ‚ochrana práva občanské povahy‘ –, jsou alternativní, nikoliv kumulativní (...).

32. (…) v každém jednotlivém případě musí být posuzováno, zda vnitrostátní soudní systém jednotlivci přiznává zájem občanskoprávní povahy, který je uplatňován v trestním řízení. Proto, pokud někdo podá trestní oznámení pouze z represivních důvodů, článek 6 Úmluvy se nepoužije.

[…]

42. (…) nabízí-li vnitrostátní právní řád více prostředků ochrany občanských práv, je povinností státu zajistit, aby v [řízení o] každém z nich byly naplněny požadavky článku 6 Úmluvy (…).“

Arnoldi proti Itálii
č. 35637/04, rozsudek ze dne 7. prosince 2017
  
 
K ochraně soukromého života poškozených – svědků

„103. (…) trestní řízení by mělo být vedeno způsobem, který nebude nedůvodně ohrožovat život, svobodu nebo bezpečnost svědků, a to zejména obětí, které se rozhodnou svědčit, či jejich zájmů obecně spadajících pod článek 8 Úmluvy. Zájmy obhajoby je tak třeba vyvažovat oproti zájmům svědků nebo obětí, které mají svědčit (…). Trestní stíhání zločinů sexuální povahy pro oběť často představuje značné útrapy, a to zejména pokud je proti své vůli konfrontována s pachatelem. Tento rys vystupuje do popředí zejména v případech týkajících se nezletilých. Proto je třeba v těchto případech přijmout zvláštní opatření na ochranu oběti, za předpokladu že je lze sladit s přiměřeným a účinným výkonem práva na obhajobu (…).

104. (…) Soud v této souvislosti poznamenává, že [Istanbulská úmluva] ukládá smluvním stranám povinnost přijmout legislativní a jiná opatření k ochraně práv a zájmů obětí. Taková opatření zahrnují, mimo jiné, ochranu před zastrašováním a sekundární viktimizací, která obětem umožňuje, aby byly vyslechnuty a aby byly jejich názory, potřeby a obavy předestřeny a řádně zváženy, a pokud to platné vnitrostátní právo umožňuje, aby vypovídaly bez přítomnosti pachatele. Nadto, směrnice EU, která stanoví minimální standardy pro práva, podporu a ochranu obětí trestných činů, stanoví, mimo jiné, že výslechy obětí mají být prováděny bez nedůvodných průtahů, a že lékařské prohlídky mají být omezeny na minimum.“ 

Y proti Slovinsku
č. 41107/10, rozsudek ze dne 28. května 2015
   

Z další judikatury

Právo na přístup k soudu

Fabbri a ostatní proti San Marinu
č. 6319/21, rozsudek ze dne 18. října 2022
 

Soud shledal porušení článku 6 odst. 1 Úmluvy z důvodu nemožnosti stěžovatelů, poškozených v trestním řízení, domoci se svých občanskoprávních nároků, na které mají ze zákona nárok, v důsledku naprosté nečinnosti soudních orgánů, která vedla k promlčení trestního stíhání.

Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě

Arnoldi proti Itálii
č. 35637/04, rozsudek ze dne 7. prosince 2017
 

Na přípravné řízení zahájené na základě trestního oznámení stěžovatelky jako poškozené se použije článek 6 Úmluvy v jeho občanskoprávní složce, a to již od okamžiku podání trestního oznámení.  Délka přípravného trestní řízení přesahující 7 let byla nepřiměřená, čímž došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Pfleger proti České republice
č. 58116/00, rozsudek ze dne 27. července 2004 '
 

Na tu část trestního řízení, v němž je rozhodováno o náhradě škody způsobené trestným činem, jehož se stěžovatel stal obětí, se použije článek 6 Úmluvy v jeho občanskoprávní, nikoli trestní, složce, a to od okamžiku, kdy stěžovatel nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatnil. Délku tohoto řízení přesahující 4 roky a 9 měsíců na 2 stupních soudní soustavy považoval Soud za nepřiměřenou, čímž došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

„40. (…) Jestliže se soud o návrhu [na náhradu škody způsobené trestným činem, jehož se stěžovatel stal obětí] nevyjádřil zamítavě, mohl stěžovatel rozumně očekávat, že jeho právo na peněžní náhradu tvoří předmět řízení, a to tím spíše, že jej soud rozhodující v trestní věci (…) vyzval k uplatnění nároku na náhradu škody v občanskoprávním řízení. Z toho plyne, že v trestním řízení byl dán občanskoprávní prvek, neboť se tu jednalo o otázce možného občanskoprávního řízení (…).“

Torri proti Itálii
č. 26433/95, rozsudek ze dne 1. července 1997
  

V projednávané věci, v níž byl poškozený trestním soudem odkázán se svým nárokem na občanskoprávní řízení o náhradu škody, posuzoval Soud délku obou těchto řízení v jejich souhrnu a dospěl k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, a proto došlo k porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Přístup k trestnímu spisu

Forum Maritime S.A. proti Rumunsku
č. 63610/00 a 38692/05, rozsudek ze dne 4. října 2007
 

Omezení kladená v průběhu řízení stěžovateli, zastoupenému právním zástupcem, v přístupu k dokumentům založeným obhajobou či obžalobou do spisu, byla rozhodující pro trestní oznámení podané poškozeným – stěžovatelem.  Tuto situaci nepochybně zhoršila skutečnost, že toto rozhodnutí bylo přijato státním zástupcem a nepodléhalo soudnímu přezkumu. K porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy proto došlo.

Vyloučení veřejnosti z jednání v zájmu ochrany soukromého života oběti

Mraović proti Chorvatsku
č. 30373/13, rozsudek ze dne 14. května 2020
    

Úplným vyloučením veřejnosti z řízení o trestném činu znásilnění v zájmu ochrany práv údajné oběti, třebaže ta poskytla o případu několik rozhovorů médiím, bylo za daných okolností odůvodněné a nezbytné. K porušení práva obviněného na veřejné projednání věci ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy tedy nedošlo.

Ochrana před sekundární viktimizací zranitelných obětí

B. proti Rusku
č. 36328/20, rozsudek ze dne 7. února 2023
 

Vnitrostátní orgány projevily neúctu k utrpení mimořádně zranitelné oběti sexuálního zneužívání ze strany několika osob, a to tím, že ji podrobily opakovaným výslechům několika různými vyšetřovateli v místnostech, které nebyly určeny ani upraveny pro výslech dítěte, zbytným výslechům na místech činu, konfrontaci s pachateli a výslechu na hlavním líčení. Žalovaný stát nechránil osobní integritu stěžovatelky, což vedlo k její sekundární viktimizaci a porušení článku 3 Úmluvy. 

C. proti Rumunsku
č. 47358/20, rozsudek ze dne 30. srpna 2022
 

Vyšetřování sexuálního obtěžování stěžovatelky na pracovišti trpělo tak závažnými nedostatky, že stát nedodržel svou povinnost ochrany oběti před sekundární viktimizací a nedostatečně chránil její právo na respektování soukromého života. Článek 8 Úmluvy proto byl porušen.

„79. (…) stejně jako domácí násilí, případy sexuálního obtěžování nevyplouvají vždy na povrch, neboť jsou stále značně podhodnoceny – často se odehrávají v rámci osobních vztahů a za zavřenými dveřmi, což obětem ještě více ztěžuje dokazování (…).

[…]

83. (…) rozhodnutí státního zastupitelství (…) obsahovalo detailní popis narážek, které C. P. ve svých vyjádřeních učinil ohledně soukromého života stěžovatelky (…). I když mohlo být nezbytné, aby státní zástupce na některé aspekty těchto výpovědí odkázal, je obtížné zjistit, jakému účelu prověřování trestného činu posloužilo jejich rozsáhlé zopakování v rozhodnutí (…). Kromě toho, že jejich přítomnost vůči stěžovatelce byla necitlivá a neuctivá, stigmatizovala ji a může být považována za porušení jejích práv zaručených čl. 8 Úmluvy (…).

84. (…) Státní zástupce nijak nevysvětlil nutnost (…) konfrontace [stěžovatelky s pachatelem] a její dopad na stěžovatelku. Soud opakuje, že úřady musí pečlivě zvážit nezbytnost konfrontace a že je třeba zohlednit a chránit důstojnost a citlivost oběti.“

J. L. proti Itálii
č. 5671/16, rozsudek ze dne 27. května 2021
 

Poukazováním na irelevantní skutečnosti ohledně stěžovatelčina osobního a intimního života a použitím genderových stereotypů v odůvodnění rozsudku vnitrostátního soudu zprošťujícího šest mužů obvinění z jejího znásilnění došlo k porušení pozitivních závazků státu na poli článku 8 Úmluvy chránit soukromý život stěžovatelky.

„141. (…) je nezbytné, aby se soudní orgány (…) v soudních rozhodnutích vyhnuly reprodukování sexistických stereotypů, zlehčování genderově podmíněného násilí a vystavování žen sekundární viktimizaci tím, že [se dopustí] viny vyvolávajících a odsuzujících komentářů, které by mohly podkopat důvěru oběti v soudní systém.“

N. Ç. proti Turecku
č. 40591/11, rozsudek ze dne 9. února 2021
 

Vnitrostátní orgány nedostály povinnosti provést účinné vyšetřování pohlavního zneužívání nezletilé stěžovatelky, a to z důvodu délky trestního řízení a nedostatečné ochrany práv stěžovatelky – dítěte. Dále shledal, že vnitrostátní orgány selhaly při ochraně osobní integrity stěžovatelky v průběhu trestního řízení, kdy byla, mimo jiné, opakovaně nucena podstoupit lékařská vyšetření, nebylo jí zajištěno bezpečné prostředí u soudních jednání a musela vypovídat tváří v tvář obžalovaným, aniž by konfrontace byla nutná za účelem účinného výkonu práv obhajoby. Došlo tak k porušení článků 3 a 8 Úmluvy.

Y. proti Slovinsku
č. 41107/10, rozsudek ze dne 28. května 2015 
   

Vnitrostátní orgány nedostály povinnosti vyplývající z článku 3 Úmluvy provést účinné vyšetřování údajného pohlavního zneužití stěžovatelky, a to z důvodu délky trestního řízení. Došlo též k porušení práva stěžovatelky na ochranu soukromého života ve smyslu článku 8 Úmluvy, neboť jednotlivá selhání vnitrostátních orgánů v průběhu trestního řízení ve svém souhrnu podstatně překročily míru nepohodlí, která je vlastní výpovědi oběti sexuálního útoku, čímž nepříznivě ovlivnily osobní integritu stěžovatelky, a nelze je proto odůvodnit požadavky spravedlivého procesu a zajištění práv obhajoby.

„109.  (…) bylo především odpovědností předsedy senátu zajistit, aby byl při hlavním líčení náležitě chráněn respekt k osobní integritě stěžovatele. Citlivost situace, ve které byla stěžovatelka přímo, podrobně a obšírně vyslýchána mužem, kterého obvinila ze sexuálního napadení, podle názoru [Soudu] vyžadovala, aby předseda senátu dohlédl na formu a obsah otázek a připomínek [položených] X, a aby v případě nutnosti zasáhl.

[…]

§ 112. (…) [vnitrostátní] orgány jsou rovněž povinny dbát toho, aby ostatní účastníci řízení přizvaní, aby pomáhali při vyšetřování nebo rozhodování [daného případu], jednali s poškozenými a jinými svědky důstojně a nezpůsobovali jim zbytečné obtíže.”

Výslech zranitelných svědků – obětí

N. K. proti Německu
č. 59549/12, rozsudek ze dne 26. července 2018
  

Přestože stěžovatel ani jeho obhájce neměli v žádném stádiu trestního řízení možnost vyslechnout manželku stěžovatele coby klíčového svědka a oběť domácího násilí, nedošlo tím k narušení celkové spravedlivosti řízení, a tedy ani k porušení čl. 6 odst. 1 a 3 písm. d) Úmluvy.

Rosin proti Estonsku
č. 26540/08, rozsudek ze dne 19. prosince 2013
 

Odsouzením stěžovatele za pohlavní zneužití dvou nezletilých chlapců v rozhodující míře na základě audiovizuálního záznamu výpovědi jedné z obětí pořízeného v průběhu přípravného řízení, aniž by byla obhajobě dána příležitost klást v průběhu výslechu oběti otázky, došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces [čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy].

„62. V případě, jako je tento, jde spíše o to, zda bylo možné položit svědkovi otázky, např. prostřednictvím obhájce obžalovaného, policejního vyšetřovatele nebo psychologa, v prostředí pod kontrolou vyšetřujících orgánů a způsobem, který by se nemusel podstatně lišit od výslechu, který orgány stejně provedly.”

Gani proti Španělsku
č. 61800/08, rozsudek ze dne 19. února 2013
  

Ač obviněný stěžovatel neměl během řízení možnost vyslechnout oběť, jakožto jediného přímého svědka ve vztahu k sexuálním trestným činům, z nichž byl obviněn, v projednávané věci nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy. 

Aigner proti Rakousku
č. 28328/03, rozsudek ze dne 10. července 2012
 

Nevyslechnutím oběti sexuálního trestného činu před soudem nedošlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy, neboť poškozená byla vyslechnuta v přípravném řízení v přítomnosti stěžovatele, jeho právního zástupce a vyšetřujícího soudce, a vnitrostátní právo umožňovalo, aby v takovém případě již před soudem znovu nesvědčila.

F. a M. proti Finsku
č. 22508/02, rozsudek ze dne 17. července 2007
 

Neumožněním kladení otázek svědkovi – nezletilé oběti sexuálního trestného činu –, když trestní obvinění bylo založeno výhradně na výpovědi psycholožky, které se dítě mělo svěřit, došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy.

Blíže viz tematickou příručku Odsouzení na základě výpovědi svědka nevyslechnutého na hlavním líčení

Vyřazení z programu na ochranu svědků

R. R. a ostatní proti Maďarsku
č. 19400/11, rozsudek ze dne 4. prosince 2012
  

V souvislosti s vyloučením stěžovatelů z programu ochrany svědků bylo porušeno právo čtyř z nich, partnerky a tří dětí prvního stěžovatele, na ochranu života vyplývající z článku 2 Úmluvy, neboť příslušné orgány dostatečně nezohlednily přetrvávající nebezpečí pomsty ze strany členů drogové mafie, proti které otec stěžovatelů vypovídal před soudy.

Zvláštní procesní postavení obětí

S. M. proti Chorvatsku
č. 60561/14, rozsudek velkého senátu ze dne 25. června 2020 
   

Vnitrostátní orgány porušily článek 4 Úmluvy v jeho procesní složce tím, že neprovedly účinné vyšetřování, byť stěžovatelka uvedla hájitelné tvrzení a existovaly prima facie důkazy o tom, že se mohla stát obětí obchodování s lidmi či nucené prostituce. Jelikož nebyly prošetřeny všechny relevantní skutečnosti, vyšetřování trpělo závažnými nedostatky a bylo postaveno převážně na tvrzeních stěžovatelky, které podezřelý popřel, nebylo možné objasnit povahu jejich vztahu, a zda byla skutečně vykořisťována.

„322. (…) zvláštní zacházení s potencionální obětí nutně nepředurčuje závěr o tom, zda došlo ke spáchání trestného činu; [závazek přiznání postavení potencionální oběti obchodování s lidmi] existuje tedy nezávisle na povinnosti vnitrostátních orgánů vést náležité vyšetřování. (Potenciální) oběti totiž potřebují podporu a ochranu ještě před tím, než je učiněn závěr, zda došlo ke spáchání trestného činu; opačný přístup by popřel smysl ochrany obětí.“

R. B. proti Estonsku
č. 22597/16, rozsudek ze dne 22. června 2021

Odmítnutím připuštění výpovědi čtyřletého dítěte, jež obvinilo svého otce ze sexuálního zneužívání, neboť nebylo při podávání výpovědi poučeno o povinnosti mluvit pravdu a právu nevypovídat proti svému otci, jež vedlo k tomu, že byl otec viny zproštěn, došlo k porušení pozitivních závazků státu vyplývajících z článků 3 a 8 Úmluvy.

„99. (…) vyšetřování a trestní řízení měla být vedena způsobem, který chrání nejlepší zájmy a práva dětí, přičemž tato ochrana vyžaduje přijetí opatření vstřícných k dětem a opatření chránících děti jakožto oběti trestných činů (…).

102. (…) tam, kde se uplatní méně přísná pravidla pro poskytování svědectví nebo jiná opatření vstřícná vůči dětem, by [použití] takových opatření samo o sobě nemělo snižovat hodnotu připisovanou výpovědi nebo důkazům [poskytnutých] dítětem, aniž by tím byla dotčena práva obhajoby.“

V. C. L. a A. N. proti Spojenému království
č. 77587/12, rozsudek ze dne 16. února 2021
   

Orgány činné v trestním řízení nedostály svým pozitivním závazkům plynoucím z článku 4 Úmluvy, jelikož před zahájením trestního stíhání nezletilých stěžovatelů neprovedly posouzení otázky, zda tito nebyli oběťmi obchodování s lidmi. Jelikož důkazy týkající se postavení obviněného jako oběti obchodování s lidmi představují základní aspekt obhajoby, která by měla být obětem zajištěna bez omezení, vyústil uvedený nedostatek i v porušení práva stěžovatelů na spravedlivý proces dle článku 6 Úmluvy, neboť absence takového posouzení znemožnila úřadům zajistit důkazy na jejich obhajobu.

„199. (…) V kontextu čl. 4 Úmluvy je to stát, který má pozitivní závazek, jak chránit oběti obchodování s lidmi, tak i vyšetřovat případy možného obchodování s lidmi, a tento pozitivní závazek vzniká, nastanou-li okolnosti, které vedou k důvodnému podezření, že s osobou bylo obchodováno, a nikoli tehdy, když potenciální oběť nebo někdo jiný v jejím zastoupení, podá stížnost (…). Stát se proto nemůže dovolávat jakéhokoli opomenutí obhájce nebo obžalovaného – zejména je-li obžalovaným nezletilý – sdělit policii nebo obhájci, že se stal obětí obchodování s lidmi.“

Chowdury a ostatní proti Řecku
č. 21884/15, rozsudek ze dne 30. března 2017
    

Nezabráněním situaci spočívající v obchodování s lidmi a nucené práci, které byli stěžovatelé podrobeni, nevyšetřením příslušného jednání účinným způsobem a nepotrestáním odpovědné osoby, došlo k porušení povinnosti naplnit pozitivní závazky vyplývající z čl. 4 odst. 2 Úmluvy.

J. a ostatní proti Rakousku
č. 58216/12, rozsudek ze dne 17. ledna 2017
    

Postup vnitrostátních orgánů, jež poskytly obětem obchodování s lidmi dostatečnou podporu, ale zastavily trestní stíhání pro daný skutek, nevedl za konkrétních okolností případu k porušení článku 4 Úmluvy, neboť přestože rakouské úřady shledaly, že nemají pravomoc stíhat namítané skutky v zahraničí, neporušily pozitivní závazky procesní povahy vyplývající z článku 4 Úmluvy.

L. E. proti Řecku
č. 71545/12, rozsudek ze dne 21. ledna 2016

Prodlení s přiznáním statusu oběti obchodování s lidmi trvající 9 měsíců Soud považoval za nepřiměřené, protože znamenalo, že se stěžovatelce dostalo ochrany před kuplíři a podpory opožděně. S přihlédnutím k nedostatkům při vyšetřování a nedostatečně rychlému přijetí operativních opatření k ochraně stěžovatelky jakožto oběti proto došlo k porušení procesních závazků vyplývajících z článku 4 Úmluvy.

 

Vyhledávání další judikatury na mezisoudy.cz pod hesly: ochrana svědka, poškozený, přístup k soudu, respektování soukromého života, spravedlivé projednání

Další prameny mezinárodního práva

Evropská unie

  • Listina základních práv EU (čl. 47)
  • Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu
  • Směrnice Rady 2004/80/ES ze dne 29. dubna 2004, o odškodňování obětí trestných činů

Rada Evropy

Organizace spojených národů

  • Všeobecná deklarace lidských práv (čl. 8, 10 a 12)
  • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 14 odst. 1, čl. 17)
  • Deklarace základních principů spravedlnosti pro oběti trestných činů a pro oběti zneužití moci, rezoluce Valného shromáždění OSN č. 40/34 ze dne 29. listopadu 1985
    (Declaration of Basic Principles of Justice for Victims of Crime and Abuse of Power)

Česká právní úprava a praxe

  • Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod (čl. 10 odst. 2; čl. 36)
  • Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád (§ 2 odst. 15; § 8b odst. 2; § 43; § 51a; § 55 odst. 2; § 65 odst. 1; § 104a odst. 5; § 154 odst. 2; § 157a; § 200 odst. 1; § 209 odst. 1; § 215 odst. 1 a 4; § 235 odst. 2; § 263 odst. 5 a 7; § 309)
  • Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů
  • Nález Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 2023, sp. zn. I. ÚS 1942/23 (právo poškozeného vyjádřit se k dovolání obviněného proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 29. listopadu 2023, sp. zn I. ÚS 1954/23 (právo poškozeného vyjádřit se k dovolání obviněného proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2023, sp. zn. IV. ÚS 1971/23 (právo poškozeného vyjádřit se k dovolání obviněného proti výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 27. června 2023, sp. zn. I. ÚS 1222/22 (náhrada nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 26. června 2023, sp. zn. II. ÚS 297/22 (nepřiznání náhrady újmy poškozeným dětem již v trestním řízení)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 9. května 2023, sp. zn. III. ÚS 236/23 (povinnost k náhradě škody v případě schválení dohody o vině a trestu)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 20. dubna 2023, sp. zn. II. ÚS 1803/22 (extrémní nespravedlnost způsobená poškozeným vadným procesním postupem soudu)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 28. března 2023, sp. zn. III. ÚS 3272/22 (povinnost trestního soudu rozhodnout o odvolání poškozeného směřujícího proti výroku o náhradě škody)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2023, sp. zn. II. ÚS 357/22 (náhrada nákladů poškozených spojených s jejich účastí v trestním řízení)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 22. března 2022, sp. zn. III. ÚS 3006/21 (ochrana lidské důstojnosti a soukromého života poškozeného v případě závažných nenávistných projevů i prostředky trestního práva)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2021, sp. zn. II. ÚS 3003/20 (náhrada nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2020, sp. zn. III. ÚS 2842/20 (právo na právní pomoc a nárok na bezplatné zastoupení zvlášť zranitelné oběti trestného činu)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2017, sp. zn. III. ÚS 2916/15 (k ochraně práv poškozených v trestním řízení a vypořádání tzv. adhezního nároku)
  • Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2017, sp. zn. 6 Tdo 1791/2016 (k významu Metodiky pro výši odčinění nemajetkové újmy a k prokazování výše náhrady v adhezním řízení)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. I. ÚS 3456/15 (k právu poškozených v adhezním řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 9. srpna 2016, sp. zn. III. ÚS 1716/16 (k procesním právům poškozených v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného)
  • Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. 4 Tdo 1402/2015 (základní kritéria pro určení výše náhrady nemajetkové újmy v případě úmrtí osoby blízké)
  • Nález Ústavního soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. II. ÚS 289/12 (k uplatňování zásady rovnosti v řízení, které se soustředí na obviněného a jeho práva, zatímco poškozený je ignorován)

Tato příručka má čistě informativní povahu a neobsahuje závazný právní výklad rozsudků a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva. Jejich anotace, na které je v tomto dokumentu odkazováno, nejsou úředními rozhodnutími a nejsou závazné. Jsou však autorskými díly chráněnými autorským právem. Tento dokument jako celek ani jednotlivé anotace v něm obsažené proto nesmí být bez předchozího souhlasu státu reprezentovaného Ministerstvem spravedlnosti zpřístupňovány veřejnosti ani jinak užívány, zejména rozmnožovány, nad rámec volného užití dle § 30 autorského zákona a zákonných licencí dle § 31 a násl. autorského zákona.